Jen čuníci jdou na porážku
Vladimír Hobza, Investice, 11.11.2009
Finanční bubliny s námi budou věčně. Vždy nás k nim něco láká – od známé Tulipánové bubliny v 17. století, přes technologickou bublinu na přelomu tisíciletí až po nedávnou bublinu na americkém trhu nemovitostí.
Ale proč se tento cyklus stále dokola opakuje? Může finanční regulace zabránit vzniku bublin? A proč se lidé ze svých chyb nikdy nepoučí?
Lidé se dokáží poučit, ale každá generace se musí vždy poučit znova – alespoň ve vztahu k finančním aktivům.
Finanční aktiva jsou příliš neobvyklou položkou, aby lidé plně vnímali jejich podstatu. Když se podíváme na pevná aktiva – hmotné předměty – lidé mají poměrně jasnou představu o tom, jakou mají cenu. Vědí, kolik jsou ochotni zaplatit za auto, za ledničku a další běžnosti. Cena na akciovém trhu, se ale na druhou stranu odvíjí od toho, kolik vám za akcie někdo zaplatí. I když jsem zaplatil příliš mnoho, druhá strana může být ochotna zaplatit ještě víc – proto se v případě bubliny jeví jako rozumné zaplatit i přemrštěnou cenu, pokud mám jistotu, že cena poroste.
Když se investiční bublina nafukuje, lidé jsou si jisti, že cena stále poroste, přitom si obvykle uvědomují, že fundamentální hodnota zůstává stejná.
Toto tvrzení v 80. letech potvrdil a demonstroval nositel Nobelovy ceny a otec experimentální ekonomie Vernon Smith. Smith našel způsob jak vytvořit umělé finanční bubliny, když dal skupině dobrovolníků peníze a nechal je investovat na imaginárním akciovém trhu zobrazovaném na obchodních obrazovkách. Ačkoliv fundamentální hodnota akcií zůstávala stejná a všichni měli stejné informace, snažili se vyhnat ceny akcií nahoru. Místo toho, aby se lidé v pokusné skupině snažili přijít na fundamentální hodnotu, jednoduše se snažili levně nakupovat a draze prodávat. Podle Smithových zjištění vznikne bublina přibližně v patnáctém kole a dojde k tomu asi v 90 % případů.
Pokud je tento experiment opakován několikrát se stejnou skupinou, přibližně při třetí hře se z toho investoři poučí a bubliny přestanou vytvářet.
Tak proč se lidé ve skutečném světě také nepoučí? Nedávné bubliny na trhu nemovitostí a akcií přitom zdaleka nejsou jediné. Smith říká, že záleží, jak je jedna generace nahrazována další generací: „I přes neustálá poučení se na trhu vždy objevují noví investoři. Ke krachu na akciovém trhu došlo v říjnu 1987, ale po dvaceti letech si nato už nikdo nevzpomene.“
Proč se ženeme za rostoucími cenami?
Paul Zak, ředitel Centra neuroekonomických studií na Claremont University, poukazuje na mnoho rysů v lidském mozku, které mohou být za toto chování zodpovědné. Přílišná stimulace centra pro „odměňování“ nás může svádět k většímu sklonu k riziku. Při laboratorním experimentu bylo například zjištěno, že muži ve stavu sexuálního vzrušení mají větší sklon k rizikovým finančním rozhodnutím. „Vše, co vidíte na CNBC, může probouzet takového chování,“ dodává Zak.
Dalším faktorem je, jak náš mozek vnímá peníze, které bychom mohli vydělat – řekněme na rostoucí hodnotě akcií. Při jednom experimentu byly monitorovány mozky lidí, zatímco hráli virtuální investiční hru. Pokud někdo viděl, jak akcie rostou, a neměl v nich peníze, vědci byli schopni vnímat znaky lítosti v mozkové aktivitě zkoumaného člověka. Čím více lítosti zkoumaná osoba cítila, tím více měla sklon k investování během pokračujícího trendu. Zatímco tento způsob „fiktivního učení“ může být v jiném kontextu užitečný, v případě akciového trhu je návodem k neštěstí.
Zak také poukazuje na stádovost lidského chování. „Lidé jsou stádový druh. Když všichni ostatní něco dělají, pak se nám jeví, že kdybychom to měli dělat také.“
Jak se tedy nestát členem stáda a nesměřovat do záhuby? Neexistuje žádný tajný návod. V důležitých momentech je klíčové uvědomit si, zda nás vlastní myšlení k něčemu nesvádí a zaměřit se spíše na fundamentální hodnoty, než snahu rychle vytvořit nějaký zisk.
Staré rčení z Wall Streetu říká: „Býci vydělávají peníze, medvědi vydělávají peníze, ale čuníci jdou na porážku.“
Autor je redaktorem Investicniweb.cz
Foto: Profimedia.cz
