Zákaz kouření chrání svobodu
Tomáš Kindl, Kaleidoskop, 04.04.2012
„Stát by kouření neměl zakazovat, protože tím omezuje svobodu,“ říká řada liberálů a odpůrců regulace kouření. Svoboda však není žádná jednolitá a samostatná hodnota, která by byla ničena regulací. Opak je pravdou.
- Čtěte také: Jak stát (ne)vydělává na kouření
Každý máme svou vlastní svobodu. Naše svobody mají své hranice, za nimiž narušujeme svobody ostatních. Jen ochranou těchto hranic, tedy regulací svobody zaručíme. Bez obecně závazných pravidel může existovat jedině „právo silnějšího“. Nemůžeme chránit pouze svobodu kuřáků. Svoboda jedince kouřit končí tam, kde začíná svoboda jiného nebýt vystaven účinkům kouření. Stranou nyní ponechme úvahu, zda samo spojení „svoboda kouřit“ není zavádějící, když u 80 % kuřáků jde o závislost – a přitom 9 z 10 kuřáků začalo kouřit v dětském věku. Účinkům kouření je nuceně vystavena celá společnost. Můžete mít štěstí na rodinu, sousedy a pracoviště, ale pokud vyrazíte ven, stejně vás kouř dostihne na ulici, zastávkách hromadné dopravy, v restauracích a při nejrůznějších společenských aktivitách. Tabákovému kouři a jeho závažným škodlivým důsledkům se nemůžete vyhnout.
Specifickým problémem kouření je široký dosah jeho účinků. Neexistuje bezpečná míra tabákového kouře. Není možné regulovat úroveň emisí, kouření proto musí být zakázáno úplně. Kouření nelze zakázat jen na chvíli (škodlivé účinky zůstávají i po uhašení cigarety) nebo jen v úzce vymezeném místě (nelze se tvářit, že kouř z vedlejší místnosti neproniká).
Neviditelná ruka trhu
Je ale nutné kouření zakazovat zákonem? Vždyť další právní normy jsou „rozšiřováním státu“, navíc zákazy v této oblasti budou těžko vymahatelné, což jen prohloubí propast mezi právem a realitou. Vše přece časem vyřeší neviditelná ruka trhu: ať si každý vybere, jestli bude v kuřáckém, nebo nekuřáckém prostředí. Jenže tyto úvahy jsou pouze teoretické. Nikde na světě dobrovolná regulace nefunguje. Teoretickou možnost výběru máme již od dob, kdy se kouření začalo rozšiřovat.
Ačkoli nekuřáků je drtivá většina (4 : 1), restaurace ovládají kuřáci. Nekuřácká většina se totiž mnohem snadněji nechá vtáhnout do kuřáckých zařízení svými kuřáckými kamarády, než se tito dokážou bez kouření obejít. Kuřák je závislý na nikotinu, nekuřák na čistém vzduchu závislý není. Široké toleranci bezohlednosti významně nahrává i problém podceňování škodlivosti účinků kouření. Každý ví, že kouření škodí zdraví. Méně známé ale je, že kouření je jednou z nejčastějších příčin úmrtí a že i tzv. pasivní kouření má fatální následky. Nekuřáci tak mlčky a často nevědomě obětují o hodně víc než zapáchající oblečení.
Nejde přitom o střet kuřáků s nekuřáky. Poškozována je celá společnost. Obchod s drogou živí tabákový průmysl. Na stranu tabákového průmyslu plyne finanční zisk, na straně společnosti zůstávají ztráty – zdravotní, sociální a ekonomické. Skutečnou ochranu svobody nebýt vystaven účinkům kouření může přinést jen jasná a účinně prosazovaná regulace. Je třeba, aby česká vláda přestala hájit zájmy tabákového průmyslu a následovala příkladu většiny států světa.
Článek vyšel dne 26. 3. 2012 v Hospodářských novinách.
