Patří ekonomie do laboratoře?
Tereza Holanová, Kaleidoskop, 29.10.2010
Experimentální ekonomie se ve světě prosazuje posledních šest desetiletí. Za její výhodu bývá označována možnost pokusy opakovat nebo kontrola všech okolností, které mají na rozhodování vliv.
Při použití známých teoretických modelů jen obtížně zjistíme, co nastane, když se změní pouze jedna vstupní veličina, zdůrazňují zastánci experimentální ekonomie. Autoři laboratorních pokusů proto mají zájem zjistit, jak jedinec reaguje na změny výchozích podmínek a jak se chová v situacích, jež se odehrávají v různém prostředí. „Laboratoř může poukázat na nerobustnost některých teorií, tedy na jejich citlivost na výchozí předpoklady,“ tvrdí Miroslav Zajíček, ředitel Laboratoře experimentální ekonomie (LEE) v Praze.
Podle ekonoma Michala Bauera navíc poznatky z experimentů umožňují realističtěji modelovat lidské rozhodování. Experimenty svědčí o tom, že lidé mají i jiné motivace než vlastní zájem. Na jejich jednání může mít vliv třeba altruismus, anebo naopak ochota vzdát se zisku, pokud na tom prodělá i druhá strana. Kromě toho pokusy poukazují na omezenou pozornost a sebekontrolu jedince. Na rozhodování pak může mít například vliv netrpělivost.
Podle guvernéra České národní banky Miroslava Singera dochází při zkoumání lidského chování v laboratořích k menším chybám, než u teoretického modelování. Nevýhodou je pak to, že chování v laboratoři někdy neodpovídá realitě. Na stejný problém upozorňuje také Michal Bauer. Ten navíc doplňuje, že chování studentů, kteří se většinou experimentu účastní, nemusí být vždy reprezentativní. „To v posledních letech vede výzkumníky k tomu, že klíčové poznatky z laboratoří testují na různorodějších vzorcích populace, což je náročnější a dražší,“ říká Bauer.
Ne všichni odborníci však s přenesením ekonomie do laboratoří souhlasí. „Ekonomie je společenská věda, nikoli věda přírodní,“ tvrdí analytik X-Trade Brokers Jaroslav Brychta. Změny faktoru při experimentu lze podle něj pozorovat pouze tehdy, zůstávají-li ostatní faktory beze změny. „Lidé nejsou mechanické stroje, ale myslící bytosti s vlastními pohnutkami, které na stejné podněty nereagují vždy stejně,“ zdůrazňuje Brychta s tím, že experimentální ekonomie nemá s ekonomií kromě názvu nic společného.
Více než půl století historie
O experimentální ekonomii se mluví především poslední tři desetiletí. Samotný obor je však starší. Se studenty Harvardovy univerzity experimentoval již americký ekonom Edward Chamberlin na konci 40. let minulého století. Posluchače tehdy rozdělil na dvě skupiny reprezentující nabídku a poptávku. Každý účastník znal pouze svou cenu, za kterou byl ochoten prodat nebo koupit. Poté měl najít co nejvhodnějšího obchodního partnera. Pokus ukázal, že průměrná cena, při níž se dvojice účastníků dohodly obchod uskutečnit, byla jiná než rovnováha podle neoklasické teorie trhu.
Chamberlinova experimentu se dvakrát zúčastnil také Vernon Smith, který později pokus upravil a dokázal, že výsledek v učebně se blíží ke skutečnému stavu trhu. Na rozdíl od Chamberlina aukci řídil. Druhým podstatným rozdílem bylo, že se obchodování po oznámení výsledků a uzavření jednoho kola opakovalo. Účastníci znali ceny z předchozího kola a mohli jim přizpůsobit svá očekávání.
První laboratoř byla v Česku otevřena před rokem
V celosvětovém hledisku představuje experimentální ekonomie jeden z nejdynamičtějších proudů ekonomické teorie vůbec. V Česku je její nástup pomalejší. V současné době tu najdeme jediné odborné pracoviště, a to Laboratoř experimentální ekonomie (LEE), která byla otevřená v říjnu 2009 v prostorách Vysoké školy ekonomické v Praze.
Již několik let provozuje Centrum pro ekonomický výzkum a doktorské studium (CERGE-EI) mobilní laboratoř. „To fakticky znamená čtrnáct laptopů, které se vždy musí sestavit a pak rozmontovat. Je to komplikované, složité a navíc tam nemají pracovníci klid a soukromí,“ komentuje Miroslav Zajíček, ředitel Laboratoře experimentální ekonomie, kterou založily Národohospodářská fakulta VŠE a Liberální institut. S jejím otevřením se tak většina experimentů přesouvá z CERGE-EI právě tam.
Podle Zajíčka má LEE dostatečnou kapacitu na to, aby „obhospodařila“ všechny české ekonomy, kteří se experimentální ekonomií zabývají. V regionu střední a východní Evropy se navíc dnes jedná o nadstandard. V sousedním Polsku nebo na Slovensku podobná laboratoř neexistuje, o založení obdoby LEE uvažuje litevská Vadybos ir ekonomikos universitetas (Univerzita managementu a řízení).
Laboratoř, která byla vytvořena podle vzoru pracoviště Vernona Smithe, slouží pro výuku studentů VŠE a Institutu ekonomických studií FSV UK. Dále ji využívají k experimentům již zmíněné CERGE-EI a různé třetí strany, například Sociologický ústav Akademie věd ČR. Odborné znalosti testované osoby nepotřebují. „Ideální účastník experimentu je z mého pohledu člověk nemající žádný speciální trénink v ekonomii, psychologii, či něčem podobném,“ doplňuje Zajíček.
Testovat lze v laboratořích téměř vše. Od preferencí, pravidel při různých typech aukcí po výše nájemného nebo organizaci energetických trhů. Využití experimentů v české hospodářské politice označuje Zajíček zatím za omezené. Ne proto, že by politici či regulátoři tento proud odmítali, spíše jej neznají.
Foto: profimedia.cz
