Dvacet let v jedné kancelářské kóji

Aleš Tůma, Kaleidoskop, 17.04.2009

Svět si včera  připomněl významné výročí: před dvaceti lety vyšel první komiks o Dilbertovi. Neznáte Dilberta? Pak jste zřejmě dosud pracovali jako dřevorubec v hlubokých lesích nebo jste přinejmenším neprošli žádnou trochu větší firmou.

Dilbert je inženýr neurčitého (a neměnného) věku, pracující pro blíže nespecifikovanou obří společnost. Své dny tráví v kancelářské kóji, kde zápasí s všeobjímající absurditou a beznadějí.

"Pomáhají" mu v tom další postavy. Především jeho věrný mluvicí pes Dogbert, postižený megalomanskými choutkami. Dále šéf, jehož hlavní pracovní náplní je udržovat iluzi vlastní důležitosti. A kolegové: například Wally, který sjednává schůzky se zákazníky jen proto, že firemní pravidla dovolují objednat na ně koblihy.

Atmosféru ve firmě nejlépe ilustruje následující dialog: Šéf: "Tvoje powerpointová prezentace zaujala vedení natolik, že mění celou naši strategii." Dilbert: "Ale ta prezentace nebyla nic než snůška odpadu v hezkém kabátu." Šéf: "Přesně to bude naše nová výrobková řada.“

Podobné dialogy patrně mají předobraz v realitě, jak jinak vysvětlil popularitu komiksu, který pravidelně otiskují noviny po celém světě včetně Česka?

V každém je kus Dilberta

Tenkou hranici mezi skutečností a kafkovskou absurditou testoval autor Dilberta Scott Adams osobně. V roce 1997 se v přestrojení za konzultanta nechal propašovat mezi manažery společnosti Logitech a uspořádal brainstorming.

Původní poslání jejich divize, které znělo "poskytnout Logitechu ziskový růst a související nové oblasti podnikání", přeformuloval na hatmatilku končící slovy "objevovat nová paradigmata a poté filtrovat, komunikovat a evangelizovat zjištění.“

Proti Adamsovým bizarním návrhům nikdo neprotestoval, dokud šéf souhlasně přikyvoval. Když zjistili, že byli napáleni, vzali to sportovně – což bylo pro firmu vlastně dobrým vysvědčením.

To šéfové jednoho kasina v Iowě měli menší pochopení. Poté, co oznámili, že podnik zavřou, vyvěsil jeden ze zaměstnanců na nástěnku díl Dilberta přirovnávající manažery k "opilým lemurům" (konkrétně tento: http://dilbert.com/2007-10-26/). Za toto porušení pracovní kázně mu hrozilo, že přijde o podporu v nezaměstnanosti, nakonec v jeho prospěch rozhodl až soud. Zřejmě ale šlo čistě o pracovní právo, o podstatě managementu soud nerozhodoval.

V poslední době se i v Dilbertovi objevují témata jako finanční krize, recese a propouštění. V jednom dílu Dogbert coby ředitel firmy navrhuje nový finanční produkt: hybrid rizikových hypoték a letadla: "Pokryjeme naše ztráty ze špatných úvěrů našimi zisky z ještě horších úvěrů."

Řeší se tu snižování nákladů. To je zachyceno na http://dilbert.com/2009-03-22/. O řízení rizik se dozvíte na http://dilbert.com/2009-03-17/, odměny manažerů jsou zachyceny jako http://dilbert.com/strips/comic/2009-03-28/, vládní záchranné balíčky pak na http://dilbert.com/2009-02-25/. Ušetřeny nezůstaly ani hedge fondy, což můžeme vidět na http://dilbert.com/2009-04-12/.

Témata se zřejmě nevyčerpají přinejmenším dalších dvacet let. Možná to je tím, že v každém z nás je kousek Dilberta.

Foto: Profimedia.cz