Rostislav Trávníček: Ministerstvo financí rozmělňuje stavební spoření
Ondřej Tůma, Finanční poradenství, 18.02.2012
Se šéfem komunikace Českomoravské stavební spořitelny o chystaných změnách ve stavebním spoření. Bude stavební spoření hrát nějakou roli v důchodovém systému? Co by znamenalo, kdyby stavební spoření mohly nabízet i běžné banky? Jde ministerstvo financí stavebnímu spoření po krku?
Diskuze o změnách v systému stavebního spoření trvají už dlouho. Jak se to projevuje na zájmu klientů?
Tyto diskuze jsou pro náš sektor opravdu nepříjemné. Nemyslím si ale, že by klienti nevěřili samotnému produktu, ten zůstává i po snížení státního příspěvku velmi atraktivní. Spíš jen vyčkávají, s čím vším vláda ještě přijde.
Představuje pro stát snížení příspěvku u stavebního spoření o jednu třetinu skutečně tak významnou úsporu, jak se často tvrdí?
Náklady státu na stavební spoření tvoří v posledních letech zhruba jedno procento jeho mandatorních výdajů. Snížením maximální výše příspěvku o třetinu se za rok ušetří přibližně pět miliard. Samozřejmě, že v době nutných úspor stát hledá způsoby, jak ušetřit. To je legitimní a logická snaha. Otázkou však je, kde se skutečně vyplatí škrtat. Navíc od roku 2006 výdaje státu na podporu stavebního spoření setrvale klesají.
Vypadá to tak, že každá seškrtaná miliarda se nyní Miroslavu Kalouskovi hodí.
Určitě ano, ale není příliš šťastné zasahovat do něčeho, co dlouhodobě dobře funguje. Pokud se podíváme na statistiky, kolik úvěrů na bydlení a v jakém objemu v posledních letech poskytly stavební spořitelny, tak je přínos tohoto způsobu spoření nezpochybnitelný. Navíc systém stavebního spoření je velmi funkční a odolný vůči krizím. V České republice to sice nebylo tak dobře vidět, ale třeba u našich německých sousedů se stalo to, že zatímco s některými komerčními bankami finanční krize pořádně zamávala, stavební spořitelny přečkaly kritické období bez úhony.
Čím si to vysvětlujete?
Jde o to, že stavební spořitelny působí v rámci uzavřeného systému, který je částečně oddělen od vnějšího finančního světa. Vystačí si tak s prostředky, které vyberou od klientů, aby je dál půjčovaly na bydlení. Na jednoho klienta s úvěrem potřebujete čtyři až pět dalších, kteří jsou ve fázi spoření. Tím se dostáváme k podstatě celého systému, který má být dnes rozmělněn, protože v nových návrzích ministerstva financí se počítá s otevřením trhu stavebního spoření pro všechny banky.
K této problematice se ještě dostaneme. Pojďme ale začít otázkou účelovosti, tedy povinností využití státní příspěvek výhradně na bydlení. Co to bude znamenat pro trh se stavebním spořením?
Účelovost na bydlení v podobě, v jaké je v současné době navržená, je určitě akceptovatelná věc. Pravděpodobně přinese zvýšení administrativních nákladů. Nutno podotknout, že jak pro klienta, který bude muset dokládat něco, co předtím nemusel, tak pro stavební spořitelny, které zavedou určité kontrolní mechanismy. Nemyslím si však, že by tato změna měla nějak zásadně ovlivnit počet klientů. Jedná se zatím pouze o prokazování, že státní podpora byla využita na účely bydlení. Analýzy navíc ukazují, že u nás jsou tyto peníze z drtivé většiny stejně na tento účel využity.
Má tedy smysl něco takového vůbec kontrolovat? Navíc když při době spoření šesti let mluvíme o státním příspěvku ve výši dvanáct tisíc korun?
To je otázka, která je určitě na místě. Oněch dvanáct tisíc představuje maximum. Průměrná státní podpora, kterou klienti stavebních spořitelen dostávají, je ještě nižší. Je tedy potřeba seriózně zvážit, zda se zvýšené administrativní náklady vyplatí. My ale nejsme ti, kdo o tom rozhoduje. To je v kompetenci státu a parlamentu.
Ministerstvo financí hovoří také o možnosti dalšího rozšíření účelovosti stavebního spoření, například na spoření na penzi či na studia. Jak se na to díváte?
Jedná se o projekt, kterému se pracovně říká „životní spoření“. Možností účelového čerpání je samozřejmě více. Reálně se v tuto chvíli ale jeví právě účelovost na zajištění na stáří a na vzdělávání. Stavební spořitelny se určitě zajímají o to, aby se mohly na těchto novinkách podílet, nicméně je velmi důležité, aby se co nejpřesněji formulovalo, jak by toto účelové propojení mělo vypadat v praxi.
Zatím ohledně přesné podoby propojení stavebního spoření a důchodového systému panuje nejistota. Někdo uvádí, že by se po skončení spořicí fáze převáděl do penzijního fondu jen státní příspěvek, jindy se naopak hovoří o celé naspořené částce. Podle posledních informací to zřejmě vypadá na druhou variantu. Co si o tom myslíte?
Musím potvrdit, že v konečném návrhu, který ministerstvo vypracovalo, se opravdu mluví o celé naspořené částce. Je tu ovšem několik sporných bodů. A myslím si, že je to problém i právní. Opět tu zřejmě bude snaha o retroaktivitu. Podmiňovat účelové čerpání státní podpory převedením všech naspořených prostředků účastníka je navíc také velmi sporné.
... ale na druhou stranu, kdyby šlo jen o státní příspěvek, tedy maximálně dvanáct tisíc korun, jen těžko můžeme hovořit o nějaké výrazné pomoci při zajišťování na stáří.
Máte pravdu. Určitě je třeba položit si otázku, co je vůbec smyslem těchto změn. To by ale mělo vědět ministerstvo financí, které návrh předkládá.
Pokud by lidé museli při účelovém čerpání na zajištění na stáří skutečně převádět všechny naspořené prostředky, nezvolí si vždy raději účelovost na bydlení, kde stačí doložit jen využití státní podpory? Bude mít vůbec někdo o využití účelovosti v podobě zajištění na stáří zájem?
To je opět spíš otázka pro tvůrce těchto návrhů. Já se obávám, že i u zákonů, které v současné době řeší druhý a třetí pilíř důchodového systému a začnou platit až příští rok, se již v tuto chvíli uvažuje o jejich novelizaci.
Zvláště zavedení druhého pilíře vzbuzuje velké rozpaky. Jaký je váš názor?
Druhý pilíř se vyplatí pouze určité věkové a příjmové kategorii. Navíc neexistují žádné záruky, že peníze, které si do něj bude člověk dvacet či třicet let posílat, v důchodu vůbec uvidí. V té podobě, v jaké je zatím nastaven, jsem k druhému pilíři velmi skeptický.
Nemáte strach, že změny, ke kterým by mělo dojít ve stavebním spoření, tento produkt jen poškodí?
Jsem přesvědčený, že české domácnosti mají k systému stavebního spoření velkou důvěru. To potvrzují i statistiky. Naše domácnosti mají uloženo sedmnáct procent svých aktiv ve stavebním spoření, což je nejvíce ze všech zemí, kde stavební spoření funguje. Nemyslím si, že lidé kvůli případným změnám přestanou tomuto produktu věřit. Pravdou ale je, že nejistota, kterou vláda svými zásahy vyvolává, našemu segmentu vůbec nepomáhá.
A co možnost zapojení stavebních spořitelen do spoření na studium?
Tento model funguje například v Rakousku. Jak by to konkrétně mělo vypadat u nás, ještě není známo. V předkládané novele zatím tento návrh není zakotven, i když to bylo avizováno. Čeká se na nový zákon o vysokých školách.
Nejzásadnější změnou ve stavebním spoření, kterou ministerstvo financí nyní plánuje, je otevření celého systému pro univerzální banky, které by tak v rámci svých produktů mohly také nabízet stavební spoření. Jak se díváte na tento návrh?
Ministerstvo financí chce skutečně vedle stavebních spořitelen, které jsou svým založením specifické, umožnit nabídku tohoto produktu i běžným bankám, když dostanou povolení od ČNB. Problém je však v tom, že by jeden produkt existoval v uzavřeném i otevřeném systému. Spořitelny vybírají od účastníků peníze a jejich větší část poskytují na úvěrování bydlení, zbylé prostředky pak musí investovat přesně podle striktních regulí daných zákonem. Zatímco banky by podle současného návrhu mohly u jimi nabízeného stavebního spoření se získanými penězi nakládat podle libosti. Otázkou je také, čím budou banky motivovány k tomu, aby nabízely úvěry na bydlení, když mohou získané prostředky využít na spotřebitelské úvěry nebo jiné produkty, které jsou z hlediska rentability zajímavější.
Takže by zde docházelo k velké disproporci...
Přesně tak. V žádné jiné zemi, ve které funguje stavební spoření, nic takového neexistuje. Byli bychom opravdu unikátem. A to rozhodně ne v pozitivním slova smyslu.
Pokud opravdu dojde k otevření systému stavebního spoření pro běžné banky, co to bude pro současné stavební spořitelny znamenat?
Je těžké předpovídat, jak by se situace mohla vyvinout. Ještě ani nevíme, jestli vůbec bude tento návrh schválený. A i kdyby k tomu došlo, tak jsem přesvědčený, že stavební spořitelny tuto změnu ustojí.
Rostislav Trávníček
Po absolvování Masarykovy univerzity v Brně a po postgraduálním pobytu v Belgii začal pracovat v oblasti komerčního bankovnictví, zejména v oblasti obchodu, marketingu a komunikace. Vystudoval také finance na Vysokém učení technickém v Brně. Od konce roku 1998 pracuje v Českomoravské stavební spořitelně v Praze. Je činný také v Asociaci českých stavebních spořitelen.
