Karta – zadní vrátka k účtu
Světlana Rysková, Kaleidoskop, 26.06.2009
Na květnové svátky jsem si naplánovala výlet do Londýna. Koupila včas levnou letenku a objednala hotel. Jenže mi sdělili, že moje rezervace nebude přijata, pokud nesdělím číslo platební karty. Číslo jsem sdělila, ale oni chtěli i bezpečnostní kód užívaný při placení prostřednictvím internetu. Bez toho prý pokoj rezervovat nebudou. I poslala jsem kód.
Účet jako na dlani
Obavy temné jako voda Temže, která protéká cílem mého prvomájového výletu, mne naplnily, když jsem z výpisu v bance zjistila, že si hotel inkasoval z mého účtu „zálohu“ ve výši jednoho noclehu. A to přesto, že jsem k tomu nedala žádný pokyn ani svolení. Zavolala jsem tedy do své drahé banky a požádala o radu, jak se mám zachovat, když se obávám vyplenění svého účtu.
Slušný mladík na druhé straně linky klientského servisu mi vlídně vysvětlil, že tady je každá rada drahá. Když prý jsem udala bezpečnostní kód, nedá se s tím nic dělat. Mohu jen spoléhat na poctivost hotelového personálu. Kdyby prý došlo k nějakým problémům, mám bez prodlení na místě uplatnit reklamaci, přidal radu nad zlato.
Otázala jsem se, zda by se nedala karta zablokovat, protože mám ještě další, kterou bych mohla v případě potřeby bez problémů použít. Vlídná odpověď zněla: Nikoli.
Místo radostného balení jsem začala horečně přemýšlet, jaké mám možnosti. Nakonec jsem přišla na dvě – mohu nahlásit ztrátu karty a dát ji zablokovat, ale to mne přijde na tři tisíce korun a šest stovek za novou. Nebo mohu všechny peníze z účtu převést jinam a odjet do Londýna bez jakékoli možnosti platit kartou. I tak riskuji, že mi někdo může vybrat kartou peníze kdykoli později, až účet zase naplním.
Zalitovala jsem hořce, že jsem si neopatřila už dávno speciální kartu, kterou se dá platit přes internet, aniž by se inkasující strana dostala na účet. Ale známý, který tuto vymoženost vlastní, protože nakupuje stále v internetových obchodech, mi tvrdil, že na rezervaci v hotelu mu tuhle kartu neberou. Nevím, neověřovala jsem si to. Stejně by mi to nebylo nic platné.
Skutečný visák je jen jeden
Začala jsem se pídit po tom, jestli neexistuje nějaká rozumná a jednoduchá možnost, jak si zabezpečit platební kartu proti zneužití. Všechny velké banky mi na můj dotaz o možnosti zajištění karty odpověděly, že si mohu nastavit určitý limit (denní nebo týdenní) a tím si chránit účet.
GE Money Bank má tuto službu vylepšenou tak, že si klient může nastavit nulový limit a tím vlastně kartu zablokovat. Je to služba zdarma a limit se dá přenastavit vždy ke konci dne telefonicky. Snaha by tu byla, ale příliš pružné to není.
Z vlastní zkušenosti také vím, že limity platebních transakcí příliš nefungují. Před několika lety nám vybrala rodinný účet portugalská půjčovna automobilů, přestože jsme limit měli nastavený. Naštěstí přiznali chybu a peníze vrátili.
Nakonec jsem narazila na službu zvanou zamykání platební karty. Nabízejí ji dvě banky, ale v rozdílném provedení. Má ji Raiffeisenbank, která ji zdědila od eBanky. Ta totiž jako velký hit zamykání platebních karet po každé transakci uvedla na český trh už před několika lety, ostatně jako řadu jiných zajímavých vymožeností. Jenže tenkrát stálo zamknutí a odemknutí karty 10 korun, a kdo platil často, tomu se služba prodražila. Raiffeisenbank si dnes za zamknutí karty neúčtuje nic, za odemknutí 3,90 Kč. Zamykat a odemykat se dá pomocí sms nebo e-mailem.
Úplně nově zamykání karty nabízí i Česká spořitelna, a sice od 1. května. Její služba je však konstruovaná jinak než u Raiffeisenbank. Můžete si na své kartě nastavit telefonicky vyšší limit a pak na něj kartu na určitou dobu odemknout. Jde to na jednu až 23 hodin nebo na jeden až pět dnů. Pak se karta automaticky „zamkne“ na předcházející limit.
Jde tedy spíše o službu určenou pro ty, kteří někdy potřebují zaplatit kartou vyšší částku, než dovoluje jejich bezpečnostní limit. Úroveň bezpečnostního opatření proti možnému zneužití karty je v tomto případě téměř stejná jako u ostatních bank a za jednu transakci Česká spořitelna účtuje 30 korun.
Foto: Profimedia.cz
