Tlusté memento smutného národa
Martin Vlnas, Kaleidoskop, 13.02.2010
Pokud to ještě nevíte, dnes v noci ve Vancouveru odstartovaly jedenadvacáté Zimní olympijské hry. Kanadě se tohoto privilegia dostalo letos už potřetí. V roce 1976 hostil letní olympiádu Montreal a před dvaadvaceti lety v roce 1988 přivítalo zimní sportovce Calgary.
Druhá největší země světa je tak již zkušenou olympijskou harcovnicí – společně s Francií je jedinou zemí, která kdy hostila hry třikrát. Za dva roky se k tomuto elitnímu klubu připojí ještě Velká Británie. Všichni zmínění však nesahají ani po kotníky Spojeným státům. Jejich silná ekonomika totiž hostila olympiád hned osm – čtyři zimní a stejný počet letníc her. Kdo, nebo co v tom má prsty, dnes ale raději zkoumat nebudu.
Říkají mi Ilaňák
Místo toho se zamřením na toho obtloustlého rozcapeného a na první pohled hladového otesánka, kterého si pořadatelé vybrali do oficiálního loga. Dovolte mi, abych vám představil Ilaňáka Inukšuka. Asi takhle bych odpověděl, kdybych byl požádán vyslovit „Ilanaaq the Inukshuk“. Můj talent na jazyky je ale prachmizerný, takže to může být všechno jinak.
Zatímco předchozím olympiádám vévodily stylizované kruhy, respektive sněhová vločka, letos Kanaďané vsadili na původní kulturu domorodých kmenů. Otylý pán se špalky místo nohou sice na první pohled vypadá, že má raději bůček než běžky, ale což, diverzita prodává. Jenže tady přichází kámen úrazu. Ačkoliv Kanada je (nebo minimálně byla) známá svou otevřenou přistěhovaleckou politikou, vztah s původními obyvateli rozhodně ideální nebyl a není ani dnes. S nadsázkou si proto dovolím tvrdit, že volba Ilaňáka je stejně pokrytecká, jako kdyby Praha zahalila své olympijské ambice do barevného romského šátku, jako logo použila stylizovanou maringotku a za oficiální hymnu her zvolila Cikánský čardáš.
Nesoběstačná, nemocná a tlustá populace
Míra sebevražednosti (udávaná obvykle počtem sebevražd na 100 tisíc obyvatel) je mezi původními obyvateli dvojnásobná než ve zbytku populace. Hrozivá čísla pak vyskakují při pohledu na sebevražednost mladistvých. Zatímco průměr kanadské populace je 14 sebevražd na 100 tisíc obyvatel, v severní části Alberty, obývané především původními obyvateli, je toto číslo ve věkové skupině 15-24 let víc než šestinásobné (90 sebevražd na 100 tisíc obyvatel). Jen o trochu nižší číslo (80,2 na 100 000) pak vychází z výzkumů provedených mladistvými (10-19) adolescenty na severním pobřeží Labradorského poloostrova. Celonárodně je pak počet sebevražd mladistvých pětinásobný než mezi mladými Kanaďany.
Mohou za to jednak drogy a alkohol (60 % původních obyvatel je v momentě sebevraždy akutně intoxikováno nějakou návykovou látkou), nezaměstnanost a chudoba v rezervacích obývaných původními obyvateli, nekvalitní vzdělání a obecně rozšířená negramotnost, ale také kanadskou vládou řízený útok na tradiční kmenovou hierarchii, kočovný způsob života, kulturu a náboženství dirigovaný křesťanskými misionáři a vládou, která se dvě století snažila Indiány poevropštit. Ti za to dodnes platí krutou daň.
Otřesně jsou i zdravotní problémy v populaci: dvojnásobná novorozenecká úmrtnost, desetkrát více rozšířená tubera a 25násobně se vyskytující fetální alkoholový syndrom - fyzické poškození novorozence v důsledku užívání alkoholických látek během těhotenství. Podobně bych mohl psát hodiny a hodiny. Lépe než předseda Shromáždění původních obyvatel (správný termín je First Nations) Matthew Coon Come bych to ale stejně neřekl. „Řízená destrukce našeho tradičního způsobu života z nás udělala nesoběstačnou, nemocnou a tlustou populaci,“ pronesl Coon Come na konferenci v Ottawě v roce 2001. Také vám teď přijde vypasený Ilaňák Inukšuk z olympijského loga trochu nepatřičný? Mně rozhodně.
Líza v akci
Příběh kanadského loga a původních obyvatel je velmi smutný. Bohužel, dekáda tragických olympijských symbolů tím zdaleka nekončí. Už jste viděli, jaký paskvil si vybrali Britové pro letní olympiádu v Londýně 2012?
Nepřipomíná vám to něco? A to byly mezi návrhy i opravdové skvosty jako třeba tenhle. Nakonec ale zvítězila Líza Simpsová orálně uspokojující svého bratra.
Trocha ekologie na závěr
Podobně je tomu i s proklamovanou ekologickou šetrností her. Je sice vpravdě chvályhodné, že Kanaďané zbudovali nejvíce sexy stavbu her, Richmondský olympijský ovál, ze dřeva napadeného kůrovcem, nebo že nechali porůst střechu Mezinárodního mediálního centra bezmála půlmilionem rostlinek – samozřejmě bez pesticidů a herbicidů – když ale vidím záběry na vrtulníkovou eskadru dopravující sníh z hor do dějiště akrobatických klání, trochu mi to kazí ideály. A příliš jim nepomáhá ani informace o tom, že společně se Šárkou Záhrobskou odletělo do Vancouveru také dvacet zavazadel včetně masážního stolu. Asi jich je v Kanadě nedostatek.
Foto: profimedia.cz
