Mezi úspěchem a neúspěchem
Vladimír Švorba, Kaleidoskop, 10.07.2010
Na probíhajícím fotbalovém mistrovství světa je k vidění a dokonce i ke slyšení ledacos. Slyšet i vidět byl například i božský fotbalista, podvodník a podprůměrný trenér Diego, který před zápasem Argentiny s Německem teatrálně parodoval výrok německého hráče Bastiana Schweinsteigera. „So se děje, Šššvajnššštajgre? Jsi nerfósssní?“ zareagoval Maradona. Jak zápas dopadl, ví asi každý: Argentina–Německo 0:4.
Po debaklu se může nabubřelý Diego parodovat sám: „Co se stalo, Diego? Jak to, že argentinské tango skončilo? Nejsem snad trenér?“ Tentokrát mu nepomohl ani pánbůh. Maradona ale nebyl jediný, komu vyschlo v ústech příliš brzy. Kanárky hrající odpudivý fotbal na jistotu ve čtvrtfinále srazil vlastní gól obránce Mela a gól hlavou od nejmenšího hráče na hřišti, Sneijdra.
Asi největší fotbalový zážitek a hororové drama přineslo čtvrtfinále mezi Uruguayí a Ghanou: Poslední minuta prodloužení, závar před uruguayskou brankou a střela mířící do sítě, kterou na brankové čáře vyráží rukou Suaréz. Červená karta a penalta! Celá Afrika užuž oslavuje postup Ghany do semifinále. Jedna střela, rozvlněná síť, šílenství... Žádné africké mužstvo se nikdy nedostalo do semifinále mistrovství světa. Gyan ale trefuje pouze břevno a extáze se nekoná. V následném penaltovém rozstřelu vítězí Uruguay.
Všechny zápasy ovlivnily maličkosti. Stačilo málo a semifinálové složení mohlo být úplně jiné.
Místo dvojic Nizozemí–Uruguay a Španělsko–Německo jsme mohli vidět třeba Brazílii s Ghanou a Paraguay s Německem. V semifinále mohla být i Anglie. To by ale šéf FIFA Sepp Blatter nesměl tupě oponovat zavedení videa. Míč půl metru za brankovou čarou viděli po střele Lamparda úplně všichni, přesto gól uznán nebyl. To už bohužel není maličkost. Rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem je ale vždy hodně tenký.
Semifinálové zápasy už byly „spravedlivější“. Němci teď sice chtějí sníst zázračnou chobotnici, která jejích pád předpověděla, na výsledku už ale nic nezmění.
V životě i ve sportu zkrátka rozhodují detaily a maličkosti. Po prohrané bitvě se můžeme vztekat, litovat promarněných šancí, hrozit hlavonožcům, ale nezměníme nic. Jak říkával Kurt Vonnegut: „Tak to chodí!“
Navíc, za rohem se i v momentě největšího zklamání nezadržitelně rýsují další šance, možnosti a bitvy. Tak vzhůru do nich. S odhodláním a pokorou. S nadějí i schopností přiznat prohru, když se maličkosti zase jednou rozhodnou podpořit ty druhé…
