V každém z nás je kousek Eichmanna

Radkin Honzák, Kaleidoskop, 14.08.2010

Z etického hlediska velmi diskutabilní pokus, který provedl na začátku šedesátých let Stanley Milgram, zaznamenal mnohem větší ohlas než kalifornský vězeňský experiment nebo Humpreysova sociální studie, jež jsou z podobného soudku. Patrně také proto, že byl několikrát replikován se stejným výsledkem, a to i v případech, že účastníci celý scénář znali.

K realizaci experimentu Milgrama údajně motivovaly výpovědi Eichmanna a dalších válečných zločinců, kteří prohlašovali, že sami by se nikdy hromadného vraždění a dalších zločinů proti lidskosti nedopustili, ale protože k němu měli příkaz, museli prostě poslechnout.

Učitel, žák a přísný experimentátor

Zaštítěn slavnou Yale University začal Milgram získávat dobrovolníky pro pokus zaměřený na paměť a učení. Když se dobrovolník dostavil, byl seznámen s přísně vyhlížejícím experimentátorem a též s přátelsky vyhlížejícím druhým dobrovolníkem. Experimentátor oběma vysvětlil, že v této fázi se pokus zaměřuje na vliv trestu na učení; jeden z účastníků bude trestající „učitel“ a druhý „žák“.

„Losem“ pak bylo rozhodnuto, že dobrovolník, který se dostavil na inzerát, bude učitelem, zatímco druhý žákem. Ten byl zaveden do místnosti, kde byl připoután ke křeslu a na předloktí mu byly umístěny elektrody, zatímco učitel ve druhé, přepážkou oddělené, části místnosti byl posazen před generátor elektrických šoků.

Učitel dostal list s dvojicemi substantiv, z nichž přečetl žákovi první, ten měl následně odpovědět druhým do páru. Pokud odpovídal správně, pokračovalo se dál, pokud se zmýlil, nebo neodpověděl, měl učitel za úkol dát mu postupně po 15 voltech stoupající elektrický šok. Začínalo se na 15 V. Nejvyšší dávka pak byla 450 V.

Kdo nese odpovědnost?

Po celou dobu experimentu žil učitel v přesvědčení, že skutečně uděluje elektrošoky, aparatura však nebyla pod proudem a místo probíjeného žáka sténala jen předpřipravená a pro všechny stejná audiokazeta. Jestliže se učitel zeptal, kdo je odpovědný za možnou újmu, experimentátor ho ujistil, že veškerou odpovědnost na svých bedrech nese výzkumné pracoviště.

Kdykoliv chtěl žák-kazeta ukončit celý postup – poprvé se tak stalo při 150 voltovém šoku, sdělil experimentátor učiteli, že musí pokračovat dál. Stejné odpovědi se dočkal učitel, pokud projevil nesouhlas s povahou experimentu sám. Milgram připravil čtyři stupňující se pobídky:

• Prosím pokračujte.
• Experiment si žádá, abyste pokračoval.
• Je nezbytně nutné, pokračovat v experimentu.
• Nemáte na výběr, musíte pokračovat.

Podle Milgramových pravidel bylo možné ukončit test předčasně jen tehdy, pokud učitel odmítl v testu pokračovat poté, co si vyslechl všechny čtyři pobídky za sebou, aniž by svolil k pokračování pokusu.

Vždyť já jen plnil příkazy

Výsledky Milgramova pokusu byly zajímavé. Šedesát pět procent „učitelů“ se dopracovalo až ke masivnímu 450 voltovému šoku. V celém souboru se pak nenašla jediná bytost, která by opakovaně projevila přání ukončit experiment dříve, než při hodnotě 300 voltů. Učitelé navíc probíjeli žáka dál, i když hlas z audiokazety utichl už při 345 voltech v předstírané agónii. Milgram tak prokázal, že nelidské a kruté zacházení s druhou osobou nemusí být podmíněno sadismem, ale pouhou poslušností. Jen pro zajímavost: V Německu se při opakování pokusu našlo dokonce 85 % poslušných.

Když se BBC pokusila v roce 2009 experiment zorganizovat znovu, došla k velmi podobným číslům. Trojdílný videoseriál najdete na zde, zde a zde.

Mučený si za to může sám

Překvapivé bylo i zjištění, že mnoho „učitelů“ prohlásilo, že jejich „žák“ si za své utrpení mohl sám: jednak se do pokusu dobrovolně přihlásil a souhlasil s ním a za druhé, nezvládl svůj úkol a na zadání odpovídal nesprávně.

Přestože Milgram udělal okamžité narovnání spočívající v jasné informaci, že se „jednalo o hru a nikomu nebylo ublíženo“, přestože žádná z pokusných osob se necítila poškozena ani bezprostředně, ani při katamnéze po roce, a naopak to většina považovala za zajímavou zkušenost, setkal se experiment s ostrou kritikou.

Za prohřešek bylo označeno podvádění pokusných osob (součástí informovaného souhlasu má být plné seznámení s podmínkami a průběhem), jejich vystavení psychickému utrpení (velká část pokusných osob vykázala známky extrémního stresu až po křečové projevy) a přes vědecký přínos se jeví sporné, zda pro zúčastněné převážil zisk všechna rizika.

Co si o experimentu myslíte vy? Jak byste reagovali ?

Předtočená audionahrávka reakcí „žáka“ při aplikaci šoku:

• 75 voltů – Au!!!
• 90 voltů – Au!!!
• 105 voltů – Au!!! (hlasitěji)
• 120 voltů – Au!!! Hej, to opravdu bolí!
• 135 voltů – Ááúú!!!
• 150 voltů – Aúúú! Asistente! Už dost. Chci odtud pryč. Řekl jsem vám, že mám srdeční obtíže. Moje srdce se začíná ozývat. Pusťte mě odtud, prosím! Začínám mít srdeční obtíže! Odmítám pokračovat. Pusťte mě.
• 165 voltů – (křičí) Aúúú!!! Pusťte mě!
• 180 voltů – (křičí) Aúúú!!! Nemohu vydržet tu bolest. Pusťte mě odtud!
• 195 voltů – Aúú! Pusťte mě odtud. Pusťte mě odtud. Mám srdeční potíže. Pusťte mě! Nemáte právo mě zde držet! Pusťte mě! Pusťte mě odtud! Pusťte mě! Mám srdeční potíže! Pusťte mě! Pusťte mě!
• 210 voltů – Aúú! Asistente! Pusťte mě odtud! Už toho mám dost! Už nechci v tom pokusu pokračovat.
• 225 voltů – Aúúú!!!
• 240 voltů – Aúúú!!!
• 255 voltů – Aúúú!!! Nechte mě odejít.
• 270 voltů – (křičí, sténá) Pusťte mě odtud. Pusťte mě odtud. Pusťte mě odtud. Pusťte mě. Slyšíte?! Pusťte mě odtud.
• 285 voltů – křičí, sténá
• 300 voltů – (křičí, sténá) Absolutně odmítám odpovídat dál. Pusťte mě odtud. Nemůžete mě tu držet. Pusťte mě. Pusťte mě odtud.
• 315 voltů – (intenzivní křik, sténání) Řekl jsem, že odmítám odpovídat. Už nejedu v tomhle pokusu!
• 330 voltů – (intenzivní dlouhotrvající křik, sténání) Pusťte mě. Pusťte mě odtud. Mám srdeční obtíže. Pusťte mě, povídám! (hystericky) Pusťte mě odtud. Pusťte m odtudě. Pusťte mě odtud. Nemáte právo mě tu držet. Pusťte mě. Pusťte mě. Pusťte mě. Pusťte mě. Pusťte mě. Pusťte mě odtud. Pusťte mě. Pusťte mě.
• 345 – 435 voltů – (ticho)
• 450 voltů – (ticho)
• 450 voltů – (ticho)
• 450 voltů – (ticho)

• Experimentátor ukončuje pokus po aplikaci tří šoků po 450 V.

Autor je ambulantní psychiatr IKEM a REMEDIS, sekundární lékař Psychiatrické léčebny Bohnice, asistent ÚVL 1.LF UK.

Článek vyšel na www.psychologie.cz