Bonusy a benefity: Bez lahváče ani ránu
Tomáš Hajzler, Kaleidoskop, 02.02.2010
Kamarád mi vyprávěl příhodu, která se stala u nich na vesnici. Pojednává o odpadcích, ale ve své podstatě o motivaci. Všiml si totiž, že při pravidelném svozu odpadu má většina obyvatel kromě plné popelnice i hromádku (někdy i pořádnou hromadu) na zemi. Udivilo ho, že sousedčinu hromádku popeláři společně s popelnicí odvážejí, zatímco v jeho případě pouze vysypou popelnici. Rozhodl se to tedy blíže prozkoumat.
Chvíli trvalo, než zjistil, že v den odvozu stojí za sousedčinou popelnicí lahev piva. Zaradoval se, že tomu přišel na kloub, ale rozhodl se ponechat vše při starém a za odvoz nadměrného odpadu si lahváčem nepřiplácet. Chvíli běžel čas, až se jednoho dne zase vyložil do okna právě ve chvíli, když popeláři sbírali odpad. A úplně ho dostalo, když jeden z pánů v oranžovém mundúru obcházel sousedčinu popelnici, nadzvedával sáčky s odpadem, kroutil hlavou a nakonec nabral pouze popelnici. Sousedka tam viditelně zapomněla dát tradičního lahváče, a mistr popelář tak nenašel svoji motivaci.
Připomnělo mi to historku o psychologovi, pod jehož okny hráli hoši fotbal. Psycholog se potřeboval soustředit, a tak kluky zavolal, aby jim řekl, že se mu jejich hra moc líbí. A že dá každému po jednom dolaru.
Další den pospíchali natěšení kluci pod psychologova okna. Ten se vyklonil, pozdravil a říká: „Kluci, hrajete skvěle. Dnes bohužel nemám bankovky, a tak dám každému čtvrťák.“ To malé fotbalisty samozřejmě nepotěšilo, ale pustili se do hry. Příběh pokračoval asi až po dvou dnech, kdy psycholog každému z nich nabídl cent. Jeden z hochů tuto nabídku hrdě odmítl: „Za cent tady hrát nebudeme!“ K potěšení psychologa se děti pod jeho okny už nikdy neukázaly.
Tyto dva příběhy ilustrují jednu klíčovou věc, která se odehrává v naší hlavě v momentě, kdy nám za to, co děláme, nabídnou odměnu. V hlavě si vytvoříme kauzální spojení mezi odměnou a činností – tedy něco, čemu psychologové říkají perceived locus of causality. Tohle spojení potom naruší a výrazně oslabí původní vnitřní šťávu, radost z činnosti a pohlcení. Vnitřní vášeň se tak změní ve vnější motivaci.
Projde-li si člověk pár posledních výzkumů na téma lidské motivace, pak si promne oči a začne se skutečně dívat okolo sebe; všimne si, že lidi není možné motivovat. Je možné udělat pouze dvě věci:
- buď se je pomocí cukru a biče snažit dlouhodobě demotivovat, nebo
- vytvořit prostředí, ve kterém lidi budou moci dělat, co sami chtějí, způsobem, který jim vyhovuje, prostředí, kde se budou motivovat sami.
Pokud takové firmy, jejich části nebo jiné organizace znáte, podělte se.
Text brzy najdete také na webu www.peoplecomm.cz
Foto: Profimedia.cz
