Kterak Honzík ke škodovce přišel
Václav Valášek, Finanční poradenství, 31.03.2010
Za zády žmoulá plnicí pero a formulář. Přišel, tak jako vždy, s nabídkou spoření, „která se neodmítá“. Hrdí rodiče poslouchají. „Máte jedinečnou, neopakovatelnou, fenomenální příležitost dopřát Honzíkovi dost peněz na kvalitní start do života,“ pronáší libým hláskem agent. „Je to kluk jako buk. A každý takový potřebuje pořádné auto. Což takhle dopřát mu Favorita 136 L,“ láká dál pojišťovák. Rodiče váhají, nakonec se ale rozhodují, „jak by se rozhodl každý správný tatínek s maminkou,“ tak to aspoň říká pan Pojištění.
Podle jeho propočtu je tedy založeno jakési kapitálové životní pojištění se spořením za přijatelných 330 Kč měsíčně: a za 18 let bude korunek právě akorát na nového favouše. Favorit 136 L stál v roce 1992 přesně 93 tisíc a průměrná hrubá mzda činila 4 644 korun. „Gratuluji vám, vážení rodiče. Udělali jste krok správným směrem,“ rozloučí se pan Pojištění, otočí se na patě bílé ponožky a zahaliv se v cípy fialového saka jak nějaký černokněžník mizí za dveřmi.
Rok 2010 poprvé
Píše se rok 2010, Honzík už má tři roky řidičák na mopeda, chce si ale samozřejmě co nejdřív pořídit ten „opravdový“ a k němu jako dárek k osmnáctinám i vlastní káru, jak jinak. S tím naši prozíraví rodičové počítali už o odstavec výš, ještě než se Honzík začal batolit. Tak prozíraví, aby počítali s proměnou ceny peněz, ale bohužel nebyli. Žádné žihadlo jako kdysi bývala Škoda 136 L si totiž dnes za 93 tisíc nekoupíte. Podle Českého statistického úřadu je dnes – po 18 letech – srovnatelným vozem Škoda Octavia II 1,6 MPI. Takové auto ale stojí kolem 350 000 (!) Kč. A není to jenom otázka automobilového průmyslu, vždyť zatímco maminka s Honzíkem byli ještě v porodnici, mohl tatínek za tři stovky uspořádat relativně slušnou oslavu, v roce 2010 se za ně Honzík na oslavě narozenin s kamarády ani nepodnapije. A to je tak jediné pozitivum, které na klesající ceně peněz najdeme, mládež beztak pije příliš.
Od autora článku by ale vůči Honzíkovým rodičům nebylo vůbec pěkné, aby je vymýšlel takhle s odpuštěním pitomé. Takže jinak:
Rok 2010 podruhé
Řekněme, že rodiče si měnící se ceny peněz povšimli. Možná jim to chvilku trvalo, život v socialismu přece jenom poněkud otupil vrozené hospodářské instinkty, ale všimli si. Tatínkovi už na šest plzní nestačí 30 korun a rohlík není za 40 haléřů, ani za 50, pomaličku ani za korunu... V novinách se píše cosi o potvoře jménem Inflace, která ukusuje z ceny našich peněz. Zaplaťpámbu o tom vědí taky zaměstnavatelé našich rodičů a čas od času jim přidají.
Takže zpátky, rodiče byli prozíraví, maminka (protože maminky bývají leckdy praktičtější, zvlášť když jde o děti) si uvědomila, že Honzíkovi vlastně brzy stranou na škodovku nebudou dávat skoro nic. A po poradě v pojišťovně navrhuje u kapitálového pojištění co nejrychleji zavést automatickou indexaci. To znamená, že částka, již rodiče Honzíkovi spoří, se bude automaticky navyšovat o tolik, kolik právě Inflace ukusuje. Pokud by se mamince podařilo tenhle návrh prosadit hned při podpisu smlouvy, měl by v osmnácti letech Honzík k dispozici mnohem příjemnějších 245 000 Kč a za to už by se snad něco pořídit dalo... Podle mnoha odborníků je to na první auto víc než dost, prvořidičům prý volanty silných strojů do rukou nepatří.
Rok 2010 potřetí
Ono to ale nebylo ani takhle, jen čtěte dál. Honzíkovi rodiče si sice uvědomili, co se s penězi děje, ale když maminka přišla se svým návrhem, tatínek řekl Ne. Jednak to nevymyslel on, především si ale přece nenechá každý rok někým cizím diktovat, kolik má právě teď platit. Pěkně si to ohlídá sám. A tak se rodinná rada usnesla a jednohlasně odhlasovala, že jednou za pět let tatínek navýší spoření. Když se to vezme kolem a kolem, výplata mu roste a on z ní vlastně bude pro synka ukrajovat stále stejný díl.
Zdravý rozum a taky lenost měnit každý rok příkaz v bance zachránily Honzíkovi renomé: jen co sfoukne svíčky, bude jezdit novým autem, na diskotéku a do školy a na nákup a neopustí ho dívka. Rodiče pro něj do letoška naspořili zhruba 387 000 Kč. Gratulujeme. A jezdi opatrně, Jendo!
Plná velikost grafu zde
Nebylo na výběr
Dneska už všichni dobře víme, že spořit v pojištění, navíc kapitálovém životním, je jako snažit se s Favoritem 136 L vyhrávat závody Formule 1. Je to produkt pomalý a neohrabaný, jak traktor na dálnici. A drahý. Jako traktor na dálnici, když přijede policie. Budiž Honzíkovým rodičům polehčující okolností, že v roce 1992 to ještě věděl málokdo (odkud taky), a především – tenkrát nebylo moc na výběr.
Tento příklad měl ale ukázat, že se správným přístupem a zdravým rozumem (a trochou lenosti i štěstí) mohli rodiče letošních čerstvě plnoletých dokázat vyhrát nad klesající cenou peněz. A to i s produktem naprosto nevhodným.
Foto: Profimedia.cz
