Lifelogging: totální paměť
Jan Boček, Kaleidoskop, 05.02.2010
Pod našima rukama denně proteče obrovské množství dat. Lidský mozek nemá kapacitu k jejich zpracování a uložení. Vizionář Gordon Bell proto přináší řešení jako ze sci-fi: elektronickou náhražku biologické paměti.
Bell, legendární vývojář Microsoftu, si na stará kolena našel nového koníčka. V pětasedmdesáti se svým týmem vyvinul univerzální paměť. Jejím cílem není nic menšího, než zaznamenávat veškeré životní prožitky a digitální data, která kolem vás protečou.
Jádrem systému je elektronická paměť, kterou Bell opatřil digitálními smysly. Oči nahrazuje elegantní černá krabička jménem SenseCam, která dokumentuje vizuální vjemy. Jde v podstatě o kompaktní fotoaparát s objektivem v podobě rybího oka, vybavený umělou inteligencí. Díky tomu se dovede rozhodnout, kdy se změnila situace a je na čase pořídit nový snímek. SenseCam doplňuje armáda dalších periferií: skener, videokamera, měřič tepové frekvence, diktafon, GPS navigace, pedometr (krokoměr), chytrý mobil a čtečka elektronických knih. Dohromady tvoří síť vjemů, které se okamžitě nalijí do centrální databáze. Uložené vzpomínky se vzápětí označí a lze v nich vyhledávat.
Bell nazývá celý proces termínem „lifelogging“ – záznam života. Věnuje se mu posledních deset let a neúnavně zaznamenává svoje aktivity, jeho lifelog dnes zabírá 350 gigabajtů digitální paměti. Letos v září vydal knihu, kde propojuje svou vizi elektronické budoucnosti a zkušenost s deseti roky neustálého natáčení. Knihu nazval futuristicky Total Recall (Totální paměť), hodně vypovídá také podtitul: Revoluční elektronická paměť změní všechno. Spoluautorem publikace je Jim Gemmell, technologický vizionář o dvě generace mladší.
Navěky spolu
Kniha je zajímavou exkurzí do možné budoucnosti. Ukazuje cestu, kterou by se lifelogging za jistých podmínek mohl vydat, a strhnout s sebou další oblasti lidského působení. Autoři se při svém snění nenechávají brzdit v rozletu a předkládají totální vizi totální paměti. Ta má podle nich potenciál zcela změnit chápání jedince a jeho soukromého i pracovního života, zdraví nebo učení.
Totální paměť má podle nich doplnit - nikoli nahradit - paměť biologickou. Tím, že budete mít k dispozici veškeré vzpomínky a veškerá data svého života kdykoli na dosah ruky, ulehčíte mozku. Ten se pak může soustředit na jiné činnosti. Na otázku, zda mozek nezakrní, má Bell jasnou odpověď: začne se prostě specializovat na jiné funkce. Ostatně stejnou otázku vyvolal už vynález kalkulačky, objev písma a jistě i zjištění, že místo počítání na prstech můžu dělat zářezy na kost.
Možnosti využití životního záznamu jsou nekonečné. Už samotný fakt, že lze kdykoliv nahlédnout do svého záznamu a zjistit, jak vypadal váš život v přesně daný okamžik, zní opravdu šíleně. Tím ale možnosti lifelogu nekončí. Můžete jej sdílet. Samozřejmě selektivně, jiné vzpomínky nabídnete kolegům v práci při hledání optimálního postupu, jiné partnerovi při vzpomínání na první krůčky vašeho potomka. Lékaři odhalíte statistiky své diety a souvislosti s tělesnými funkcemi, psycholog si může prohlédnout klíčové momenty vašeho dětství. Můžete ve svých vzpomínkách hledat souvislosti napříč časem i prostorem. Na základě vzpomínek můžete předvídat, co bude následovat. Soud bude o vaší vině nebo nevině rozhodovat na základě vašeho záznamu. Podle Bella s Gemmellem totální paměť dokonce překlene propast mezi životem a smrtí: po své smrti paměť odkážete potomkům, kteří tak budou mít k dispozici váš kompletní život.
Nezapomeňte zapomínat!
Je snadné podlehnout nadšení obou autorů. Bell svým experimentem ukazuje, že nutné technologie k dispozici jsou. Cesta k uskutečnění jejich vize je ale mnohem trnitější, než se zdá. Představa totální paměti nejvíc dráždí sociální vědce v čele s psychology.
První na ráně je otázka soukromí. Vaše vzpomínky jsou to nejintimnější, co máte. Pokud budou existovat ve fyzické podobě, existuje šance, že se k nim dostanou ostatní: váš zaměstnavatel, konkurent, kdokoliv. Bell sice počítá se vznikem technologických i etických omezení, které tomu zamezí, přesto se při představě totální paměti nelze ubránit metafoře s totálním Velkým bratrem. Případné rozšíření totální paměti by každopádně poskytlo zajímavý nástroj pro nedemokratické režimy.
Zajímavá je také námitka psychologů. Shodně zmiňují fakt, že zaznamenávání vzpomínek mění samotný prožitek, na který vzpomínáme. Focení a natáčení videa místo intenzivního prožívání situací oslabuje uvědomování si „teď a tady“. Totální paměť může prožívání malinko rozpliznout.
Poslední, ale zásadní argument zní: zapomínání má svůj psychologický smysl. To, že si pamatujeme pouze omezený úsek minulosti, není způsobeno pouze nedostatkem paměti. Některé vzpomínky raději vytěsníme nebo lehounce ohladíme, protože se nám nehodí do představy o sobě. Díky tomu se můžeme přizpůsobovat měnící se situaci; pokud si budeme pamatovat všechno, co se nám kdy přihodilo, tuto možnost ztratíme.
Foto: Profimedia.cz
