Malárie: Zabiják lidí i ekonomického růstu
Petr Preclík, Kaleidoskop, 29.12.2010
Po více než padesáti letech se na stůl vrací myšlenka na vymýcení malárie. Světová zdravotnická organizace si na tento úkol troufá již v příštích pěti letech. Stačí jí prý jediné: šest miliard dolarů ročně.
Sny o vymýcení malárie dráždí lékaře, politiky i filantropy již téměř sto let, od doby, kdy britský vojenský chirurg Ronald Ross a italský zoolog Giovanni Grassi prokázali přenos plasmodií, tedy parazitů způsobujících toto onemocnění, komáry. Naposledy se ozvala Světová zdravotnická organizace (WHO). Ve své nejnovější zprávě o malárii totiž tvrdí, že při dostatečném finančním krytí by bylo možné vymýtit malárii do roku 2015. Chybí ovšem čtyři miliardy dolarů ročně, současný budget 1,8 miliardy je prý nedostatečný.
Úkol to, alespoň teoreticky, není nemožný. Nejprve musíte ztížit komárům, aby se k lidem vůbec dostali. Rozdáte proto dostatek impregnovaných moskytiér, provedete co nejvíc vnitřních repelentních nástřiků a vysušíte okolní mokřiny. Následně musíte všechny nemocné léčit relevantními léky a zabránit, aby nakažení lidé do oblasti vnášeli nové mutace parazita. Postupně budete tuto svou modelovou oblast rozšiřovat, et voilà, malárie je pryč.
Miliony mrtvých, miliony ušlého zisku
A že důvodů pro boj s malárií je nadmíru. Infekce ohrožuje 3,3 miliardy lidí, 250 milionů se jí ročně nakazí. Mezi nakažené se ostatně letos zařadil i slavný fotbalista z Pobřeží slonoviny, Didier Drogba. Téměř milion lidí každý rok na následky malárie zemře. V tabulce nejhrozivějších infekčních zabijáků zabírá malárie páté místo, v Africe dokonce druhé. Vždyť 89 % všech malarických obětí žilo v subsaharské Africe, každé páté dítě tamtéž umřelo právě na následky kousnutí infikovaným komárem. A tato čísla jsou podle některých odborníků ještě mnohem vyšší, většina obětí to má totiž k doktorovi příliš daleko.
Ekonomové zase varují před finančními dopady této nákazy. Přímé náklady na léčbu dosahují 12 miliard dolarů ročně, v některých zemích malárie užírá až 40 % zdravotnického rozpočtu. Ještě vyšší jsou pak ztráty v ušlém zisku. Státy s endemickým výskytem malárie ročně přicházejí o 1,3 % svého ekonomického růstu. Prodlužuje se i cyklus chudoby nakažených. Cesty k doktorovi a placení za medikamenty je pro mnohé rodiny přímo ruinující.
I díky obnovenému zájmu světových nadací, například Nadace Billa a Melindy Gatesových, se podařilo zvýšit objem financí na boj s malárií z pouhých 51 milionů v roce 2003 na dnešních 1,8 miliardy dolarů. Zájem na omezení malárie mají ostatně i ropné společnosti působící v Africe, malárie brzdí rozvoj těžby v Nigérii, Kongu, ale i v Ghaně. Za poslední dva roky se tak podařilo sítěmi vybavit 578 milionů lidí v Africe, 75 milionů domácností prošlo repelentními nástřiky. V několika světových laboratořích probíhají závěrečné testy nových vakcín proti nákaze.
Jedenáct afrických států hlásí pokles výskytu malárie o padesát a více procent, stejná čísla přicházejí z 32 států mimo Afriku. Maroko a Turkmenistán se podle WHO už zbavily malárie zcela. Globální počet mrtvých meziročně poklesl o dvě stě tisíc.
Předčasná radost?
Je ovšem čas tleskat? Podobně masivní pokus tu totiž už jednou byl. V roce 1955 stejná Světová zdravotnická organizace vyhlásila boj malárii, příbytky se ve velkém stříkaly DDT a jeho slabšími deriváty a do lidí se praly léky horem spodem. Státy utratily ekvivalent dnešních devíti miliard dolarů, výsledky ale zůstaly tristní: Malárie zmizela z několika ostrovních zemí, v Indii a na Šrí Lance se po počátečních poklesech vrátila míra nákazy na původní úroveň, v Afghánistánu, Nikaragui, na Haiti či v Indonésii žádný pokles nenastal, subsaharská Afrika byla pro jistotu z programu vyloučena zcela. „Jeden z největších omylů v oblasti veřejného zdraví“ byl na světě.
I v současnosti se již objevují některé znepokojivé náznaky budoucích katastrof. Počty malarických nákaz zase začaly bez zjevného důvodu stoupat v Nigérii, v Demokratické republice Kongo či v Zambii. Moskytiéry rozdané během posledních pěti let mají životnost pouhé tři až čtyři roky, většinu z nich proto bude brzy potřeba vyměnit. V současnosti je moskytiérou vybaveno asi jen 42 % afrických domácností, dovybavit zbytek a při tom průběžně vyměňovat sítě i tam, kde už dosluhují, bude nejspíše nadlidský úkol i pro WHO.
Největším strašákem ale zůstává rezistence k užívaným lékům. Paraziti rodu plasmodium sužují lidstvo bezmála 500 000 let a několikrát se již dokázali přizpůsobit. A tak nejenže dlouhodobé používání léků nadměrně zatěžuje játra, masivní užívání některých léků, zejména chloroninu, vedlo k vysoké rezistenci parazitů vůči tomuto přípravku. A dnes se objevují zprávy, že podél thajsko-kambodžské a thajsko-barmské hranice se prý objevil parazit, který je imunní i proti těm nejsilnějším známým lékům. I WHO uznává, že pokud se tento parazit rozšíří, jsme zpátky na začátku.
A možná i zvýšený chemický boj člověka s parazity vedl ke skokovému nárůstu závažných a cerebrálních forem malárie za posledních 20 let.
Pomalé mýcení nemocí
Ostatně, dosud se podařilo úspěšně vymýtit pouze pravé neštovice a dobytčí mor. Neúspěšné pokusy vymýtit tu nebo onu infekci zahrnují kromě malárie i frambézii (tropické infekční onemocnění podobné svými příznaky syfilidě) a žlutou zimnici. Tento program musel být po 17 letech v roce 1932 zastaven po zjištění, že s virem bychom museli vymýtit i většinu známých opic. Ty totiž přenášejí tentýž virus jako lidé. Podle Carterova centra patří v současnosti k vymýtitelným infekcím spalničky, příušnice, zarděnky, filarióza, vymýtit by prý šla i tasemnice. Malárie však na tomto seznamu zatím chybí.
Foto: profimedia.cz
