Partner webuRoger logo
Předplatit časopis Finmag

Jan Šuráň: České pivo je lepší než dřív

Ondřej Tůma
Ondřej Tůma
25. 5. 2013

S prezidentem Českomoravského svazu minipivovarů Janem Šuráněm jsme si povídali o tom, kvůli čemu v Česku klesá spotřeba piva, jak se liší dnešní ležáky od těch před třiceti lety a proč výzkum časopisu dTest vzbuzuje nedůvěru.

Jan Šuráň: České pivo je lepší než dřív

Proč v České republice klesá spotřeba piva? Je to jen otázka ceny, nebo spotřebitelé mění své preference?

Je to otázka trendů a preferencí. Dneska už nikdo nemá čas, aby šel několikrát týdně do hospody a dal si tam deset kousků. Návyky lidí se proměňují. V podstatě se čím dál víc přibližujeme tomu, co se děje v zahraničí. Spotřeba piva ve vyspělých zemích, kde se dřív hodně pilo, pomalu, ale vytrvale klesá. Ustaluje se zhruba někde na sto litrech piva ročně na osobu. U nás to přitom jednu dobu bylo i sto šedesát litrů na hlavu, což je extrém.

Takže těch současných 150 litrů piva, které každý Čech ročně vypije, není dlouhodobě udržitelných?

To není úplně jisté. Myslím si ale, že to bude postupně padat zhruba někam k hranici sto třiceti litrů.

Dalo by se tedy říct, že generace tradičních českých pivařů postupně vymírá?

Ani ne tak generace tradičních českých pivařů, jako spíš generace lidí, kteří dřív večer co večer zasedali v hospodě a v podstatě tam řešili veškeré problémy světa. Dnešní život nabízí větší možnosti společenského vyžití.

Mladí Češi pivu už neholdují tak jako jejich rodiče...

Právě proto, že mají mnohem víc možností. Spousta z nich například vyjela do zahraničí a domů si přivezla jiné návyky a jiný způsob života. Nejde ale jen o to, že se člověk může zabavit úplně jinak než dřív, dá se tu navíc sehnat v podstatě jakýkoli alkoholický nápoj, na který si vzpomenete. To za našich časů nebylo. Když to tak vezmu, tak před nějakými třiceti čtyřiceti lety bylo pivo jediná legální a dostupná droga. (smích)

Říkal jste, že i další tradiční pivařské země hlásí pokles spotřeby piva. Kde teď naopak pivo zažívá boom?

Jde o země, kde se dřív pivo prakticky nepilo. Dnes je jeho největším světovým producentem Čína. Spotřeba piva se tam teď pohybuje kolem pětatřiceti litrů na hlavu ročně a ještě určitě výrazně poroste. Podobné je to i v jihovýchodní Asii, Latinské Americe a také v některých afrických zemích.

Jaké je vlastně asijské pivo? Chutnalo by českým pivařům?

Záleží na tom, ve kterém regionu. Například v jihovýchodní Asii se prosazují spíš sladší piva jihoamerického typu. Když se ale přesunete do Japonska, které má v tomto segmentu velký vztah k České republice a dodnes je největším odběratelem našeho chmele a sladu, tak tam narazíte na pivo, které se hodně podobá tomu českému.

V českých hospodách můžeme často slýchávat stesky, že pivo už není takové jako dřív. Souhlasíte s tím?

Mám tu výhodu, že jsem léta pracoval ve Výzkumném ústavu pivovarském, takže po analytické stránce vím naprosto přesně, jaké to pivo bývalo. Zodpovědně tak můžu prohlásit, že dřív bylo pivo horší. Chutnalo nám sice víc, ale jen proto, že jsme byli o třicet let mladší.

Takže když porovnáme, jak chutná klasický světlý ležák dnes a jak chutnal před třiceti lety, tak je to opravdu rozdíl?

Před třiceti lety byly obrovské výkyvy v kvalitě piva a v používaných surovinách. Pivovary tehdy bývaly podinvestované. Nedokázaly pak udržovat běžný standard. Jednou byla várka taková, jindy zas maková. S výjimkou dvou exportních pivovarů nebyly vůbec žádné investice do nového zařízení. To se prostě muselo nějak projevit.

Takže když vidíme reklamní slogany, že pivo konečně chutná jako dřív a že ho opět vaří jako za starých časů, tak to není pravda. Jde jen o marketingový trik.

Jsem o tom přesvědčený. Zkrátka se ve spotřebitelích snaží navodit nostalgickou náladu. Dřív bylo přece všechno lepší. (smích)

Na začátku května přišel spotřebitelský časopis dTest s výsledky výzkumu, podle kterého obsahuje spousta českých lahvových piv zvýšené množství mykotoxinu. Co na to říkáte?

Překvapuje mě, jak neprofesionálně to bylo udělané a jak nedůvěryhodné ty výsledky jsou. Mykotoxiny v pivu samozřejmě jsou, stejně jako jsou ve všech potravinách, které zpracovávají obiloviny. Tomu se zkrátka nevyhnete. Jde ale o to, aby se nejrůznějším testováním a následným zpracováním omezilo jejich množství na minimum. To se také sladařům v České republice velice dobře daří. Já si nepamatuju, že by v tomhle ohledu někdy došlo k jakýmkoli problémům. dTest se ale snaží dělat senzaci tam, kde žádná není. Pivo je pro Čechy atraktivní téma a každého tady zajímá. Kdyby někdo napsal, že jsou mykotoxiny v rohlíkách, tak si toho nikdo ani nevšimne.

Podle vás tedy dTest naměřil výsledky špatně?

Podle mě jsou ty výsledky především nedůvěryhodné. Odběr vzorků a jejich zpravování má svoji metodiku. Když mi pak redaktor, který se mimo jiné pod článek ani nepodepíše, neuvede, která laboratoř to dělala a podle jaké metodiky, tak tomu prostě nevěřím. Znovu opakuji, že nikdo netvrdí, že mykotoxiny v pivu nejsou. Jde ale o to, v jaké míře tam jsou a jaká míra je nebezpečná. Pokud se v tom jejich testu například dočtu, že by někdo musel vypít pět litrů nealkoholického piva, aby dosáhl nějaké škodlivé dávky, tak se musím smát. Zkuste vypít během večera deset nealkoholických piv. To vás odrovná něco úplně jiného než mykotoxiny.     

Můžou podle vás výsledky dTestu nějak výrazně poškodit pivovary, které ze srovnání nevyšly dobře?

Samozřejmě, že ano. Spotřebitele to může hodně ovlivnit. A nevylučuji, že to mohl být i samotný cíl toho článku.

Češi jsou největší konzumenti piva na světě. Vyznají se ale v tomhle nápoji? Dokážou například ocenit i jiné typy piva než jen klasický světlý ležák?

Já vždycky říkám, že Češi jsou největšími světovými konzumenty českého ležáku. Ostatní typy piv bohužel prakticky neznají. Dlouhou dobu tady nic jiného nebylo. Teď se začínají pomalu rozšiřovat například pšeničná piva. Různé minipivovary přichází i s dalšími speciály, které lidi sice rádi ochutnají, nakonec se ale zase vrátí k ležáku. U nás se bude vždycky pít z osmdesáti až devadesáti procent jen ležák. Ale v tomhle nejsme zase taková rarita. Vezměte si třeba Belgii, kterou každý považuje za pivní zemi. Tam se také vypije pětasedmdesát procent klasického světlého piva, které navíc podle našich parametrů není nijak zvlášť dobré. Zbylých pětadvacet procent je pak ta obrovská škála piv, kterými se Belgie chlubí.

Proč podle vás není světlé belgické pivo dobré?

Protože není hořké a je hluboko prokvašené. To je trend v celé západní Evropě, kde jednu dobu zapomněli na to, že pivo musí mít taky chuť a začali ho dělat jen jako ekonomický nápoj. U nás se tomu trochu hanlivě říká europivo. Je vyrobené tak, aby ekonomicky obstálo a aby splňovalo určité parametry. Dobrá chuť se z něj ale vytrácí. České pivovary naštěstí k něčemu takovému nepřistoupily.

V poslední době se u nás začínají rozšiřovat nejrůznější pivní speciály a ochucená piva. Jak se díváte na tento trend?

Tenhle trend bude určitě ještě nějakou dobu pokračovat. Speciály ale v Česku nikdy nedosáhnou dominantnější pozice. Velké pivovary k tomu přistupují hodně opatrně. Vytvoření nové chuti a její uvedení na trh je pro ně totiž hodně nákladné. Minipivovary si to naopak můžou vyzkoušet na menší várce. Proto si myslím, že speciály budou i nadále především jejich doménou.

Některá ochucená piva na našem trhu jsou už hodně velký extrém. Ochutnal byste třeba pivo s příchutí mojita?

Ze zvědavosti jsem ho samozřejmě ochutnal, ale není to nic pro mě. Proti různému experimentování s příchutěmi však vůbec nic nemám. Sami jsme v našem minipivovaru takhle začínali a dohromady jsme vyzkoušeli kolem padesáti různých druhů příchutí. Dnes už ale touhle cestou nejdeme. V nabídce máme pár ověřených příchutí a pivo se teď snažíme vařit podle zahraničních receptur. Děláme tu teď třeba ale nebo stout, kupujeme na to speciální suroviny a zveme si zahraniční sládky. Na oplátku je zase učíme, jak správně dělat český ležák.

S jakou nejzvláštnější příchutí piva jste se kdy setkal?

Před dvanácti lety jsme se snažili dělat pivo s příchutí eukalyptu. Moc jsem tehdy nevěřil, že by mohlo být dobré. Nakonec se ale tahle příchuť s tradiční hořkostí piva velmi dobře snoubila. Problém byl však v tom, že těch eukalyptových olejíčků, které se do piva přidávaly, byla hrozná spousta. Postupně jsme jich vyzkoušeli asi čtyřicet. Někdy to chutnalo moc dobře, jindy to ale spíš připomínalo dezinfekci. Bylo to opravdu náročné hledání. (smích)

A co se týče ochucených piv z celého světa, která příchuť vás nejvíc zaujala?

Ve světě opravdu narazíte na ledacos. Třeba v Peru jsem pil pivo vařené s přísadou kokových listů. A musím přiznat, že za moc nestálo.

Jaké je vlastně vaše nejoblíbenější pivo?

Nejradši mám klasický český ležák. Je to pivo, na kterém jsme vyrostli. Navíc je to skutečně vrchol pivovarské technologie. Na rozdíl od mnoha jiných typů piv toho na něm totiž můžete hrozně moc zkazit.

Kolik piv za den vypijete?

Udržuji si český standard, tedy jedno až dvě piva denně.

Pokračování příště. Zejména o mikropivovarnickém podnikání


Jan Šuráň

Jan Šuráň

Kdyby nebyly porodnice, narodil se v pivovaře. Takhle musíme říct, že jeho první cesta vedla z porodnice do pivovaru. Pivo studoval na střední i vysoké škole – na střední průmyslové škole technologické a fakultě potravinářských a biochemických technologií VŠCHT. Po škole – s roční přestávkou na sládkování v Krušovicích – třináct roků ve Výzkumném ústavu pivovarském a sladařském.

V roce 1992 u zrodu firmy PIVO Praha, která pomáhá vařit pivo: velkým pomáhá s technologiemi, malým prostě postaví mini- či pikopivovar na klíč.

Daňové přiznání online

Ohodnoťte článek

-
0
+

Sdílejte

Diskutujte (4)

Vstoupit do diskuze
Ondřej Tůma

Ondřej Tůma

Vystudoval žurnalistiku na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Studoval také na Fakultě humanitních studií v Praze a na Goethe-Universität ve Frankfurtu nad Mohanem. Má za sebou stáže v Českém rozhlase... Více

Daňové přiznání online

Aktuální číslo časopisu

Předplatné časopisu Finmag

Věda je byznys –⁠ byznys je věda

Koupit nejnovější číslo