Chcete stabilní výnosy? Hrajte poker!
Martin Vlnas, Kaleidoskop, 20.02.2010
Už je to nějaký čas, co jsem se na Finmagu pokusil převyprávět podivuhodný příběh Chrise Moneymakera, účetního z amerického státu Georgia. Zatímco jeho kolegové investovali do podílových fondů, akcií a vládních dluhopisů, tenhle chlapík si zvolil jinou cestu – začal hrát poker.
Vyplatilo se. V roce 2003 Moneymaker zvítězil hned ve svém prvním živém turnaji, do kterého se kdy kvalifikoval. Jeho spanilá jízda, během níž se mu podařilo šedesátčtyřitisíckrát(!) zhodnotit počáteční investici změnila život nejen jemu, ale i desetitisícům budoucích pokerových nadšenců, které inspiroval. Shodou okolností totiž šlo finálové klání Světové pokerové série. Za první místo tehdy Moneymaker bral dva a půl milionu dolarů. O pět let později v roce 2008 si již vítěz, Peter Eastgate, odnesl přes devět milionů. Z velké části za to může právě Moneymaker, z něhož se stala mediální hvězda a celosvětový apologet masového hraní.
Dlouhá a velmi rovná cesta
Mezi skalními hráči, kteří se hraním pokeru živí, si ale Chris příliš respektu nevysloužil. Proč? Na svůj úspěch nikdy nenavázal. Stal se mužem jednoho turnaje. Za dalších pět let hraním si vydělal pouhých 500 tisíc dolarů. Slova uznání si totiž zasluhuje úplně jiná sorta playerů. Hráčů, jejichž zisky z hraní nestojí a nepadají s jedním turnajem, ale konstantně a bez výkyvů rostou do závratných výšin (viz. obrázek).
Zdroj: http://www.pokerprolabs.com/ (plná velikost zde)
Právě takhle vypadá dlouhá a velmi rovná cesta, na jejímž konci je ke dnešnímu dni sympatických 280 tisíc dolarů. Pořád vám přijde poker jako hazard, hra o štěstí a náhodě? V podání internetových hráči jako je azntracker, jehož statistiky jsem použil, a tisíců dalších tomu tak zkrátka není. Pro ně je poker velice výnosnou prací s minimálním rizikem ztráty.
Jak toho dosahují? Jejich královstvím jsou internetové pokerové herny jako Pokerstars nebo Full Tilt Poker. Ty umožňují hrát obrovské množství turnajů s relativně nízkým zápisným najednou.
Pokeroví roboti
V silách běžného smrtelníka je zhruba šest stolů, pokročilí hráči si pak troufnou na dvanáct. Díky speciálním programům usnadňujícím přepínání mezi stoly a sázení jako třeba Table Ninja je ale možné zvládnout i 64 stolů najednou (viz. obrázek). Co stůl, to jeden turnaj. Co jeden turnaj, to jedna potenciální výhra. „Pracovní plocha“ takových „pokerových robotů“ pak vypadá třeba takhle:
Původní velikost zde
Obrovský počet stolu z logiky věci násobí šanci na to, že vám dealer rozdá dobré karty. Třeba dvě esa, nejsilnější začáteční karetní kombinaci v nejpopulárnějším Hold’em pokeru, by vám podle jednoduchých pravidel pravděpodobnosti měla na ruce přistát jednou za 221 her (4/52 x 3/51 = 1/221). To ovšem za předpokladu, že hrajete jen jeden turnaj. Pokud hrajete současně 64 turnajů najednou, je pravděpodobnost, že se vám na některém ze stolů esa objeví, 64x vyšší. Proto tito hráči hrají jen opravdu silné karty. A ty pak vedou na první příčky v turnajích.
Samozřejmě, že se vám (více či méně často) stane, že i tyto karty prohrají – dvě esa statisticky vítězí jen v přibližně 85 procentech případů. V dlouhodobé perspektivě při obrovském množství odehraných her se ale tyhle náhodné nezasloužené prohry smazávají. Pokud tedy hrajete správně, neriskujete, dokážete odhadnout karty protivníka podle jeho chování na stole a velikosti sázek, a zároveň si velice důsledně hlídáte velikost sázek vlastních (tzv. pot equity), skončíte s velkou pravděpodobností v plusu. V jak velkém pak záleží především na množství odehraných turnajů a velikosti vstupního buy-inu: částky, kterou každý hráč zaplatí do banku před začátkem turnaje.
Lov na lamy
Ziskovost (tedy návratnost vložených buy-inů zvýšená o výhry, které tvoří sázky dalších hráčů) se u opravdu dobrých hráčů dlouhodobě drží nad hranicí deseti procent. Samozřejmě může být i vyšší – výjimkou nejsou ani hodnoty mezi 20-30 %. To na první pohled nepůsobí nijak závratným dojmem, pokud ale v pokeru točíte měsíčně desetitisíce, statisíce nebo dokonce miliony dolarů, je už o velice slušné peníze. Ty většinou pocházejí z kapes „rekreačních hráčů“, kteří poker hrají pro zábavu a radost ze hry a podobnými pravidly jako profesionálové se neřídí. Lamy, jak se těmto mecenášům říká, se překvapivě najdou na všech úrovních – ať již hrajete turnaj o deset dolarů nebo dva tisíce. S vyššími zápisnými jich ale samozřejmě ubývá, a tak se snižuje i procentuální návratnost investic. Při zápisných nad 80 dolarů jde již jen o jednotky procent. Proto řada profíků loví právě v mělkých vodách nízkých „vstupenek“, kde je návratnost investic nejvyšší.
Kapitolou pro sebe samu jsou ale zisky internetových heren. Z každého zápisného do každého turnaje totiž hráč platí přibližně desetiprocentní poplatek danému serveru. Čistý zisk tvoří přibližně polovina z této částky. Přesná čísla prakticky neexistují. Odhaduje se však, že největší internetová herna Pokerstars vydělávala v roce 2007 přibližně dva miliony dolarů denně. Od té doby ale počet hráčů opět výrazně narostl.
Jen pro zajímavost: dnes, v sobotu v 19:11, bylo na serveru přihlášeno 245 597 hráčů. Graf zachycující vývoj tržeb tak bude pravděpodobně velmi podobný grafu azntrackera z úvodu článku. Jen bude o poznání strmější a hodnoty na vertikální ose budou mít o pěknou řádku nul navíc.
Foto: Profimedia.cz
