Partner webuRoger logo
Předplatit časopis Finmag

Páťáci a deváťáci, doplňte: budu ______ jak kostelní myš

Michal Kašpárek
Michal Kašpárek
30. 12. 2011

Plošné testování naučí žáky dvěma nesmyslům: že je lepší být ve všem průměrný než v něčem výjimečný a že se neúspěch neodpouští. Oboje se může podepsat na jejich životech a kariérách.

Páťáci a deváťáci, doplňte: budu ______ jak kostelní myš

Méně vědců, podnikatelů, vynálezců a umělců. Víc géniů průměrnosti. Takovou budoucnost Česku slibuje testování páťáků a deváťáků, jak je vymyslil ministr školství Josef Dobeš. I když ne samo. Novinka totiž zosobňuje to, co je špatně s touto zemí, jejím vzdělávacím systémem a její budoucností.

Generaci, které bychom přáli – už konečně! – německé platy, totiž Josef Dobeš vštěpuje dvě věci. Vaše nadání nikoho nezajímá. Namísto jeho rozvíjení radši zabijte čas maskováním svých slabých stránek. A za druhé: Stačí udělat jedinou chybu, a rozlučte se se slušnou budoucností.

Tudy vedla cesta k bohatství naposledy v 19. století. Jeden podnikavý továrník mohl dát práci tisícům ňoumů, od kterých se čekalo jen to, že neudělají průšvih. Heslo „hlavně nevyčnívat“ tehdy dávalo smysl. Především pod jeřábem nebo v zákopu.

Jenže tenhle svět je pryč. A lidé odchovaní v tom, že je lepší být ve všem průměrně dobří než v něčem výborní, můžou dělat kariéru leda ve výboru pro kumys na taškentském ministerstvu zemědělství.

Nesnadná cesta k bohatství: pěstovat výstřednictví

Nechci vás krmit myšlenkovými otrubami, že je v éře Googlu všeobecné vzdělání zbytečné. Doktor musí umět pravopis, protože „často se mýt“ udělá pro zdraví víc než „často se mít“.

Otázka ale je, jaký má smysl nutit patnáctileté nadané přírodovědce, aby se kvůli testům do noci šprtali jamby a trocheje. Proč budou muset ve školách v ghettech učitelé cpát čtyřkařům do hlavy soustavy souřadnic, místo toho aby je důkladně naučili spočítat si náklady na půjčku? Proč komplikujeme individuální přístup k žákům a ze škol děláme fabriky na trpaslíky?

Testy dětem vzkazují: všechno to, v čem můžeš být úžasný nebo úžasná, počká. Nejdřív musíš po večerech makat na tom, aby se tvoje slabé stránky co nejvíc přiblížily průměru.

Že to po testech zapomeneš, že si to celé zprotivíš, že je mimo školy stále méně místa pro průměrné lidi? I ty rozumbrado, mlč a uč se.

Seth Godin v knize Všichni jsme divní píše: „Alternativou našeho [amerického] rozbitého vzdělávacího systému je pěstovat výstřednictví. Zapomenout na průměr. Uvědomit si, že naše továrny nepotřebují tolik mravenečků, zaměnitelných pracovníků, lidí ochotných dřít lacino. Celé je to jednoduché, ale zároveň to není snadné.“ A po nesnadných cestách se bohužel české vlády vydávají nerady.

Když neuspěju, a) můžu si to jít hodit, b) nevadí, zkusím to znovu

Dobešovy testy navíc děti otráví další porcí jedu, který v Česku už tak dost promořuje nejen školství. Jmenuje se hrůza z neúspěchu. Neúspěch navíc místo oceňování stigmatizujeme.

Naštěstí nebude jeden sešit otázek nezvratně rozhodovat o budoucnosti jedenáctiletých dětí, jak se to původně Dobešovi zjevilo v jednom z jeho ministerských fantasů. Výsledky se ale promítnou do financování škol, kariér učitelů a nepřímými cestami tedy i do osudů žáků.

Zapomeňte tedy na plodnou atmosféru „nevadí, že jsi neuspěl(a), hlavní je, že ses o něco pokusil(a).“ Hysterické učitelky a pedantští učitelé se budou ještě víc třást strachy, že pár let před důchodem přijdou kvůli skóre o místo – a o to víc budou pérovat a zesměšňovat ty děti, které nemají hlavu správně hranatou pro testy. Zapomeňte na vylomeniny, jen se prokrista naučte zaškrtávat.

Do světa, který si nejvíc cení lidí schopných dělat věci jinak a líp, pošleme uzlíky nervů. Naučené, že je nutné mezi písmeny a) až e) najít jednu správnou odpověď, stejnou jako mají ostatní. A že když ji nenajdou, bude zle.

K jednadvacátému století jsme ale nedostali učebnici, ze které by se daly odpovědi našprtat. Jediný způsob, jak zjistit, co dělat, je zkoušet to. Plést se, chybovat a zkoušet to znovu, pořád dokola, dokud zámek neklapne. Že jsou omyly na cestě k úspěchu nevyhnutelné, to krásně vysvětluje Steven Pressfield v knize Válka umění.

Henry Ford přivedl k bankrotu pět firem, než založil automobilku. Bill Gates ještě před Microsoftem zkoušel prorazit s podnikem Traf-O-Data. Neuspěl.

Kdyby o jejich životech rozhodoval český ministr školství, píšu dnes tenhle článek na stroji a před domem mi místo zaparkovaného auta ržá kůň.

Daňové přiznání online

Ohodnoťte článek

-
0
+

Sdílejte

Diskutujte (3)

Vstoupit do diskuze
Michal Kašpárek

Michal Kašpárek

Po studiu žurnalistiky a filmové vědy na Masarykově univerzitě prošel MF DNES a redakcemi Computer Pressu. Mezi lety 2009 a 2016 byl na volné noze, od roku 2017 do jara 2021 vedl Finmag.cz a editoval tištěný... Více

Související témata

bill gateshenry fordjosef dobešseth godinškolstvítestování znalostívzdělánívzdělávání
Daňové přiznání online

Aktuální číslo časopisu

Předplatné časopisu Finmag

Věda je byznys –⁠ byznys je věda

Koupit nejnovější číslo