Sněz o knedlík víc, umři o 37 minut dřív. Státní web vysvětluje reformy
Michal Kašpárek, Finanční poradenství, 08.06.2012
Ministerstvo práce a sociálních věcí má nové stránky o důchodové reformě. Vypadají skoro normálně. Jenomže namísto řešení problémů přinášejí jen úřednické ptydepe. A trable těm, kteří jim budou bezmezně věřit.
Tulí se k sobě na lavičce v parku. Podzim svých životů tráví obklopeni jarní travičkou. Usmívají se. Jemu právě řekli, že novotvar na jeho prostatě byl nezhoubný. I ona prožívá nejšťastnější chvíle za poslední roky: konečně našla diskrétní plenky pro dospělé a spolehlivý fixační krém na protézu. Dole si na videu hraje expert s brýlemi a při tom jen tak mimoděk vysvětluje, co bude za čtyřicet let. Jako by to ty dva nad ním mělo zajímat.
Nový web vysvětlující důchodovou reformu, který si nechalo vyrobit ministerstvo práce a sociálních věcí, vypadá profesionálně. Rozuměj: sterilně pro staré, bizarně pro mladé. To by ale nebyl největší problém. Problém je, že vlastně nic nevysvětluje.
Britská vláda má nové Desatero pro svoje webové aktivity. Hned první přikázání je geniální: Řešte skutečné potřeby – občanů, ne úředníků. Možná je troufalé poměřovat dílo našeho ministerstva britskými měřítky, ale obdobné české směrnice neexistují a kabardsko-balkarským ani karačajevsko-čerkeským vyhláškám bohužel nerozumím.
Jak tedy web obstojí pod palbou dotazů, které na reformu slýchávám nejčastěji?
„Jaký tak můžu mít důchod?“
Výborně: je tu kalkulačka. Zadáte rok narození, pohlaví, počet dětí, současnou – a zároveň očekávanou – mzdu, výnos druhého pilíře a hned uvidíte dvě částky. Nižší pro ty, co budou spoléhat na stát, vyšší pro účastníky druhého pilíře.
Počkat… „výnos druhého pilíře“? A jo, dole se černým písmem na šedém pozadí píše: „Kalkulačka pracuje se zjednodušujícími předpoklady.“ Takže zjednodušeně bude fond státních dluhopisů příští půlstoletí stabilně sypat 2–3 procenta a dynamický fond 5–7 procent. Máňo, to bysme byli blbí, kdybysme si nevzali ten lepší, dynamický, ne? Dyť to vyjela kalkulačka od ministerstva.
Stát tady reformu nevysvětluje, dostatečně nevaruje před možnými riziky – jen na ni přivařil stejný neon, jaké lákají na jackpot nad dveřmi heren. Škoda, že ministerstvo zdravotnictví takhle pěkně nespočítá, kolika let se dožijete, když si k obědu začnete dávat o knedlík míň a rajčátko víc.
„Jakou mám záruku, že mi do druhého pilíře někdo neudělá ďouru jak do kladenské nemocnice?“
Kapitola Státní dozor a bezpečnost vkladů je půvabně obšírná. Jako kdybyste na dotaz „Je to auto bezpečné?“ odpověděli takhle:
„Při havárii se navzdory deceleraci motorového vozidla budou těla cestujících pohybovat setrvačností po své trajektorii. (Setrvačnost můžeme popsat jako schopnost tělesa neměnit směr ani rychlost pohybu vůči vztažné soustavě.) Konstrukce automobilu je přísně regulována, aby se minimalizovaly škody způsobené tímto pohybem…“
Ministerstvo mlží víc než nejvyčůranější prodavač ojetin. Ten by odpověděl stejně neurčitě, ale aspoň by nezdržoval: „Má to brzdy a pásy, tak snad bude bezpečný, šéfíku. A jestli se bojíte, dejte si na zrcátko růženec.“
„Co je to ten opt-out?“
Jak si všiml kolega Gabriel Pleska: když do políčka Vyhledávání napíšete nejzáhadnější termín spojený s důchodovou reformou, máte smůlu. „Pokuste se dotaz zopakovat, ale použijte jiná podobná slova.“
A přitom se docela srozumitelné (byť nekritické) vysvětlení opt-outu na stránkách skrývá. Webu chybí nerudný vrátný, který by vás sice sprdnul, ale aspoň pomohl: „Pane, vždyť je to jasný, to musíte do sekce Úvod a pak na Slovníček pojmů přece! To jste tu poprvé nebo co?“
„A jak se mám tedy připravit na stáří?“
Ukázali jsme si, že nový web skutečné potřeby skutečných lidí neřeší. Žvaní o reformách: jak vypadají v zahraničí, a které české zákony se mění. Neradí, jak naložit s různými pro a proti jednotlivých pilířů, fondů a životních cest. Spořit si víc, nebo radši koupit garsonku? Ne že by na tohle mohl dát úřad Jaromíra Drábka odpověď – mohl a měl by ale poskytnout relevantní data těm, kteří podobná dilemata řeší. Čestnou výjimkou je věcná sekce Životní situace. Ta má ale jedinou normostránku.
Otázkou ale je, proč by vlastně vládní web – i když stál „jen“ 72 tisíc korun bez DPH – měl vysvětlovat něco, čeho jsou druhým rokem plná média. Myslete si o českých novinářích cokoliv, ale pracoval jsem v několika redakcích a ve všech skoro na každé poradě zněly otázky: „A pochopěj to lidi?“ – „Bude jim to k něčemu?“ – „Nešlo by to zjednodušit?“ Že si designéři z Mediafactory ani lidé z ministerstva tyhle dotazy moc často nepokládali, o tom svědčí všudypřítomné tlačítko pro sdílení stránek na v Česku nepoužívané sociální síti Digg.
Hned druhé přikázání britského webového desatera praví: Dělejte toho míň. „Vláda by se měla starat jen o to, o co se může starat jen ona. Jestliže na něčem už pracuje někdo jiný, prostě na něj odkažte.“
Ono by totiž stačilo hodit na hlavní stránku ministerstva odkazy na tři, pět nebo deset článků, které reformu polopaticky vysvětlují. Jenomže vysvětlit neznamená dělat nekritickou reklamu. A o tu tady bohužel šlo především.
Zdroj obrázků: optimistický web o důchodové reformě
