Obchod s horkým vzduchem?
Aleš Tůma, Kaleidoskop, 30.05.2009
Každý den nové jobovky – chtělo by to takhle v sobotu nějaké odlehčené čtení. Například recept na omeletu, ty jsou teď v kurzu. Jenže z omelet mi většinou vycházejí trhance, tipy na vaření proto raději dávat nebudu.
Jeden vaječný zlepšovák přesto mám: ať politici obdržená vajíčka použijí ke stimulaci ekonomiky. Můžou je přidat do betonu na stavbách dálnic a mostů, třeba by se u nás konečně stavělo levněji. Ale dosti slepičích zárodků, moje rubrika se jmenuje Sobotní kocovina, takže se budu držet témat, která vyvolávají bolehlav.
Před pár dny Financial Times přinesly zprávu o tom, že společnost Markit (poskytovatel finančních informací) spustí nové indexy založené na cenách emisních povolenek na oxid uhličitý.
Myšlenka je zhruba taková: je třeba řešit globální změny klimatu, regulace emisí se budou zpřísňovat, ceny povolenek porostou. Firmy budou chtít nakupovat deriváty za účelem zajištění, slyšet by na ně mohli i masoví investoři.
Uhlíkových indexů už je několik, například v podání Merrill Lynch či UBS. Existuje dokonce zelená verze S&P 500, která vynechává akcie firem s největšími emisemi CO2 - výkonnost ovšem kopíruje "špinavý" S&P 500.
Obchodování s emisními povolenkami je na první pohled skvělé řešení: spojíme ekologii a neviditelnou ruku trhu. Háček je v tom, že jde spíš o viditelnou ruku státu. Klimatické dohody jsou politické kolbiště, na kterém se utkává jiné průmyslová lobby s tou zelenou, navíc v mezinárodním měřítku. Těžko říci, jaký přesně bude výsledek.
Politici každopádně vidí příležitost i v globální recesi, a jako východisko z ní navrhují různé zelené projekty. Španělský ekonom Gabriel Calzada ovšem v nedávno publikované studii odhadl, že každé místo vytvořené v jeho zemi dotacemi na obnovitelnou energetiku stojí víc než dvě pracovní místa, která nevzniknou jinde.
Oponenti Calzadu obviňují, že je v žoldu naftařů, základní logika je ale těžko napadnutelná. Vláda jednoduše přerozděluje peníze, které by soukromý sektor využil efektivněji. Jestli ekologičtěji, to je jiná otázka, argumentovat ve prospěch dotací počtem nově vytvořených pracovních míst ale skutečně nejde.
I nedávná kauza biopaliv ukazuje, že v případě zelených hurá-akcí je na místě skepse. A dvojnásobná skepse je na místě, pokud se je někdo snaží prodat jako výhodnou investici.
Investoři už v minulosti naletěli na řadu „tutovek“, v Česku naposledy třeba na akcie realitní společnosti Immofinanz. Budou příštím takovým hitem emisní povolenky? Podělte se o názor v diskuzi.
A aby to přece jen nebylo tak vážné, anglicky hovořící si mohou pustit skvělý výstup komika George Carlina na téma záchrana planety.
