Blbost a jiné lidské faktory
Jan Majer, Kaleidoskop, 01.12.2007
Naše emoce se promítají do ceny i tak statické investice jako je nemovitost. Sousedské spory v nejrůznějších podobách ovlivňují naše subjektivní vnímání hodnoty domu nebo bytu. Rozhodují o tom, jestli vám je v daném místě dobře, nebo není. Jak eliminovat rizika?
Koupě nemovitosti pro rodinnou rekreaci může být skvělou investicí. A to i v případě, že se například nečekaně prodraží rekonstrukce, jak jsem to popsal v článku Jak koupit levnou chalupu. Z reklamy na platební karty víme, že některé věci jsou zkrátka k nezaplacení.
BLÍZKÁ SETKÁNÍ TŘETÍHO DRUHU
Rekreační chalupy se obvykle kupují v oblastech, kde se střetává místní komunita s cizím elementem, nejčastěji s „Pražáky“. Starousedlíci mají k Pražákům v drtivé většině podobný vztah jako voliči KSČM k příznivcům ODS. Občas je dobré si připomenout Svěrákův film Na samotě u lesa, například scénu, kdy bába s dědkem sypou chalupářům pod kola hřebíky. Tak to bylo, je a bude.
Tolik obecný úvod do tématu, a pojďme k osobním zkušenostem. Po zakoupení stoleté horské chalupy jsme začali s vyklízením sektorového nábytku. Sedmdesátiletý soused pan Capák projevil zájem – dřevotřísku si rozporcuje a ztopí v kamnech.
Zatímco motorovou pilou řezal nábytek, vynosili jsme z domu několik metráků uhlí. K němu do sklepa. Po práci nám vyprávěl o předchozích majitelích domu, od nichž jsme nemovitost koupili za přiměřenou cenu: „Hele, ty se smějou. Venca, ten se směje, jak vás natáh. Byl se tady v týdnu podívat a normálně se smál.“
Dál jsme se od pana Capáka dozvěděli, že sousedé na druhé straně jeho zahrady jsou taky „Pražácí“ a že, omouvám se za doslovnou citaci, serou prachy. Vysloveno to bylo s velkou nelibostí a – věřte nevěřte – s drobným uplivnutím stranou. Jejich dům byl pěkně opravený. Tento památný sousedův výstup v rodině zlidověl. Manželka občas vyžaduje, abych „udělal Capáka“.
VETŘELEC VS. PREDÁTOR ANEB VENCA PLÁČE
O pár týdnů později jsme začali s kompletní rekonstrukcí domu. Do hry vstoupila další osoba – sousedka z druhého konce ulice, o níž soused mluvil důsledně jako o čarodějnici. Zastavila se a nabídla, že si na nás vezme telefon a v týdnu ohlídá, jestli je všechno v pořádku. Dobrý nápad. Při odchodu jen mávla rukou, že jsme to uhlí měli dát jí. Pak v polovině týdne opravdu zavolala. Řekla nám, že naši řemeslníci nahazují (naši) sanační omítku v garáži pana Capáka. Že se jen chce zeptat, jestli je to s námi domluvené.
Nebylo. S firmou jsme se rozloučili. Starého pana Capáka jsme v pátek jen slušně pozdravili. Rozhodli jsme se, že mu nebudeme promlouvat do duše, jen si na něj dáme pozor. Zednické práce pak už pokračovaly bez potíží. O měsíc později se pokrývači pustili do střechy a během jediného víkendu jiná firma vyměnila všechna okna. Když se při obligátním pozdravu naše pohledy potkaly se sousedovým, bylo znát, že je mu z nás na nic.
Jednou v sobotu večer na mě zavolal přes plot. Byl jsem rád, že se to napětí uvolní, a zvedl jsem se od táboráku. Řekl mi, že za ním byl Venca, bývalý majitel našeho domu. „Hele, ten brečí. Ten přijel a brečel, jak jste s ním zametli.“ Ačkoli jsem už jako ceněný sousedův imitátor věděl, že se právě rozšiřuje můj repertoár o další úžasnou repliku, udržel jsem kamennou tvář.
Kdyby prý Venca věděl, že jsme „pracháči“, pěkně by nám cenu osolil. Že nám to jen chtěl říct. Je to sice zvláštní, ale toto sdělení mělo být přátelské gesto. Uznání, že jsme šíbři, a to se v kraji cení. Pro klid sousedovy duše jsem odpověděl něco o hypotéce a dluhu, ale myslím, že pravicově znějící slovo hypotéka jen mírně posunulo sousedův pohled na věc: Zatímco jedni Pražáci bezpracně produkují bankovky, tihle rovnou rekreační objekty.
RESIDENT EVIL ANEB KARTY JSOU ROZDANÉ
Od té doby soused dál dělá drobné neplechy. Mezi výraznější kousky patří odstranění plotu mezi jeho slepičincem a naší zahradou nebo odhazování sněhu na naše parkovací místo. Když v pátek přijedete z Prahy, je to slušná nadílka.
Náš dům se nachází v oblasti, kde je veden pradávný boj o sféru vlivu mezi panem Capákem a sousedkou, co nám na něj donáší (bez ní bychom si ani nevšimli, že nám mizí z hromady písek nebo že slepice byly přes týden zase u nás – tomu se taky říká služba k nezaplacení!). Popsal jsem spíše zábavné momenty, ale po pravdě - ne vždy je to s nepřátelsky naladěnými sousedy sranda.
Jde o modelový příklad toho, jak se mohou emoce promítnout do hodnoty zdánlivě stabilní investice do „cihel a malty“. Sousedské spory v nejrůznějších podobách ovlivňují naše subjektivní vnímání "ceny" nemovitosti. Rozhodují o tom, jestli vám je v daném místě dobře, nebo není. Prkotiny patří k životu, ale může být hůř. Mnozí čtenáři by jistě mohli vyprávět.
Jestliže v úvodu radím zvážit, jaké vztahy navázat se sousedy, věřte, že si sice připadám jako jeden z nejpovolanějších, ale sám nevím. Mockrát jsme zvažovali, jestli se tomu vymezení a vyhrocení dalo vyhnout. Laskavost a tolerance nepomohla. Držet si všechny od těla - pro jistotu od samého začátku - snad může být řešením. Znám lidi, co to umí. Něčemu se vyhnou a o něco přicházejí.
Další články Jana Majera
