Strach jako nejlepší reklama

Aleš Tůma, Kaleidoskop, 23.05.2009

Ve středu tu byla řeč o reklamě – shodou okolností mi v ten den padl do oka inzerát jedné pojišťovny. „Nikdy nevíte, co přetne vaši čáru života,“ varuje. Stačí okamžik a život vašich blízkých se zastaví stejně jako ten váš...

Není taková reklama za hranicí etiky? Útočí na emoce, snaží se v člověku vyvolat strach, aby pak ještě rozklepaný šel a koupil si životní pojištění. Možná. Ale spíš jen připomíná riziko, které reálně existuje. Nehody se občas stávají, nemoci přicházejí. Je na každém, aby se rozmyslel, jak se zajistit.

Ovšem co je to ve srovnání s politickou reklamou. Politici dovedli umění použít strach k dokonalosti. Stačí se podívat na billboardy nebo zapnout televizi. Občane, boj se! Boj se teroristů. Boj se počasí. Boj se nezaměstnanosti. Boj se zlých spekulantů. Boj se neznámého. Boj se neregulovaného internetu. Boj se svobody...

Je to logické. Stát žije ze strachu. Kdyby se lidé nebáli, výrazně by klesla poptávka po jeho „službách“.  Co na tom, že polovinu hrozeb ti hodní politici sami vytvářejí a druhou polovinu svým řešením ještě zhoršují. Je prostě pořád potřeba mít nějakého strašlivého nepřítele, který nás zničí, pokud všichni nebudeme táhnout za jeden provaz (rozuměj cálovat do jedné kasičky).

Představuji si našeho opičího prapředka, který žil v tlupě na stromě. Výměnou za polovinu ovoce, které si nasbíral, se mu od vůdce tlupy dostávalo ochrany před opičáky z vedlejšího stromu. Jednoho dne si věčně hladový opičák řekl, že toho už má dost, a rozhodl se slézt ze stromu. „Nelez dolů, sežere tě lev. Zůstaň tady, já tě ochráním,“ sděloval mu svými skřeky vůdčí opičák.

Ještě že zůstal nevyslyšen, to bychom na těch stromech žili dodnes...