Paranoidní pondělí: Čtyři konspirační teorie nejen pro příští týden
Aleš Tůma, Kaleidoskop, 23.04.2012
Německo už má natištěné nové marky. A není všechno zlato, co se třpytí. Některé domnělé konspirace možná vůbec nejsou domnělé!
Už jsme vyvraceli pochybné teorie o peněžním systému:
- Peníze jako dluh a ještírci z páté dimenze
- Znovu o penězích a dluhu
- Peníze a banky: jak ven z průšvihu
Teď se podíváme, aby se vám příští pracovní týden vydělávalo s lehčím srdcem, na pár dalších finančně-konspiračních teorií.
Německo o (některém) víkendu znovu zavede marku
Už je to na spadnutí. Zaměstnanci Bundesbanky budou jednu sobotu a neděli povoláni do práce, ládovat do nákladních aut krabice staronových bankovek a mincí. Internetový podnikatel Jiří Mašek, který působí jako guru českých mašíblů, publikoval na svém serveru nezvratný důkaz – čísi účtenku od benzinové pumpy v Německu, na které dotyčný nebožák našel cenu v markách.
Pravda, to bylo někdy v roce 2010, od té doby se už Den DM mnohokrát posunul, ale jednou přijít musí! Pokud vám účtenka od benzinky nestačí jako důkaz, vězte, že Financial Times Deutschland loni v den jednoho z nekonečných euro-summitů vyšly s cenou udanou v markách. To nemůže být náhoda, sazeči se určitě cvičili na měnovou reformu. Konspirátoři dokonce někdy udávají i směnný kurz k euru s přesností na šest desetinných míst (i když přepočítací kurz při vzniku eura byl na pět míst).
Jak je to doopravdy? Těžko říct! Třeba Němci skutečně už tisknou funkel-nagel-neu bankocetle. Nebo možná ještě někde ve skladech mají ty staré. Otázka samozřejmě je, jestli by si Německo odchodem z eurozóny pomohlo. Nová marka by pravděpodobně k osiřelému euru i k dolaru posílila, což by krátkodobě zrovna nepomohlo německému exportu. Nadšením by vzhledem k velikosti svých eurových aktiv nejásaly ani německé banky či střadatelé ve fondech registrovaných mimo Německo a vedených v euru.
Ale třeba se mýlíme. A že zavedení nové měny je obrovský náročná logistická a technická operace, kterou by musely připravovat tisíce lidí po dlouhé měsíce? Nevadí, to je řízená demolice dvou mrakodrapů také, ale my přece víme, jak to bylo!
Zlato není zlato, ale wolfram
Zlato je investiční hit. Uvědomují si to i centrální banky, z nichž některé přestaly prodávat a začaly znova nakupovat. Velké zlaté rezervy má i mnoho států (například Itálie, Portugalsko a Španělsko...). Do fyzického zlata investují i banky a některé ETF fondy a jejich prostřednictvím drobní investoři.
Ale co když to vlastně není vůbec zlato, ale něco jiného? Téměř na chlup stejnou měrnou hustotu jako zlato má wolfram, který je ale mnohonásobně levnější. Není nic jednoduššího než vyrobit cihličku wolframu pokrytého tenkou vrstvou zlata, která je bez podrobné inspekce k nerozeznání od originálu. Ale kdo by se zdržoval s podrobnou inspekcí každé cihličky, když toho máme plné trezory...
Co hůř, podle některých verzí této teorie v tom jak banky, tak oficiální instituce typu MMF jedou zcela vědomě. Wolframu jsou údajně plné i trezory newyorského Fedu, kde svoje rezervy skladují některé cizí země, stejně jako slavný Fort Knox.
Falešné slitky se čas od času skutečně při kontrole u zpracovatelů zlata objeví (skutečný fachman prý takovou cihličku pozná, už když jí vezme do ruky). Jak rozšířený problém to je? Nevíme. Ale pokud nakupujete zlato od některého z malých prodejců, kterých se v posledních třech letech najednou vyrojily desítky, je na místě určitá opatrnost.
V trezoru není zlato, ale vzduch
Ale proč si vlastně špinit ruce s wolframem, když to jde udělat daleko elegantněji – jednu cihlu lze přece prodat více investorům. Jednoduše jim stačí vydat potvrzení o skladování zlata, a dokud ho nebudou chtít všichni najednou vyzvednout, na nic se nepřijde. Namočený je v tom prý leckdo, včetně největších investičních bank.
Proč této teorii nevěřit? Je otázkou, jestli by něco takového prošlo auditem, kterému jsou banky a fondy vystaveny. A proč jí věřit? Auditem svého času prošel i Enron. A koneckonců, v podstatě podobným způsobem, tedy vydáváním nekrytých potvrzení fyzického zlata, vzniklo moderní bankovnictví. Tak proč bychom si nemohli dát repete.
Takže platí: to že jste paranoidní, neznamená, že po vás nejdou! Opět je na místě opatrnost přinejmenším u eseróček, která nabízejí výhodný nákup zlata, jen když si ho u nich necháte uskladnit.
Petr Kellner neexistuje
A na závěr jedna teorie z českých finančních smrdutých bažin luhů a hájů, která se tu a tam nenápadně objeví v internetových diskuzích. Týká se nejbohatšího Čecha. Zní to až pohádkově – od prodeje kopírek se přes privatizační fondy propracoval až na žebříček světových miliardářů.
Ale kdo ho kdy viděl třeba v televizi? Nikdo! A není divné, že má v médiích pořád víceméně tu samou fotku, která vypadá už 15 let stejně? Co když ve skutečnosti žádný Kellner neexistuje a je to jen fiktivní postava, která má krýt pravou identitu někoho daleko, daleko mocnějšího? Možná někoho z Kremlu? Pavel Kohout sice tvrdí, že v době svého působení v PPF Petra Kellnera viděl. Ale co když mu zaplatili, aby to říkal!?
Prozaičtější vysvětlení samozřejmě je, že při správném nasvícení na fotce nestárne nikdo a že miliardář má prostě rád soukromí. Jednak se tomu v českém rybníčku nelze divit, „druhak“ – promenádujte se v televizi, když hodina vašeho času stojí několik milionů.
Realistické vysvětlení ovšem není tak šťavnaté. Není svět tak nějak jasnější a srozumitelnější, když víte, že celý ten český kapitalismus je vlastně jedno velké spiknutí, které na nás ušily dohromady KGB, STB, CIA a Mosad?
