Lokální starosta versus prezident zeměkoule
Lada Kičmerová, Kaleidoskop, 27.01.2010
Zaměstnanec jedné velké nadnárodní společnosti mi nedávno vyprávěl o změnách ve struktuře firmy, v níž pracuje: mateřská společnost kdesi na druhé straně Evropy se rozhodla přesunout rozhodovací pravomoci o směřování národních „filiálek“ na centrální úroveň. Kamsi do Británie. Výsledkem bude ztráta kontaktu s trhem a jeho specifiky a ztráta obchodních vztahů s partnery. Zkrátka ztráta kontroly hráčů českých týmů ve prospěch „univerzálního šéfa.“
Co si od toho mateřská společnost slibuje? Úsporu nákladů a možná i větší efektivitu při rozhodování a formulaci firemní strategie. Může ale někdo v Londýně rozhodovat o českém trhu lépe než manažer v Praze?
Tato filosofická otázka se netýká jen velkých nadnárodních firem, ale i politických systémů. Koneckonců Evropská unie není nic jiného než podobný trend přesouvání rozhodovacích a legislativních pravomocí na nadstátní úroveň. Státy se vzdají některých svých pravomocí ve prospěch „moudřejšího celku.“ Slibují si od něj úsporu nákladů díky funkčnímu jednotnému trhu a vyšší efektivnost plynoucí z jednotnosti. Otázkou ale je, jestli je tato „centralizace moci“ z hlediska přijímaných rozhodnutí skutečně dobrým nápadem.
Nebudu chodit okolo horké kaše: přesun rozhodování z Prahy do Británie, od místního starosty k nadstátnímu prezidentovi se mi nezdá. Kromě ztráty „kontaktu“ s lidmi a trhem to zavání i jistým deficitem legitimity. O místním starostovi víme, kde bydlí, kam jezdí na dovolenou, jestli třídí odpad a co si myslí o daních a stavbě nového fotbalového hřiště. O nadstátním prezidentovi víme pramálo, všichni v něj věří, ale nikdo ho neviděl. Zaslouží se o prosperitu místního cukrovaru lépe prezident nebo starosta?
Ale zpět k zaměstnanci nadnárodní firmy. Za další efekt vzdáleného řízení označil i snížený pocit odpovědnosti a plýtvání prostředky, které jsou jen abstraktní účetní položkou. Když se udělá reklamní kampaň a nepovede se, na národní úrovni to je průšvih. Ale buďte klidní, v Londýně to tak tragicky nevypadá. A že se objednával kurýr z Příkop na Národní třídu? Není problém, v Británii nikdo neřeší, že to je „hned vedle.“
Na druhou stranu záludnost rozhodování „lokálně“ je také evidentní: efekt dobrých kamarádů, kterým „se chce pomoci“, se prosazuje ve firmách i komunální politice. Stejně tak chybí absence nadhledu a schopnost globálního myšlení.
Otázkou tak zůstává – kdo je schopen činit lepší rozhodnutí vedoucí k ekonomické prosperitě? Kdo chcete, aby rozhodoval vaším hlasem?
