Buffette, sklapni!
Lukáš Kovanda, Investice, 19.03.2012
Warren Buffett se protřele stylizuje coby hotový Mirek Dušín, lidumil, který se mezi nenasytnou cháskou z Wall Streetu ocitl nějakým nedopatřením. Ne všichni mu to baští.
Kolosálně jsem se zmýlil, doznal se před několika dny známý investor Warren Buffett. Své „mea culpa" učinil v každoročním dopise akcionářům společnosti Berkshire Hathaway, jejímž nejvyšším šéfem je už od roku 1970. Buffett v dopise narážel na svoji loňskou předpověď, že v roce 2011 se americký nemovitostní trh, který zkolaboval během finanční krize, konečně postaví na nohy. Nic takového se ale nestalo. Přes to všechno je jednaosmdesátiletý investor stále optimistou. Média hojně citovala jeho další vyjádření, že pokud by to bylo praktické, skoupil by právě nyní miliony domů po celé Americe.
Buffette, sklapni!
Buffettův optimismus ohledně nemovitostního sektoru tedy neutuchá ani přesto, že se už „spálil", a ani navzdory tomu, že šéf americké centrální banky Ben Bernanke tvrdí, že je sektor z valné části stále v depresi. Dost možná však, že Buffett je tak optimistický právě z tohoto důvodu. Nikoli primárně proto, že když je ten či onen sektor v depresi, lze s vysokou pravděpodobností čekat růst, ale proto, že Buffett sám chce svými výroky takový růst nastartovat. Ví dobře, že jeho slova mají obrovskou sílu. Ví to i Barack Obama, Buffettův demokratický spolustraník, který by jistě velmi rád zůstal prezidentem i ve svém druhém volebním období. A oživující nemovitostní sektor by rapidně zvýšil jeho šance na znovuzvolení. Buffett se tak stává klíčovým hybatelem Obamovy kampaně za znovuzvolení - v čemž mu vydatně pomáhá nevídaně pozitivní image, kterou mu vykreslují přední (nejen) americká média.
Buffett se tudíž proměňuje v politickou figuru, která je však zakuklena v investorské imagi Mirka Dušína mezi všemi těmi žraloky z Wall Streetu. Obama zve Buffetta ke krbu do Bílého domu, rád opakuje jeho bonmoty - třeba ten, že coby miliardář, jeden z nejbohatších lidí planety, je daněn méně než jeho sekretářka. Časopis Forbes přitom spočítal, že pokud by to měla být pravda, měsíční příjmy Buffettovy sekretářky se v přepočtu pohybují v rozpětí od 311 tisíc do nějakých 778 tisíc korun, což je opravdu hodně i na Ameriku.
Možná ovšem, že Buffett tak štědrý vůči svým zaměstnancům vskutku je. Svoji štědrost podle mnohých totiž okázale projevuje svým vztahem k administrativě Spojených států. Obamově administrativě. Byl to Buffett, kdo prezidentovi poradil, aby zvýšil daň pro superbohaté, mezi něž se pochopitelně řadí i on sám. Ostatní superboháči jsou daní dotčeni také, ale žádný na tom „nevytřískal" takový politický/společenský kapitál jako Buffett. Ale zjevně nejen proto jim tento miliardář leží v žaludku. „Pokud chce pan Buffett poslat víc peněz do Washingtonu, klidně může. Nikdo mu v tom nebude bránit. Může klidně do Washingtonu poslat všechny své peníze," rozohnil se nedávno v rozhovoru s autorem blogu Jim Rogers, miliardář a jeden z nejproslulejších investorů na světě, který před lety úzce spolupracoval s dalším slovutným investorským mágem, Georgem Sorosem. „Nemyslím si prostě, že by pan Buffett měl jiným lidem říkat, co mají se svými penězi dělat," dodal Rogers s tím, že i Buffett sám musí jako většina lidí vědět, že zvyšování daní v ekonomicky obtížném prostředí není zrovna moudré. Jinými slovy: Buffette, sklapni!
Srká víno, káže vodu
Buffetta však nekritizují jen kolegové investoři miliardáři. Své výtky má i vážená akademická obec včetně laureátů ekonomické Nobelovy ceny. V roce 2003, čtyři roky před propuknutím krize, se Buffett proslule nechal slyšet, že takzvané deriváty, tedy komplikované burzovní kontrakty, jsou „časovanou bombou" a „zbraní hromadného ničení". Když poté krize eskalovala, média se opět z velké části jala Buffetta oslavovat coby snad jediného prozíravého mezi mamonem zaslepenými finančními žraloky - jediný totiž prý prohlédl, co že jsou ty deriváty, které krizi vyvolaly, vlastně zač. Jenže motivy, proč je Buffett sepsul, mohly být docela subjektivní - opět při vědomí toho, jakou sílu jeho slovo má a jak pozorně mu média naslouchají. „Buffett má s deriváty trpké zkušenosti: jedna z divizí jeho pojišťovny před lety upsala dlouhodobé záruky k derivátům. On se je pak snažil zlikvidovat, ale stálo ho to spoustu peněz," řekl autorovi blogu Robert Merton, profesor financí z Harvardu, jenž se ekonomické Nobelovy ceny dočkal v roce 1997. Buffett podle Mertona navíc sám deriváty používá, a nemá s nimi žádný problém. V mimoburzovním prodeji údajně emitoval deriváty za miliardy dolarů. „Asi by ale neřekl, že Berkshire Hathaway užívá zbraně hromadného ničení."
Zdá se tedy, že Buffett je do značné míry populistou, který navíc mnohdy káže vodu, zatímco potajmu usrkává vína. Výroky o zdanění superboháčů jsou líbivé podobně jako teze o ničivosti derivátů, které dnes - což musí i Buffett vědět - využívají všechny klíčové tržní subjekty včetně centrálních bank. Jenže před širokou laickou veřejností na ně lze svést spoustu ničemností.
Proč tak Buffett jedná? Méně cynická odpověď zní, že to dělá kvůli vlastní vizi, podle které chce coby „politik" v rouše megaúspěšného investora, v roli Obamova pomyslného „ministra ekonomiky", směrovat Ameriku a s ní, vedoucí globální ekonomikou, do značné míry i zbytek světa. Cyničtější odpověď praví, že budováním si dušínovské reputace a image se jemu a Berkshire Hathaway dostává takové neformální moci a vlivu, že se pak v rámci svého investování dostává k závratnému majetku za extrémně výhodných podmínek, o nichž by si kdokoli jiný mohl nechat jenom zdát.
Připraveno ve spolupráci s časopisem Týden.
