„Nosnost“ se měří v nejslabším místě

Václav Valášek, Finanční poradenství, 06.09.2010

O úspěchu a reputaci společnosti nerozhoduje to, jak dobří jsou její nejlepší lidé, ale jak dobří jsou ti nejhorší. Co je platné, že máte báječný výrobek, když ho marketing nedokáže prodat? Co je platné, že máte báječný výrobek, je o něj zájem, ale logistik ho nedokáže dostat ke kupujícím. Co je platné, že je váš báječný výrobek na pultě obchodu, když prodavači páchne z pusy? Finančněporadenské společnosti se ale svých nejslabších článků nezbavují a jejich dobří zaměstnanci tolerují kolegy, kteří jim kazí pověst.

Až sem doženou člověka diskuze na internetu. Jakákoli snaha o kultivaci oboru finančnictví v Čechách a na Moravě a poukázání na hříšné jednání jedinců skončí konstatováním, že „je to o lidech“. A já se ptám: Proč se za tu nic neříkající, alibistickou floskuli schováváte?

Ne všichni účastníci internetových diskuzí a poradci vědí, že si v oboru neříkáme konkurenti, nýbrž spolusoutěžitelé. Je to jednoduše dáno tím, že je tu pro kvalitní poradenskou činnost místa tolik, že si ještě mnoho let nebudeme konkurovat. Proto bychom měli mít společný cíl – aby lidé s důvěrou vyhledávali služeb opravdových odborníků na finance a nebyli okrádáni darmožrouty.

Jenže při onanii vlastního ega, ať už v diskuzích pod články, nebo s kamarády v hospodě, se na to, že "v moři je pořád místa dost a dost", často zapomíná. Náplní takových prázdných debat – většinou opravdu dobrých poradců – tak není nic jiného než všeliké kydání hnoje na hlavu kohokoli druhého, a to s velmi pestrou představivostí. Pokud se však objeví argument, že i s mojí mateřskou společností se pojí nějaký ten případ podivného jednání, odpověď bývá černobílá: „Však vís, je to o lidech.“

V duši potenciálního klienta vyvstanou samozřejmě otázky: Jak to, že u jedné společnosti to je o lidech, a u jiné ne? Kdo jsou ti lidé a jak je poznám? Nebudou mi také tvrdit, že oni jsou ti dobří? Nemám se radši vykašlat na všechny, když se v tom ani prase nevyzná?

Tři úrovně, na kterých se rozhoduje

Úroveň legislativní – věčné čekání na Godota, čekání kdo rozsekne gordický uzel... Kdy konečně někdo protlačí sněmovnou či orgánem dohledu nad finančním trhem předpis o minimální úrovni znalostí, šíři portfolia a maximální provizi pro osobu honosící se titulem „finanční poradce“? Která společnost bude moci nosit přívlastek finančněporadenská a bude v zájmu svého dobra ukazovat, jak hlídá kvalitu práce a jak postihuje její nedodržování mezi svými zástupci. Zatím hudba budoucnosti, takže se rovnou posuneme o řád níže.

Úroveň standardů společnosti – Nedávno jsem četl o šéfkuchaři, majiteli 17 evropských restaurací a držiteli 12 michelinských hvězdiček. Jmenuje se Gordon Ramsay. Jak to asi ten člověk dělá? Představuji si situaci, jak některý z jeho kuchařů spálí jídlo, a ještě ho naservíruje hostům. Oni si zavolají jeho, jako šéfkuchaře, a on řekne: „To víte, záleží, na koho narazíte. Mám tady pár pitomců, co neumějí ani zahustit omáčku, ale jsou tu i dobří kuchaři. Tak se nezlobte a zkuste to příště. Třeba budete mít štěstí…“ Nebo jinak: Pokud bude jídlo vařit výborný kuchař a přinese mi ho číšník, který si bude máchat konečky prstů v mé omáčce, opět u mě končí celá restaurace. Kvalita jakéhokoli podniku, jakékoli společnosti je zkrátka dána jejím nejslabším článkem. Inženýři mě opraví, pokud se pletu, ale i nosnost jakékoli konstrukce se měří v jejím nejslabším bodě. Pokud to některé firmy na trhu nechápou, přeji jim co nejméně bolestné umírání. Máte-li sud vynikajícího odrůdového vína a přimícháte do něj žejdlík močůvky... nemáte bohužel nic jiného než sud močůvky!

Úroveň samotného poradce – Ptám se, vážení kolegové, stojí vám za to se neustále dohadovat a obhajovat v diskuzích, před svými klienty a přáteli, pokud víte, že někde za rohem pod názvem téže společnosti, které jste ozdobou, kdosi páchá zlo na klientech v zájmu vlastního obohacení? A vaše mateřinka to toleruje? Nezbývá vám jiný než ponižující argument, že „je to o lidech“? Bojíte se vyslovit název společnosti, se kterou máte podepsanou mandátní smlouvu, protože nevíte, jak se okolí zatváří? Jak dlouho asi bude výše zmiňovaný výborný kuchař v restauraci, kde číšník máchá pracky v jeho vynikající koprovce, kterou pak hosté vracejí? Nejvyšší čas zvednout kotvy. Pokud to neuděláte, stáváte součástí systému, který nekalosti podporuje.

Že nevím, o čem mluvím? Jsem snílek? Blázen? Možná. Ale sám jsem se se systémem tolerujícím jakékoli jednání svých zástupců před třemi lety rozloučil a jsem tomu nesmírně rád. Od té chvíle nepodporuji jakákoli alibi. A to v první řadě u svých kolegů.

Pokud chcete sbírat med, nepřevracejte úl

Nicméně, Dale Carnegie píše: „Pokud chcete sbírat med, nepřevracejte úl.“ O co lepší budete, když se zapojíte do kolotoče pomlouvačů? Vy pomluvíte mě, já pomluvím vás. Za blbce jsme oba.

Máte něco konkrétního? Tak šup s tím na etický výbor Partners, AFIZ, nebo rovnou ČNB. Všude za svou práci ručím. Anonymní pomluvy a škatulkování si ale nechte od cesty. Právě díky nim okolí připadáme jako nevraživí zoufalci, co se perou o provize – a můžeme si za to sami. Kde je ta myšlenka co největší prestiže oboru, abychom mohli my svědomití v klidu a dlouhodobě podnikat, kterou tu všichni tak vehementně prosazují?

Pokud máme stejnou myšlenku, tak bychom pro ni měli táhnout za jeden provaz a vyštípat z bojiště všechny, kteří nerespektují pravidla. Až si uděláme pořádek v tomto, těším se za 15 let na opravdový konkurenční boj o poslední volné klienty. Do té doby se nám budou především banky z dostatečné dálky smát do očí a dealovat klientům své speciální balíčky šité na míru. Svému zisku.

Foto: profimedia.cz