Kam s penězi bez investice a rizika?
Lada Kičmerová, Kaleidoskop, 09.09.2009
Co poradíte známé, která v posledních dvou letech přišla z půl milionu vloženého do podílových fondů o více než sto tisíc a o investicích již nechce ani slyšet?
Kamarádka mi několikrát volala, že se chce sejít kvůli svým finančním smlouvám, ze kterých má těžkou hlavu. Děsila jsem se, co to bude – nějaké životní pojištění bez pořádného pojištění s šílenými měsíčními platbami, které mizí bůhví kam a smlouvou, již nelze bez pořádné ztráty vypovědět?
Vůbec ne. Kamarádka vybalila na můj laický pohled slušně udělané portfolio s investicemi (bohužel většinou jednorázovými) rozházenými do podílových fondů společností Pioneer, Conseq a dalších. Poměrně vysoký podíl dynamických fondů (kamarádce je 26 let), vyvážených dluhopisy.
Prví půlhodinu lamentovala, že se ve svém poradci velice zklamala, protože jí už několik měsíců nedodal přesný aktuální stav jejího investičního portfolia, který by zobrazoval peněžní hodnotu jejích vkladů v jednotlivých fondech (v duchu jsem přemýšlela, kolik poradců toto pravidelně pro své klienty dělá).
Následně mi ukazovala dokumentaci (velice systematicky a pečlivě uloženou) k jednotlivým investicím. Bilance skutečně smutná: přišla již o více než sto tisíc, což je pro mladou dámu, která se chystá na koupi bytu, docela nepříjemné. Nezmohla jsem se na lepší radu, než aby tam peníze dál nechala ležet a ignorovala naivní dvou a pětiletý investiční horizont, se kterým původně dle podkladů poradce počítala.
Další otázka směřovala na osud peněz uložených na běžném účtu – má tam v tuto chvíli několik set tisíc také určených na budoucí investici do bytu. „O žádných fondech, akciích a podobně už nechci nikdy slyšet, s tím jsem definitivně skončila. Chci něco jako normální účet, akorát aby se to třeba alespoň malinko zhodnocovalo, kvůli inflaci,“ prohlásila.
Hm, tak zde není moc prostoru pro kreativitu, řekla jsem si. Jakékoli nepojištěné investice nechce a stavební spoření už má. Zbývají spořicí účty a případně krátké termínované vklady. Ale ty už se dnes skoro ani nevyplatí.
Zato se spořicími účty se roztrhl pytel. Přidala jsem oblíbené varování, že víc než 2,5 % ročně na úrocích uvidí momentálně u svých vkladů těžko a ještě bude muset úrokový výnos zdanit. Každopádně možnost kdykoli na peníze sáhnout a pojištění vkladů zhodnotila jako zásadní a produkt se jí líbí. Takže už se jen rozhodnout, kam šáhnout.
Srovnání aktuálních sazeb přináší přiložená tabulka (viz. pravý sloupec), ale zásadních údajů je samozřejmě mnohem více. Sazby nejsou nijak trvalé, to je jasné. Za hlavní problém bych viděla nutnost mít u některých spořicích produktů v dané bance zřízený i běžný účet (a zde hrozí poplatky) a také omezení výběrů, respektive odvodů prostředků ze spořicího účtu (možné poplatky za odchozí transakci: 10 – 30 Kč). Ideální běžný spořicí účet by měl mít nadprůměrné úročení, neměl by být vázán na placený běžný účet a úroky by neměly být nevýhodně vázány na zůstatek (jako je tomu u velkých bank – KB, ČSOB, ČS, ale i Raiffeisenbank). V takových případech platí například výhodné úroky jen do zůstatku 50 tisíc, nebo vysoká sazba až od zůstatku milion apod.
Stejně nemám dobrý pocit z toho, že jsem jako jediné doporučení pro statisícové vklady vymyslela spořicí účet. Propady trhů si zkrátka v mentalitě mnoha investorů vybraly vysokou daň.
Co byste poradili vy?
