Vyhýbejte se nejskvělejším příležitostem
Ondřej Veselý, Finanční poradenství, 02.06.2010
Hned na úvod si budu trochu protiřečit… Ano, uznávám, že existují příležitosti, které čekají jen na nás. Je jich ale jako šafránu. A z té hrstky je opravdu jen pidihrstička takových, které vydělávají samy, aniž bychom pro ně museli hnout prstem. Je to smutné, ale je to tak. Bez práce nejsou koláče.
Příležitost sama zkrátka žádné zázračné nebo nadpřirozené schopnosti nemá. Naopak, vše závisí jen a pouze na naší odvaze, intuici a selském rozumu. Napůl vyhráno už ale máte v okamžiku, kdy se „vykašlete“ na vliv mystických sil – přestanete věřit na zázraky.
Nevěřte kartám, důvěřujte sobě
Pokud ne, můžete dopadnout třeba jako paní N., která si jednoho dne odnesla od vykutálené kartářky nejen radu, že „právě teď je díky vhodné konstelaci hvězd ideální doba pustit se do finančně zajímavých aktivit“, ale i jméno konkrétní firmy, která jí dokáže pomoci. Jak to dopadlo? Z paní N. se stala další oběť Institutu Finančního Poradenství (IFP). Jednak uzavřela nevýhodné investiční životní pojištění na 2 000 měsíčně, čímž vstoupila do pyramidové hry, která se vyplatí, jen pokud ke stejné „pitomosti“ přesvědčíte dostatek dalších nebožáků. Návdavkem, a tady končí veškerá legrace, ale přijala i nabídku na „velice výhodnou“ půjčku s osmnáctiprocentním úrokem, z níž si své spoření platí. To všechno jen proto, že uvěřila nadpřirozené pohádce o zisku bez práce.
Kde byl v té chvíli selský rozum? Že taková nabídka „smrdí“, je přece tak jasné. Každá příležitost se musí promyslet, vyhodnotit... Rozhodující „ano“ by se ale i poté mělo poválet na jazyku minimálně stejně dlouho jako dobré víno, kterým jej zapijete.
K vynikajícím a navíc udržitelným výsledkům vede jen dlouhodobá trpělivá práce, šetření, přemýšlení. Můžete vytunelovat banku nebo okrást klienta… Strávit celý život jako vyvrženec na Bahamách je ale trochu jiná káva než třítýdenní dovolená tamtéž. A to je ještě ten přijatelnější úděl. Co takhle studená vězeňská cela? Nenávist vlastních dětí, protože jste jim zpackal život? Jak říká kníže Lesapán, je zkrátka mnohem lepší makat a být ostatními považován za magora než si užít své vteřiny slávy a pak trpět.
Historické jádro pudla
To, o čem píšu, opravdu není žádná převratná novinka. Už dávno před vynálezem amerického snu, kinematografu i knihtisku, už v době žvýkaní koží, existovali lidé, kteří hledali ne skvělou, ale nejskvělejší příležitost. Lidé-vyčůránci, hledající snadnou příležitost, která by jim rychle a pokud možno bez práce přinesla prospěch, jsou stejně staří jako lidstvo samo. Myšlenkové pochody se nemění. Mění se pouze technika.
Dřív lidé dokázali riskovat rodinné jmění kvůli věštbě šamana nadopovaného muchomůrkou. Slíbil jim plnou náruč pazourků, pytel soli, lovecké úspěchy po celý život. Co se od té doby změnilo? Jak ukazuje příklad paní N., bohužel nic. Stejně jako uvěřil lovec mamutů, chceme dneska věřit i my. A tak věříme. Věříme kartářům i cizímu chlapíkovi, který se nám vetře do obýváku a nabízí třicetiprocentní zhodnocení za rok. Konečně! – vždyť já to vždycky věděl, že jednou u nás zahnízdí slípka, co snáší zlatá vejce. Budeme žít život, o jakém jsme snili. Bez práce, bez přemýšlení, bez námahy. Prostě jen tak. Z našich 100 000 bude za 5 let mhmmm... milijón! Kruci, to je příležitost! Nejskvělejší. Anebo věříme, že přefinancováním současných dluhů – po zaplacení přiměřené provize a podepsaní nějakých lejster – dokáže ten výmluvný pán v pěkném obleku udělat zisk v řádu statisíců.
Pak se nám zas naopak věřit nechce. To přece není možné, že by takový seriózní člověk neodpovídal na e-maily a nezvedal telefony. Že vyměnil svůj pěkný oblek za pruhovaný mundúr? Rodinné úspory v pr...achu, v domě po mamince se zabydluje kamarád exekutora. Spiknutí! Jak jinak. Co je ale nejsmutnější – když se objeví nový šaman slibující hrsti pazourků, víra v zázraky opět vyraší, půjdeme za ním znova. Taková příležitost!
I v dávných dobách ale žili lidé, kteří si poctivou prací vydobyli respekt ostatních i bohatství. A právě na ty dnes vzpomínáme. A podobné to bude i za tisíc let. A to je hrome kapitál! Využil příležitost, zapracoval na ní, trvalo to léta, ale povedlo se.
Skutečně skvělá příležitost nebývá nejskvělejší, nebývá vůbec nijak zázračná. Neschovává se a není potřeba kvůli ní brousit za úplňku po šibeničním vrchu. Nejčastěji je to docela obyčejná věc. Záleží jen na intuici a na úsudku – abyste v té docela obyčejné věci rozpoznali skvělou příležitost. Pak už je potřeba jen odvaha a vytrvalost. A taky – bohužel – nějaká ta práce.
Autor je vedoucím poradny na www.finmag.cz
Foto: profimedia.cz
