Namaštěná penzijní kapsa
Tomáš Prouza, Finanční poradenství, 05.04.2011
Z toužebně očekávané penzijní reformy, která měla pomoci vylepšit bilanci veřejných financí, se stává projekt, který vylepší bilanci pouze vybraným lidem. A klienti mezi nimi bohužel nebudou.
Když ministerstvo financí zveřejnilo návrhy možných poplatků budoucích penzijních fondů, velmi tím všechny překvapilo. Na první pohled jde totiž o chvályhodnou snahu o veřejnou diskusi – a i když k této diskusi ministerstvo přistoupilo především kvůli kritice špatné komunikace reformy. Jenže bohužel začalo špatně. Normální by bylo, aby nejprve ministerstvo zveřejnilo jasně popsanou představu toho, jak mají nové penzijní fondy vypadat, jaké na ně budou kladeny kapitálové a regulatorní požadavky, jaká omezení v podnikání budou mít. A teprve až by bylo jasno, jak má vypadat penzijní spořicí produkt, mělo by smysl mluvit o poplatcích.
Řádné poplatky spolknou až pětinu výnosu. A co ty mimořádné?
Zveřejněný materiál o poplatcích je navíc polovičatý a je na něm až příliš vidět, že byl šit horkou jehlou na základě externě dodaných podkladů, aniž by si ministerstvo udělalo vlastní analýzy a mohlo zodpovědně vyhodnotit, jaké dopady budou mít navržené poplatky na výnosy klientů. Vždyť třeba u dynamičtějších fondů budou navržené poplatky činit celých dvacet procent očekávaného výnosu!
A to se navíc díváme pouze na poplatky za správu peněz. Ministerský materiál totiž tiše říká, že vedle těchto „řádných“ poplatků bude existovat ještě řada poplatků mimořádných, ale jejich výčet ani výši nijak nespecifikuje. Přitom třeba jen dvě stokoruny, které by si penzijní fond dokázal naúčtovat navíc, by člověku s průměrným platem dokázaly z jeho výnosu v dynamickém fondu sebrat dalších dvacet procent.
Potřebujeme nové penzijní fondy? Nepotřebujeme!
Ministerstvo vysoké poplatky (navíc v prvních pěti letech reformy ještě navýšené oproti dlouhodobému plánu) obhajuje tím, že musí vzniknout nové penzijní instituce a musí z něčeho žít. Bohužel však ministerstvo nikdy neodpovědělo na otázku, proč vlastně musí tyto nové instituce vznikat. Nová instituce by možná měla smysl ve chvíli, kdy by měla zajišťovat i výplatu důchodů, ale to podle navržené reformy budou za penzijní fondy zajišťovat pojišťovny.
Jinými slovy – nové penzijní fondy budou vlastně jen investičními společnostmi, kterým stát předepíše povinnou nabídku čtyř jasně definovaných podílových fondů. A pokud by stát umožnil investičním společnostem tyto fondy nabízet, byly by náklady na celou reformu mnohonásobně nižší než při zakládání nových institucí na zelené louce s náklady na systémy, management, zaměstnance a podobně. Jenže na takovém efektivním řešení by nikdo nevydělal. Tedy kromě klientů.
Psáno pro Lidové noviny
Čtěte také další články na téma penzijní reforma:
- Markéta Šichtařová: Penzijní reforma? O poplatcích si diskutujte, do podstatných věcí ale nestrkejte nos!
- Tomáš Prouza: Dojná kráva penzijní reformy
- Aleš Tůma: Zadarmo ani fond nehrabe
