Líní nebo pracovití? Jací jsou?
Tomáš Hajzler, Kaleidoskop, 29.12.2009
Můj kamarád Milan - šéf střední firmy si myslí, že zaměstnanci ze své podstaty kradou, a proto je třeba jim při odchodu z práce prohlížet tašky.
Jiná má známá Lenka - HR manažerka jedné z velkých bank zase tvrdí, že směrnice jsou pro život firmy naprosto základní a potřebné. Bez nich by si každý dělal, co chce. „A kam bychom potom přišli?!" dodává.
Další moje známá, Štěpánka - finanční manažerka ve výrobní firmě je toho názoru, že zaměstnanci jsou ve své podstatě líní, a proto je nutné je kontrolovat od chvíle, co si odpíchnou, do momentu, než odejdou.
Tři názory rozšířené zhruba tak jako to, že ve dne je světlo a v noci tma. Jsme skálopevně přesvědčeni o tom, že typický zaměstnanec nastupuje do práce proto, aby chodil pozdě, odcházel brzy a ideálně si mezi tím něco ukradl. Je tedy třeba ho držet zkrátka (stejně jako dítě na hřišti nebo psa v parku), kontrolovat a ujistit se, že neudělá zbytečnou škodu.
Stejně jako je dnes „nekompetentnost" zaměstnance rozšířenou a prakticky nezpochybnitelnou pravdou, bývaly doby, kdy stejnou pravdou bylo například to, že země je placatá, že člověk nemůže létat nebo že žena je příliš emocionální na to, aby mohla rozhodovat sama.
Za každou „pravdou" či skálopevným názorem (podle toho, jaké názvosloví volíte) stojí určitá představa, daná a hlavně trvale utvrzovaná společností, ve které žijeme.
Nevěříte? Potom si udělejte malý test. Zavřete oči a zkuste si do detailu představit, že pracujete s lidmi, které jsem popsal výše. Jsou líní, práce je nebaví, a tak jejich jediným zájmem je přijít co nejpozději, odejít co nejdříve a během nuceného pobytu na pracovišti to prostě nějak přežít. Dejte tomu čas a vybavte si každý detail. Co to bude znamenat pro vás? Na co se jako šéf zaměříte?
Až budete hotovi, zkuste opak. Opět zavřete oči a vybavte si do co možná nejmenšího detailu to, že jste šéfem skupinky lidí, pro které je jejich práce vášní. Vidí v ní hluboký smysl. Sledovat hodinky je ani nenapadne, přicházejí s vlastními nápady, jak fungování skupiny ještě zlepšit. Co to znamená pro vás? Jak povedete tyto lidi? V čem se tato skupinka liší od té první?
Už víte, o čem mluvím?
Došel jsem názoru, že představy a přesvědčení, která si nosíme v hlavách, jsou tím hlavním, co odlišuje věci správné od nesprávných. Věci „in" od věcí „out" nebo věci, které stojí za to dělat, od těch, jež nestojí za nic. A tak jsem přesvědčený, že představy lidí okolo nás jsou to hlavní, co potřebujeme změnit, pokud usilujeme o lepší život v práci.
Vzpomeňte na hodiny dějepisu! Představy se zřídkakdy měnily postupně neboli evolucí. Obvykle naopak přišla revoluce, které později způsobila změnu myšlení. V mnoha případech tak pouze lidé opustili stará paradigmata a začali se na realitu dívat svěžíma očima. Vzpomeňte Darwina. Než přišel se svými výzkumy, lidé věřili, že člověka stvořil Bůh. Nebo Gutenberg - před jeho vynálezem si lidé nedovedli představit, že kus textu může vzniknout v mžiku několikrát za sebou. Anebo M. L. King. Do jeho doby byl typický černoch ve Spojených státech pro průměrného bělocha něčím podobným, čím je dnes pro většinu lidí pes.
Pojďme se do jedné takové revoluce pustit. Život a vydělávání na život totiž opravdu mohou být jedna a tatáž věc. Jinými slovy: ta třetina života, kterou v práci strávíme, může být stejně zajímavá (nebo ještě zajímavější) než zbytek našich životů!
Text byl publikován na webu: http://www.peoplecomm.cz/.
Foto: Profimedia.cz
