Coffice: Kancelářská kavárna
Martin Vlnas, Kaleidoskop, 14.11.2009
Pracujete z domova a chybí vám sociální kontakt? Propadáte workoholismu a od počítače vstáváte, jen když rozzuřená partnerka vyhodí pojistky? Nebo vás naopak teplo domácího krbu hřeje natolik, že se vám dělá špatně, sotva na pracovní povinnosti pomyslíte? V tom případě to chce změnu! Což takhle dát si coffice – první coworkingové místo v České republice?
Projekt „společné kanceláře pro nezávislé profesionály“, jak se coffice oficiálně nazývá, není ve světě ničím neobvyklým. „Nápad vznikl v Americe. První kancelář byla otevřena v San Franciscu v roce 2005. Od té doby se cofficy roztrhl pytel. Dnes podobné projekty běží v Argentině, Austrálii nebo v polské Wroclawi,“ tvrdí provozovatel prvního podobného projektu v Čechách David Odstrčil.
Horká židle
Neoficiálním předchůdcem coworkingu (a tedy cofficů) je tzv. hot desking, který se rozmohl ve Spojených státech na přelomu 80. a 90. let. V rámci snižování nákladů se tehdy některé firmy rozhodly přidělit více zaměstnancům jedinou židli. Koncept se osvědčil. Díky pravidelné rotaci a pečlivému plánování se podařilo snížit provozní náklady až o 30 procent.
A kde se inspirovaly firmy? Na palubách atomových ponorek, kde díky kritickému nedostatku místa museli jedinou postel sdílet až tři námořníci. Princip byl jednoduchý: čím nižší hodnost, tím víc postelových kamarádů. Stejné praktiky ale fungovaly už během zaoceánských plaveb v 16. století.
Hlavním rozdílem mezi hot deskingem a coworkingem je míra angažovanosti dotčené osoby. Zatímco dříve vám váš šéf prostě oznámil: „Od zítřka sdílíš,“ u coworkingu máte osud ve vlastních rukou. Nikdo vás do ničeho nenutí a je jen čistě na vás, jestli vám podobný způsob organizace vyhovuje jak po ekonomické, tak po sociální stránce.
Kancelářské společenství
V cofficech nacházejí svůj nový domov především individuálně pracující lidé z oblasti IT – developeři či grafici. Kancelářské společenství však zdaleka není tak monokulturní, jak by se mohlo na první pohled zdát. „O volná místa už projevili zájem i překladatelé, konzultanti nebo finanční poradci,“ tvrdí Odstrčil. Všichni ti, kterým by se pronájem vlastní kanceláře ekonomicky nevyplatil, a přesto ji během pracovního dne ocení, i když tráví většinu času v terénu.
Pracovní plochu v otevřené kanceláři si totiž můžete pronajmout jak na měsíc – plné členství včetně služeb a možnosti využívat zasedací místnost vás vyjde na 3500 měsíčně, tak na hodinu – ta vás vyjde na 90 korun („zasedačka“ pro větší porady pak na 150 korun). Místo hlučných Macdonaldů nebo potemnělých a zakouřených kaváren se tak nabízí nová alternativa. Za poplatek si pak můžete v sídle cofficu zřídit i místo podnikání a poštovní schránku.
Útěk z domova
„Útěk z domova“ má kromě ekonomických také výhody sociální a psychologické, které jsou pro mnoho freelancerů ještě důležitější. „Práce s lidmi podobného zamření může být inspirující, i když každý pracujete na něčem jiném. Doma člověk stagnuje, tady si stačí zajít na kávu s kolegy a věci se hned dají do pohybu,“ říká Odstrčil, původním povoláním překladatel z angličtiny a španělštiny. Právě moderní kavárny nabízející mimo expressa také bezplatné bezdrátové připojení se cofficu velmi blíží. Kvalitní kancelářská žídle je však přeci jen pohodlnější než měkké křeslo nebo tvrdá kuchyňská lavice. V cofficu si navíc můžete být jisti, že vám za zády nebude hulákat banda připitých německých teenagerů.
Život ve sdílené kanceláři totiž má svá pevná pravidla. „Stahování nelegálního obsahu ani brouzdání po stránkách s „toxickým obsahem“ rozhodně tolerovat nebudeme. Každý se navíc musí chovat natolik ohleduplně, aby nepřekážel v práci ostatním,“ upozorňuje Odstrčil. Těžký život budou mít v cofficu taky čuníci zvyklí na stoly zavalené haldami „organizovaného bordelu“. „Pořádek je v tomhle typu soužití naprosto nezbytný,“ upozorňuje Odstrčil.
Jestli se coworking v Česku prosadí, ukáže budoucnost. Již nyní mu ale mnozí prorokují velmi světlé zítřky.
