Schwarzenberg je český Obama

Zatímco při volbě miss se ptáme „kdo je sympatičtější“, při volbě prezidenta bychom si měli pokládat otázky úplně jiné: „Co volba toho či onoho prezidenta znamená pro můj život? Jak ovlivní moji šanci udržet si zaměstnání? A jak ovlivní šanci mých dětí dostat dobré vzdělání?“ Jenže právě takové otázky se nekladou. To bylo vidět i v prvním kole, kde ve většině internetových kalkulaček vyhrával Přemysl Sobotka. Tentýž kandidát přitom v internetových hlasováních (tedy u stejných lidí) končil mezi posledními. Ve druhém kole, tentokrát již pouze se Zemanem a Schwarzenbergem, je to stejné. Odpovědi na zásadní otázky nepřicházejí.

Proto se pak nesmíme divit, že vyhraje kandidát, s plnou mocí realizovat španělskou cestu. Co tím myslím? Co nejrychlejší zavedení eura, neustálé zvyšování daní, ničení ekonomiky regulacemi, skutečnou masovou nezaměstnanost a úsporná opatření selektivně zaměřená na nižší vrstvy. Mladí lidé, kteří dnes nosí tu placku s Karlem, se do tří let stanou ztracenou generací bez možnosti získat práci, bez možnosti založit rodinu, bez možnosti vést smysluplný život.

Kníže s čírem

Také se ptáte, proč v médiích chybí články na téma: „Co se pro vás konkrétně změní volbou toho nebo onoho prezidenta?“  Je to ze stejných příčin, z nichž pramení tabu zmiňovat se o skvrnách na životopisu Karla Schwarzenberga. Všechny velké mediální domy (Česká televize a nakladatelství Economia a MAFRA) pracují v podstatě jako knížecí PR agentury (vyjádření Klause mladšího, který přirovnal Lidové noviny k volebnímu štábu, není přehnané). Konkrétní programy jsou přesně to, od čeho se snaží média odvádět pozornost.

Knížecí kampaň přitom není zajímavá jen proto, že je zábavná. Ona je zajímavá především tím, že je extrémně urážlivá vůči lidem z nižších vrstev. Vezměte si jen samotný motiv pankáče, který porušuje veškerá pravidla, ale protože obvykle pochází z dobré rodiny, připadá lidem z vyšších vrstev v pohodě. Ostatně, za pár let ho už bez číra najdeme ve vysokém vládním úřadu nebo korporaci. Běžným lidem z nižších sociálních vrstev to ale tak zábavné nepřipadá. Pokud revoltují jejich děti, tak častěji jako skinheadové.  A že jim syn bankéře s uměleckou kreací na hlavě rozmlátí auto nebo poblije domovní dveře, na tom nic v pohodě není.

Kníže tak (možná vědomě, možná nevědomě) komunikuje, ke kterým společenským vrstvám se hlásí. A funguje to. Vyšší třídy jsou tak posedlé myšlenkou odkázat nižší třídy do patřičných mezí, že jsou ochotny akceptovat v zásadě cokoliv. Pražští advokáti, manažeři a úředníci se v tom neliší od newyorských. Schwarzenberg je český Obama. Se všemi důsledky takového stylu vládnutí.

A co Miloš?

Před mnoha lety se v Čechách objevil politik, který pochopil, že nedokáže nabídnout lepší program než tehdejší vláda. Podařilo se mu ale převést celou volební diskuzi na hádku o to, kdo je horší zloděj. Jeho strategie vyšla, skutečně se stal premiérem a dnes sklízí hořké plody toho, co tehdy zasel. Ano, hádáte správně, jmenoval se Miloš Zeman…