Trestuhodná hloupost statistiky

Nassim Nicholas Taleb, František Marčík, Kaleidoskop, 09.04.2011

Obdržel jsem přibližně 600 proseb o rozhovor, v němž bych se vyjádřil o „černé labuti“ a Japonsku. Všechny jsem odmítl – až na jeden. Živím se psaním knih, ne rozhovorů. Níže najdete, co k tomu mám říct.

Japonská komise pro jadernou energetiku si v roce 2003 ustavila následující cíle: „Průměrná míra rizika smrtelné nehody způsobené ozářením v důsledku havárie na jaderném zařízení, jež by ohrozila obyvatele, kteří žijí poblíž příslušné elektrárny, by neměla přesáhnout pravděpodobnost přibližně 1 × 10⁶ za rok, tzn. mělo by k ní dojít maximálně jednou za milion let.

Tento plán byl navržen teprve před osmi lety a k nehodě, jež se měla udát jednou za milion let, skoro došlo už necelých osm let poté, co byl plán přijat. Dokonce si nejsem jist, zda se v tomto případě nejedná přinejmenším o téměř přesný zásah. Zcela zjevně se zde nacházíme ve čtvrtém kvadrantu (pozn. FM: to je oblast, kde statistika a modelování ztrácejí pevnou půdu pod nohama, tedy doména černých labutí, viz obrázek).

Proč bychom neměli hovořit o malých pravděpodobnostech

Poslední dvě desetiletí jsem strávil tím, že jsem vysvětloval – zejména ekonomickým pitomcům, ale stejně tak každému, kdo mi naslouchal –, proč bychom v žádné oblasti neměli hovořit o malých pravděpodobnostech. Věda si s nimi neumí poradit. Hovořit o malých pravděpodobnostech a nechat veřejnost, aby se na ně spoléhala, je neodpovědné. To se netýká přírodních systémů, které přečkaly 3 miliardy let, ale systémů, jež vytvořil člověk, tedy těch, z nichž jsou pravděpodobnosti teoreticky odvozovány. Takovým systémem je například oblast jaderné energetiky, o níž máme dostupná data pouze za období 60 let.

• Malé pravděpodobnosti bývají nespočitatelné, čím menší je nějaká pravděpodobnost, tím hůře se dá spočítat. Zapomeňte na nesmysly typu „Knightova“ nejistota, veškeré malé pravděpodobnosti jsou nespočitatelné.
• Důsledkem chyby v modelování je – při bližší úvaze kvůli vlivům konvexity – podcenění malých pravděpodobností a jejich podílu. Každá chyba v modelování, stejně jako každá neurčitost o době letu způsobuje, že příjezd bude opožděn. Při přeletu přes Atlantský oceán jen zřídka přistanete o 4 hodiny dříve, daleko častěji přistanete o 4 hodiny později, takže „nepředvídaná“ narušení vás spíše zdrží. Viz moje argumentace ohledně stran druhořadých vlivů, kterou najdete v této stati. Nejistota ohledně modelování (intuice), které jsme použili pro výpočet náhodných vlivů, přivozuje druhou vrstvu nahodilosti. Důsledek toho je, že se malé pravděpodobnosti při bližší úvaze zvětšují.
• Tento problém je naléhavější v Extremistánu (pozn. FM: Taleb ve své knize Černá labuť rozlišuje právě mezi Extremistánem a Průměristánem čili mezi pomyslnou zemí krajností a zemí prostředností či průměrů; doménou černých labutí je Extremistán), obzvláště pak v části, kterou vytvořil člověk. Pravděpodobnosti jsou podhodnocené, ale důsledky jsou daleko, daleko podhodnocenější.
• Jak už jsem psal jinde, náklady přírodních katastrof rostou kvůli globalizaci nelineárním způsobem.
• Casanovův problém aneb předpojatost přežití vůči pravděpodobnosti: Pokud počítáte četnost výskytu vzácné události a vaše přežití závisí na tom, aby se tato událost nepřihodila (jako například jaderná havárie), pak její pravděpodobnost podhodnotíte. Viz přepracovaná poznámka č. 93, jež se týká αδηλων (pozn. FM: „nezjevné“, slovo, jež podle Lorenza Perilly užil prve Anaxagoras a později Sextos Empirikos).

František Marčík: Přípisek k banalitě černé labutě

Když se po havárii jaderné elektrárny Fukušima 1 političtí představitelé zemí, které provozují jaderné elektrárny, skorem až předháněli v tom, kdo víc a první prověří domácí jaderná zařízení, leckteří z nás nad tím nechápavě kroutili hlavou. Pochopitelně, prvotním popudem bylo hašení hysterického požáru a mírnění emocí. Voliči, volil jsi mne, i vol mne, uvedu tě v bezpečí. V souvislosti s poznámkou Nassima Taleba je však nasnadě ještě jeden pádný důvod. Pravděpodobnost výskytu havárie na jaderném zařízení se po fukušimské havárii nikterak nezměnila, co se změnilo, je „naše“ vnímání či odhad pravděpodobnosti výskytu této havárie. Holt se slovutní „správcové rizik“ a „rizikoví manažeři“ zase jednou přepočítali, rozuměj nedopočítali, a je třeba s tím nějak naložit.

Nassim Taleb dlouhodobě poukazuje na to, jak jsou mnohá „expertní“ chápání světa zcela nepřiměřeně zjednodušující a silnou vahou se opírají o představy, které svět mají za poznaný bez zanedbatelného mála v jeho úplnosti. Jinými slovy, že téměř úplně opomíjí skutečnost, kterou má lidová moudrost v anglosaských zemích zažitou coby vyjádření, jemuž musí dobře rozumět třeba takový Jaromír Jágr, který za mlada na Kladně pěstoval své svalstvo přehazováním hnoje: shit happens.

Taleb často zmiňuje, že se každé ráno probouzí s tím, že svět nezná, nerozumí mu a že ho má za z velké části nepoznaný. Tento postoj označuje s odkazem na skeptickou empirickou školu lékařství slovem epilogismus. Jistě, pro leckoho příkladná ukázka objevování Ameriky – až na to, že tolik expertů o Americe v životě neslyšelo.

Taleb je znám i svým nesmlouvavě jízlivým přístupem ke všem kravatou přiškrceným bankéřům, vrcholovým manažerům a ekonomům (proto ho taky s kravatou nikdy neuvidíte). Poučí se z fukušimské havárie právě i bankovní manažeři rizik? Proč by měli? Třeba proto, že už by bylo na čase obeznámit se s obsahem pojmu ponziconomics? Žádné hemživé sebezpytování jsem, vezmu-li to od píky, ve Spojených státech, Velké Británii či Německu zatím nezaznamenal. Že by měli své risikomatrixy spočtené dokonale? Anebo snad jsou si tito takříkajíc odborníci vědomi toho, že zde máme co do činění s nejistotami a mírou komplexity? Načpak si lhát do kapsy, cé je správně.

• Rozhovor s Talebem: Taleb: Další černá labuť? Státní schodky!
• Recenze na knihu The Bed of Procrustes: Víte kulový, tak se s tím smiřte
• O Talebově The Black Swan: Když se černá labuť rozhodne ničit
• O Talebově Fooled by Randomness: Kiyosakiho „pokakaný“ štěstíčko
• O Extremistánu a Průměristánu: Jak ekonomové počítali, až se přepočítali…