Euroúředníci všech zemí, množte se!
Arsen Lazarevič, Kaleidoskop, 13.05.2011
Nedávno proletěl médii skandál s přerozdělováním evropských dotací na úřadě regionu soudržnosti Severozápad v Ústí nad Labem. Není divu, že slovo úředník okamžitě vyvolá představu bezbřehé korupce. Snadno se pak zapomíná, že i takový úředník je jen člověk, který ráno vstává a večer chodí spát. Jaký je a jak vypadá jeho život? Po měsíčním vyjednávání se mi podařilo strávit den s úředníkem a zmapovat jeho život a názory.
Na schůzku s Josefem jsem byl domluven už na šestou hodinu ranní. Po náročném ranním vstávání a dlouhé cestě jsem se ocitl v nově vybaveném třípokojovém bytě. Byl jsem pobídnut, abych posnídal společně s jeho rodinou – ženou Lídou a synem Matyášem, který se zrovna chystal do základní školy se zaměřením na životní prostředí...
Nasedáme do nové Toyoty Prius a vyrážíme do úřadu.
Vzorný euroúředník
Pepa už od školních škamen snil o tom, že se stane euroúředníkem. Bude sedět za krásným stolem a přerozdělovat evropské dotace. No není to krásné a vzrušující povolání? A skutečně… Nakonec se mu z posluchárny podařilo přesednout rovnou do eurobyra!
Po příjezdu do úřadu vcházíme do nové rozlehlé budovy obložené mramorem. Míjíme cedulky plné informací, jaké projekty díky evropským penězům vznikly. „Lidé si těch peněz vůbec neváží, proto jim to musíme neustále připomínat!“ tvrdí mi Josef. Poté vcházíme do větší místnosti s označením kuchyňka. „Tento měsíc máme originální fairtrade kávu z Brazílie, je velmi chutná,“ zve mě Josef na šálek. Mohu potvrdit. Aromatická a chuťově výrazná.
Pokračujeme do jeho nově vybavené kanceláře. Na Pepovi je vidět, jak si svého povolání váží! Zbožňuje bioplynové stanice na biomasu, projekty na rekultivaci krajiny nebo podporu celoevropského výzkumu efektivity práce. Jeho názor je jasný. Tohle je vědecký pokrok a věda je spásou společnosti. „Děláme tu svět lepší,“ říká mi Pepa, když s potěšením a mezidechem mastí jedno razítko schváleno za druhým. „Svět potřebuje projekty jako ‚výzkum obsahu metanu v kravském prdu‘ nebo ‚Evropská unie a multikulturalismus‘,“ dodává s pýchou v hlase. Běda však, když chce někdo využít dotace na stavbu silnic či továren na otevřené louce. „Máme tolik starých brownfieldů a on si dovolí zastavovat zemědělskou půdu,“ rozohňuje se Josef.
Aby hájil svá práva, je Josef aktivním členem odborů. Občas přispěje i odborového časopisu. Miluje témata jako „Co přijde po kapitalismu?“ nebo „Neoliberalismus a chudoba“.
Korupce je selháním jednotlivých lidí
O dění na ústeckém úřadě regionální rady, kde došlo k zásahu policie, si myslí své. „Jde o selhání jednotlivých lidí. Boj s tímhle nešvarem lze vyhrát jedině přísným a přesným vymezením práv a povinností každého, kdo by ke korupci mohl přičichnout byť jen zpoza rohu,“ soudí Josef a přidává k dobru historku, jak se i jeho kdosi pokusil uplatit při stavbě jedné ze stanic na biomasu. Ti hulváti po něm chtěli, aby podváděl při fakturaci za stavební práce. Pepa vše obratem nahlásil policii. Nakonec to ale „dobře dopadlo“. Bioplynová stanice stojí.
Politicky aktivní Pepa
Euroobčan Pepa domácí volby nesleduje. Adrenalin mu však stoupá při volbách do Evropského parlamentu. Uvědomuje si, že závazná rozhodnutí přicházejí z Bruselu a národní státy je musí přijmout. Asi proto pokládá za největšího evropského politika Josého Manuela Barrosa. „Jen on má koule Evropu sjednotit a vést,“ vysvětluje mi.
I on ale vidí, že Unie má své mouchy. Jednou z nich je nízká porodnost a odumírání populace. Proto chce jít sám příkladem. Zatím má potomka jen jednoho, během následující pětiletky má ale v plánu minimálně další tři! „Snad zase nezvítězí pravice. Musíme přece rodiče i jejich novorozence pořádně stimulovat. Jinak to nepůjde. Evropa musí být zdravá, mladá a silná!“
Disclaimer: Pepa je eurofikce...
