Finanční masochismus

Roman Baroš, Finanční poradenství, 02.06.2011

Podle definice na Wikipedii je masochismus „sexuální potěšení, při kterém je jedinec vzrušen bolestí, která je mu způsobována“. Věděli jste ale, že existuje i finanční masochismus?

Takovému finančnímu masochistovi působí potěšení připravovat sebe sama o peníze. Nemyslete si, že tímto neduhem trpí pouze lidé bohatí, právě naopak. Častěji jsou totiž postiženi spíše lidé, kteří nemají peněz nazbyt a masochistickým přístupem k vlastním financím se o ně dále připravují. Finanční masochisty můžeme rozdělit do pěti základních skupin – držák, chytrolín, váhavý střelec, spotřebák a tvrďák. Pojďme se na ně podívat podrobně, jak se projevují a jak je z toho můžeme případně vyléčit.

Držák

První skupinu charakterizuje věta „tu smlouvu už mám přes 15 let a funguje“. Tento typ finančního masochisty přitom začal svoji kariéru velmi nenápadně. Kdysi dávno byl zodpovědným občanem a (zřejmě) rodičem, takže si uzavřel několik smluv, nějaké pojistky, stavebka, možná povinné ručení. Během let ale neudělal jedinou změnu a tak nějak nestihl zaznamenat, že doba pokročila. Inflace nám zvedla ceny, hospodářský růst nám úměrně zvýšil platy… Co z toho plyne? Především to, že životní pojistka na 30 000 Kč vám dnes s bídou zaplatí pozinkovanou rakev. Se zajištěním rodiny to ale bude slabší.

Podobně se to má i se střechou nad vaší hlavou. Dům, který měl kdysi hodnotu 200 000 Kč, dnes klidně stojí třeba 1 700 000 Kč. „Ale vždyť já na tuto smlouvu platím jen pár korun a vy mi tu nabízíte něco za patnáct stovek? To nechci, stará smlouva je levnější,“ argumentují často příslušníci téhle skupiny. Ovšem pouze do doby, než se něco stane. Pak, když jim v pojišťovně vysvětlí, jak funguje podpojištění, už jim většinou zbudou jen oči pro pláč.

Tento typ masochismu se vyléčí buď sám tím způsobem, že se stane něco nepříjemného a pak klient pochopí, nebo si klient nerušeně spoustu let spoří a na konci dostane almužnu a to pochopí taky, už ale pozdě.

Chytrolín

Druhá skupina sebevědomě prohlašuje „já se ve financích vyznám dobře sám“ nebo „tohle mi uzavíral kamarád“ – někdy s dovětkem „a ten se v tom vyzná“. Důvody, proč se v tom on nebo kamarád vyzná, jsou někdy rozumné, jindy spíše úsměvné. Například, že vystudoval ekonomku (někdy před dvacíti lety a od té doby se živí jako řidič) nebo že byl nedávno přes víkend na nějakém školení, kde ho všechno naučili. Opravdu si myslíte, že přes víkend se dá o financích naučit všechno? Dost často se stává, že výše uvedený kamarád pracuje v nějaké bance, což opravdu může (ale opravdu pouze může) znamenat, že se ve financích vyzná. Otázkou ovšem je, zda pracuje v té správné bance, která nabízí zrovna ten produkt vhodný pro vás.

Neexistuje totiž banka, která by byla nejlepší na všechno. Co je vám například platné to, že dostanete „něco“ za 2 500 Kč a k tomu dvacet procent slevu, když u konkurence dostanete to stejné za 800 Kč? Bohužel váš kamarád pracuje tady a dal vám dvacetiprocentní slevu, kterou jen tak někdo nedostane. Ale on „je to dobrý kamarád a ten by mi neublížil“. Tak přeji hodně štěstí při výběru kamarádů.

Tato vada se dá vyléčit pouze tak, že přijde jiný kamarád, kterému je dovoleno podívat se na dříve uzavřenou smlouvu a vyřknout ortel. Zajímavé je, že pravdu nemá ten, který má pravdu, ale ten, který je lepší kamarád.

Váhavý střelec

Typickou větou je „musím si to rozmyslet“. Někteří lidé prostě mají problémy s rozhodováním. Chtějí vědět o každém finančním produktu úplně všechno a dřív nebo později vždy narazí na něco, co se jim nelíbí. Nebo se rozhodují tak dlouho, až daný finanční produkt skončí, a tudíž se musí začít od začátku. Případně svoje rozhodnutí odkládají tak dlouho, že už zapomněli, že se vlastně o něčem rozhodují. Tohle je zvláště nebezpečné v případě pojistek.

Jednou mi dokonce klient řekl, že „já neplánuju, že by se mi něco stalo“. Jsem si jistý, že to neplánoval nikdo z těch, co dnes leží v nemocnici, ale tohle už odmítal pochopit. Ona nešťastná událost přijde náhle a neplánovaně, z principu věci je už pak pozdě se pojišťovat.

Tento typ finančního masochismu je jeho nejlehčí a dočasnou formou, i když v mnoha případech se vyvine v chronickou vadu.

Spotřebák

Projevuje se větou „kde nám ještě půjčí?“ – společensky nejnebezpečnější forma finančního masochismu. Problémy těchto lidí můžou začít velmi nenápadně a nevinně. Pokud ale přerostou přes hlavu, můžou tito finanční masochisté stáhnout dolů i svoji rodinu nebo přátele. Na toto téma bylo napsáno už spousta článků, bohužel ti, kterým jsou určeny, je nečtou. Nikdo totiž nebude číst text, ze kterého vyplyne, že je blbec a že dělá všechno špatně.

Zadlužení lidé už podle nadpisu článku tuší, že tohle bude nepříjemná pravda a raději jdou jinam. A sledovat pořad Krotitelé dluhů? To už je vysloveně utrpení.

Léčba tohoto typu masochismu je asi nejbolestivější a v některých těžších případech už bohužel nemožná.

Tvrďák

Projevuje se výrazem „je mi to jedno“. Tito lidé jsou tvrdým jádrem finančního masochismu. Nic neřeší, nic se jich netýká, nikdy se jim nemůže nic stát, prostě žijí od výplaty k výplatě, protože ta tady bude navždy, protože „tam pracuju už dvacet let, tak mě přece nevyhodí“. Sami asi cítíte, že tady je nejvíce věcí, které se mohou pokazit, a tudíž je tento typ masochismu pro samotné své vyznavače nejnebezpečnější.

Tihle lidé ze zásady nemají žádné pojistky a rozhodně nikdy nebudou investovat. Mají s bídou běžný účet, ale to jenom proto, že zaměstnavatel výplatu v hotovosti nevyplácí. Tito klienti mají bankovní účty s těmi nejvyššími poplatky (a je jim to jedno), protože zřídkakdy tuší, kolik je ty poplatky vůbec stojí.

Problémy se těmto lidem ze začátku vyhýbají, není to však navždy. Ono na ně časem dojde, třeba ve vyšším věku, kdy už jsou úrazy častější, nebo (pokud se z toho vylížou) se budou divit, jak nízký je ten státní důchod. Inu, každý si dělá vojnu sám.

Vyléčení těchto na první pohled těžkých případů je možné, a to velmi jednoduše. Stačí to, aby se někomu z okolí stal těžký úraz a zároveň aby tento člověk dostal od pojišťovny pár milionů, a i nejtvrdší finanční masochista pochopí, na co ta pojistka vlastně je. Nebo když kamarádovi přijde pár set tisíc z akciového fondu, přestože tam před lety dal sotva třetinu jako vklad, i tady masochista většinou pochopí, že investice fungují.

Škola: továrna na negramotné masochisty

Společným jmenovatelem všech těchto finančních masochistů je jejich finanční negramotnost. Nikdo je ve škole neučil, jaký je rozdíl mezi úrokem a úmorem, na jakou částku se pojistit, a další základní znalosti. Finanční masochisti nemají vůli se v tomto směru vzdělat, protože myšlení je bolí více než děravá peněženka. Narušování zaběhnutých principů, například finančním poradcem, je porušováním komfortní zóny, a tudíž nepříjemné.

Každý masochista jednou najde svého sadistu. A tak i kvůli finančním masochistům vypadá v České republice trh s produkty tak, jak vypadá: České banky mají ve srovnání s ostatními státy Evropské unie jedny z nejvyšších poplatků, ceny pojištění nezůstávají moc pozadu, a kdyby se české investiční fondy s českými poplatky prodávaly v USA, nedal by do nich nikdo ani dolar. A proč tohle všechno? Protože v Česku žije spousta finančních masochistů.

Nechcete-li patřit k finančním masochistům, přečtěte si sem tam nějaký článek z oboru financí, koukněte doma do smluv, co vlastně máte, nebo se zajímejte o poplatky na svém účtu. Oběhněte si pět nebo šest pojišťoven a nechejte si udělat nezávaznou nabídku na stejnou věc. Uvidíte, že ušetřit se dají tisíce – a to už je v rodinném rozpočtu poznat. Případně si můžete najít finančního poradce, kterému můžete a budete věřit, a přenechat tyto starosti jemu. Volba je na vás.

Autor je finančním poradcem Partners