Karel Randák: Pomohlo by jediné, všechny je pozavírat! Jenže…

• Čtěte také první díl: Karel Randák: Estébáci v tajných službách? Kdepak, úspěšní byznysmeni!
• Druhou část rozhovoru najdete zde: Symbióza politiků a médií. Karel Randák: Kalousek má Právo, Vondra Mladou frontu

Minule jsme skončili u toho, že likvidaci Věcí veřejných a Víta Bárty organizuje ODS. Jak do toho všeho ale zapadá Kristýna Kočí?

Co k tomu říci... (Karel Randák dlouze přemýšlí) Ačkoliv se s Václavem Klausem neshodnu prakticky na ničem, v jednom má pravdu. Soudce pod třicet let by neměl existovat. A podobně by to mělo být i s politiky. Politik pod třicet, možná dokonce pětatřicet, to je nebezpečný jev. Zvlášť když to je ženská. Tohle nemyslím nijak špatně, sexisticky. Takováhle žába ale byla pro Tluchoře tak snadným soustem, až mi z toho bylo smutno. Slupl ji jak malinu. Ještě to ale bude zajímavé…

Jak to?

Teď je sice kolem Kočí ticho, ale myslím si, že si nahrávky pořizovala dlouhodobě. Sice nevím, ve kterém sejfu momentálně leží, jestli je má Kočí, nebo ódéeska, ale co jsem se doslechl, tak politici z Věcí veřejných teď sedí s hlavami v dlaních a zpětně rekonstruují, kde všude byla a co všechno mohla slyšet.

Občanské demokraty, TOP 09 i Věci veřejné jsme probrali. Už schází jen ČSSD…

Sociální demokraté momentálně ani nestojí za řeč. Jsou to zoufalci! Ačkoliv vedou ve všech průzkumech preferencí, naprosto jim schází jakákoliv vůdčí osobnost. Někdo, kdo by dal straně směr. Bohuslav Sobotka je politik typu Marka Bendy, který nikdy nedělal nic jiného než politiku. Tihle lidé mě opravdu štvou. Jak mohou dělat politiku, když v životě nepřišli do kontaktu s realitou. Krásně to vystihl jeden můj známý. Vždyť oni jsou jako rybičky v akváriu. Plavou si tam kolem toho šutru, hrajou si, anebo se navzájem požírají. Co se děje za sklem, to je jim úplně jedno. My přitom skrz to sklo čumíme jako blázni a absolutně nechápeme, co to tam dělají, jenže s tím nemůžeme nic udělat. Katastrofa.

Je tohle specialita české politiky, nebo to podle stejných pravidel funguje i za hranicemi?

Já si myslím, že ne. Respektive ne v takové míře. V České republice už tenhle systém tak zakořenil, že si vůbec nedokážu představit, jakým způsobem by se to mělo změnit. Pomohlo by snad jen jediné, zavírat, zavírat a zavírat! Jenže když tady nefunguje ani policie, ani státní zastupitelství, tak nikoho nezavřete. A jsme zpátky u kauzy Drobil. Policie sice zafungovala, ale stačilo, aby někdo zatahal za provázky, a bylo to. Konečná.

Funguje v Česku justiční mafie?

To si nejsem jistý. Já bych to tak určitě nenazval. Podle mého jde spíše o systém zkorumpovaných jednotlivců. Ve finále to je ale úplně jedno. Úplně stačí, když se váš případ dostane na stůl soudci, kterého umíte. A máte vystaráno. Totéž pak platí o státním zastupitelství. Moc se o tom nemluví, ale právě tihle lidé mají obrovskou moc smést jakýkoliv případ ze stolu. Státní zástupce dokáže policistům jejich práci tak znechutit – pánové, ještě je potřeba došetřit tohleto, tady jste udělali procesní chybu, tohle já vám nemůžu uznat, znova! – že si po nějaké době prostě řeknou, než abychom tady ze sebe dělali voly, to se na můžeme vykašlat. V tu chvíli se případ odloží a je po starostech.

Jak si vede nový nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman?

Fandím mu, ale nebude to mít vůbec jednoduché. Nemá podporu. Ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil není žádný hrdina. Kdyby se o něj mohl Zeman opřít a odvolat třeba pražského vrchního státního zástupce Vlastimila Rampulu, věci by se mohly pohnout správným směrem. Jenže když mu Pospíšil řekne, ne to nejde, to ne, ten má za sebou příliš silné politické zázemí. Todle já vám nepodepíšu, tak co pak Zemanovi zbývá? Co může dělat?

Třeba se obrátit na Nadační fond proti korupci… Jak jste se s Karlem Janečkem vlastně seznámil?

Někdy v listopadu loňského roku jsem si přečetl tiskovou zprávu o tom, že Karel zakládá protikorupční fond. Byl v ní i kontaktní telefon, tak jsem na něj zavolal, že bych rád mluvil s panem Janečkem a že bych s ním chtěl spolupracovat. Paní se mě pak zeptala, ze kterých že jsem to novin. (smích) Tak jsem jí řekl, dejte si do Googlu Karel Randák, klepněte na to a uvidíte, co vám tam vyskočí. A bylo to. Karel Janeček mi hned během prvního setkání nabídl členství ve správní radě fondu, i když jsem ho varoval, že u určitých lidí nemám valnou pověst a že by to fond mohlo v důsledku spíše poškodit.

Co máte ve fondu na starosti?

Postupně vytvářím databázi korupčních případů. A výhledově budu mít na starosti také investigativu. Nejvíc času mi ale momentálně zabírá zpracovávání podnětů, které přicházejí do naší mejlové schránky. Mým úkolem je posoudit jejich závažnost a rozhodnout, zda se jimi budeme zabývat, nebo ne.

Přichází jich hodně?

Strašně! Bohužel máme omezené kapacity, ale snad se to rozjede. Momentálně je pro nás klíčové vybrat si dvě tři věci a ty zdárně dotáhnout do dobrého konce.

Co je pro vás dobrý konec? Třeba v kauze Michálek-Drobil…

Kdyby zavřeli Drobila.

Myslíte, že to je reálné?

Není. Ale byl by to dobrý konec. Stačili by mi ale i to, kdyby zavřeli Martina Knetiga a Drobil by zmizel z politické scény. Rozhodně je pro mě ale nepřijatelné, že Drobil zůstal místopředsedou ODS a má navíc ve straně na starosti strategické plánování.

Víte, koho byste volil?

Já od devadesátého roku nebyl u voleb, před volbami se ale jako nejschůdnější jevila topka. Jenže i tak – když se podíváte, koho si tam Kalousek natáhl. Pavel Severa, to je lidská kreatura… Na druhou stranu postavit partaj na zelené louce v Česku nejde. Poslední nadějí byly Věci veřejné. Ty ale zasadily našemu systému takovou ránu, že teď už nebude novým stranám věřit nikdo. Obecně je u nás problém v tom, že jakmile je nová strana relativně úspěšná, začnou se na ni nabalovat příživníci. A bohužel i ti slušní lidé, kteří stáli u zrodu strany, často nedokážou ustát kontakt s mocí. Minimálně polovička z nich slušnými být přestane. Signifikantní případ je třeba Radek John. Nebo třeba Saša Vondra. Z něj se opravdu stal papaláš komunistickýho střihu. A aby toho nebylo málo, tak ta hrstka slušných lidí, která nezblbne, postupně padne za oběť fabulacím, pomluvám a nepravdám. Na každého se něco ušije. To není problém. Informací seženete spoustu a pak je stačí jen šikovně pospojovat, aby daný člověk na veřejnosti vypadal buďto jako úplný blbec, který si není schopný ani sám koupit rohlíky, anebo jako zločinec. Samozřejmě potřebujete mít kontakty v médiích. Ale to není problém…

Opravdu jdou novináři politikům tak na ruku?

Klasickým příkladem takového novináře je Janek Kroupa, o kterém si spousta lidí myslí, jakýže je to férový novinář a výborný investigativec. Já si ale myslím, že Janek Kroupa je jeden z nejhorších novinářů v České republice.

Proč?

Někteří lidi kvůli němu skončili za mřížemi, jiní, kteří by tam skončit měli, zatím zůstávají na svobodě. Třeba Marek Řičár, korunní svědek v kauze pět na stole v českých, na něhož Kroupa věšel odposlouchávací zařízení a prezentoval ho div ne jako hrdinu. On v tom přitom jel samozřejmě taky. A pak je tu další věc. Kroupa prostě není objektivní. Na samém začátku kauzy už přesně ví, jak by to mělo dopadnout. Cokoliv se mu do té jeho teorie hodí, je OK. Jakékoliv argumenty, byť pravdivé, které mluví proti, ale pomine. A dělá to dlouhodobě. Navíc jde pouze po levici. Ódéesku nechává být. Jsem přesvědčený, že kdybych chtěl, byl bych na něj schopen vykonstruovat nějakou boudu, případ, po kterém půjde, dal bych mu někde nějaké peníze a pak ho znemožnil. Vůbec nevím, co bych z toho měl, jsem ale přesvědčený, že by na to skočil. Na rozdíl třeba od Jaroslava Kmenty.

Jak obecně vnímáte českou mediální scénu?

Největším problémem je, že novináři nedokážou kauzy dotáhnout. Každý chce mít všechno jako první, ale pak všechno vyšumí. Jedna kauza přebíjí druhou. Zpátky se nikdo neohlíží. Kdo se vrací ke kauze Budišov nebo rozkradenému Plzeňskému Prazdroji? Nikdo! Teď frčí Bárta.

Příští neděli se dozvíte pár praktických informací ze špionážní kuchyně o tom, co dělat, když máte podezření, že vás někdo odposlouchává…