Tři chytré tipy, které můžou vaši kariéru převrátit naruby
Michal Kašpárek, Kaleidoskop, 07.09.2012
Napadlo vás někdy udělat si vedle seznamu úkolů i seznam zákazů? Nebo někoho šikovnějšího poprosit, aby vám vysvětlil, jak si můžete ušetřit čas u počítače? Nenapadlo? Tak všeho nechte a čtěte.
Ať už teď po prázdninách nastupujete do prvního zaměstnání, nebo vás naopak čeká poslední sezóna před odchodem do důchodu, nejspíš by vám nevadilo vydělat si o něco víc a mít o něco méně nervů. Což?
Nejsem žádný guru osobního rozvoje a nechci vás krmit řečmi o tom, že stačí poslouchat své srdce a štěstí a peníze přijdou. Prdlačky. Přečtěte si radši místo podobných hemzů tři méně provařené, ale o to chytřejší a praktičtější tipy od lidí, kteří ve svých oborech něco dokázali.
■ Naučte se líp s počítačem. Stačí na to půl dne
„Najděte geeka. Někoho, kdo rozumí Gmailu, Outlooku, Excelu a dalším rozšířeným nástrojům. Zaplaťte mu za to, že si vedle vás na hodinu sedne a bude vás sledovat při práci. Pak se ho zeptejte na pět věcí, kterými si můžete ušetřit hodinu denně. Ať už po vás bude chtít za odměnu cokoliv, vrátí se vám to do týdne.“ – Seth Godin, podnikatel, nakladatel a spisovatel
Žasnu, kolik lidí nezná klávesové zkratky, dokonce ani CTRL + C(izí) a CTRL +V (lastní). Kolik zmatlíků nejdřív otevře Seznam.cz a teprve tam do vyhledávacího pole vyťuká adresu stránek.
Miliony hodin každý den jen v téhle zemi přijdou vniveč zbytečným šudláním myši. Že se vás to netýká? Ale týká. Možná posíláte důležité zprávy přes ICQ namísto e-mailem a pak se divíte, že zapadají – nebo že se ve firmě nikdo nedokáže na nic soustředit. Možná se každý měsíc půl dne plácáte s tabulkou, kterou by samo vyplnilo jednoduché makro. Možná nevíte, co všechno umí najít Google a co všechno spočítá Wolfram Alpha (PDF). Že je Evernote na pamatování spolehlivější než vlastní hlava a Dropbox na přesun a zálohování souborů jednodušší než flashka.
Najděte si geeka. Nešetřete a zaplaťte mu půl dne trénování. Možná díky tomu do konce kariéry vyděláte o statisíce víc, možná ne – jistojistě si ale už odpoledne ušetříte nervy.
■ O úspěchu rozhoduje i to, co neuděláte
„To, co se rozhodnu dnes nedělat, bude mít stejný vliv na můj případný úspěch jako to, co se rozhodnu udělat.“ – Will Kenny, markeťák pracující čtvrt století na volné noze
Čas je ten nejvzácnější zdroj na planetě – a lidé stejně plýtvají hodinami na poradách o podružnostech, na vyčerpávající péči o nerentabilní zákazníky, v dopravních zácpách, když by důvod cesty vyřešil jeden telefonát. Uctíváme kult zaneprázdněnosti, víc než výsledky obdivujeme vyčerpání. Utečte – je to past!
Co nedělám já? Nedělám na ničem jiném, než mám hotový nebo skoro hotový nejdůležitější úkol celého dne. Nepouštím se do nových velkých projektů, dokud není hotový ten rozpracovaný. Nezvedám telefony, když se soustředím ani když odpočívám. Nechodím na pracovní schůzky, pokud mě druhý člověk nepřesvědčí, že jeho nápad za ten čas fakt stojí. Ač mám svobodné zaměstnání a „můžu si dělat, co chci“, zavedl jsem si pevnou pracovní dobu a: nehašteřím se v ní na sociálních sítích, nepiju v ní alkohol, nedělám z ní výjimky. Nevěřili byste, jakou všechna tahle „ne-“ znamenala změnu.
■ Ptejte se. Pořád
„[V]šiml jsem si jednoho do očí bijícího rysu chytrých lidí: pokládají otázky.“ – Tommy MacWilliam, programátor
Možná vám v pokládání otázek – tak jako mně – brání ostych a zdvořilost. S trochou sebezapření se ale brzy dočkáte banálního úspěchu: dozvíte se toho víc.
To nejlepší ovšem přijde až časem: naučíte se pokládat otázky sami sobě. Zpochybňovat status quo. A vítat zpochybňování. Nestane se z vás fachidiot, který bude na všechno odpovídat: „Protože to tak je…“ a v duchu ještě „… blbečku!“
Spousta lidí se ptát neumí. Stojí je to peníze. Číšníci pořád na dotazy odsekávají „to prostě nejde“, aniž se kdy šéfa zeptali, proč že nemůžou donést dětem hranolky i bez jídla nebo vypnout otravnou televizi. Patnáctiprocentní spropitné zůstává v kapse hostů. Podnikatelé topí své úspory v krachujících firmách, protože se hrozí otázky, jestli to má ještě nějaký smysl. A toho benzinu spáleného proto, že hrdost člověku brání zeptat se v cizím městě na cestu!
Tak znovu: Řekněte někomu, ať vám pomůže s počítačem. Napište si na papírek seznam toho, co dělat nebudete. A od rána do večera se ptejte. Teď alou zpátky k práci – schválně jak rychle poznáte ten rozdíl.
