Partner webuRoger logo
Předplatit časopis Finmag

Základní slova 28: Rozprava o procesu a jeho účastnících

Irena VálováAleš Pejchal
Irena Válová, Aleš Pejchal
6. 8. 2013

Dnešní Základní slova uzavírají sérii rozprav o právu a procesu. Zatímco advokátům, soudcům či žalobcům se v minulých dílech nynější soudce štrasburského soudu pro lidská práva Aleš Pejchal věnoval, následuje otázky novinářky Ireny Válové, podrobně, na někoho se přece jen zatím nedostalo. A přitom jde o osoby pro proces klíčové, snad ještě zásadnější, než jsou příslušníci jmenovaných profesí. Dosud nebyla řeč o žalujících a žalovaných...

Základní slova 28: Rozprava o procesu a jeho účastnících

Kapitolu o právu a procesu bychom nemohli zavřít, aniž bychom zmínili ty, kterých se proces týká nejvíc, kolem kterých se otáčí kola mašinérie spravedlnosti: všechny žalované a žalující a všechny obžalované. Všechny obhajované, kteří jsou klienty obhájce, obžalované státní žalobou, souzené soudci...

Bez nich by žádného procesu nebylo.

Co k nim všem říci? Nevím. A tak to tentokrát nechám na volné úvaze toho, kdo stále tak trpělivě odpovídá i na hloupé otázky.

 

Trochu nabubřelá odpověď by zněla: rozumný člověk, tedy ten, jenž používá zdravý selský rozum, se nikdy ve svém životě nezúčastní ani procesu civilního, natož pak trestního. Přece ten, kdo si umí ve svém životě udělat jasno, žije spravedlivě, dokáže si také sjednat spravedlnost sám a nepotřebuje k tomu prostředníka v podobě soudu.

Zdánlivě tato slova platí v případě žalobců v civilních věcech. Svým klientům tvrdím, že za podáním žaloby se velice často skrývá nějaké osobní selhání, chyba, ať už osobní, či profesní. Uzavření smlouvy, která byla chybně koncipována. Nesprávný odhad nejen v případě partnera, jenž s vámi smlouvu uzavírá, ale i chybné posouzení situace na trhu. Přecenění vlastních schopností a tak dál. Ze všech těchto okolností pak pramení nesplnění určitého závazku, které vyústí v podání žaloby. Málokdy je žaloba výsledkem selhání systému, které nemohl žalobce předpokládat, ale i takové situace mohou nastat.

Jenomže tu máme také žalované a to jsou stejní účastníci sporu jako žalobci. Co říci nešťastníkovi, jenž zakoupí od demokratického státu nemovitost, zvelebí ji a podniká v ní. Po řádce let dojde k závěru, že skončí s touto činností, bude si užívat důchodu a zadá realitní kanceláři prodej svého domu s pozemkem. A najednou se dozvídá, že na něho byla podána žaloba. Údajně prý tuto nemovitost stát nikdy nenabyl, protože došlo údajně k chybám při konfiskaci po druhé světové válce a kdosi další tvrdí, že nemovitost je neustále jeho. Pro onoho žalovaného se nemovitost stává neprodejnou, ztrácí samozřejmě každým rokem na hodnotě (není užívána) a soud se vleče a vleče. Tady bych těžko hledal chybu v účastníkovi procesu. Tady půjde o zcela zjevnou chybu systému, kdy je umožněno státní mocí zneužívat civilní proces pro zcela neoprávněné zájmy.

A co trestní proces? Kdo nekrade, neloupí, neznásilňuje, ten se přece nemusí naprosto ničeho obávat. Realita je bohužel poněkud jiná. Dovolím si tvrdit, že pokud si nezodpovědný policista, někdy i státní zástupce, obdařený patřičnou dávkou státní moci na někoho ukáže, může mu znepříjemnit život na velmi dlouhou dobu, a někdy mu ho dokonce i zničit. Samozřejmě, před soudem se ocitají především zloději, násilnici, vrazi či defraudanti, ale …

Ono ale zní: V posledních letech neúměrně přibývá zprošťujících rozsudků. Ne proto, že by soudci byli tak mírní, ne proto, že by advokáti byli tak geniální, že dokážou „vysekat“ každého, kdo si to zaplatí. Před soudem se totiž daleko častěji ocitají naprosto nevinní lidé, kteří nic neprovedli, žili odpovědně, a přesto je část jejich života kriminalizována, aniž by jakákoli trestní odpovědnost připadala v úvahu.

Jak vysvětlit funkčnost systému špičkovému bankéři, který je šest sedm osm let stíhán a pak nakonec soudem zproštěn obžaloby? Po celou tu dlouhou dobu nemůže sehnat odpovídající zaměstnání, rozpadne se mu rodina a po zdravotní stránce je na tom ve svých padesáti letech v důsledku neustálého stresu jako osmdesátník.

Ale nejenom „bohatý“ nebo riskující bankéř může mít smůlu. Znám případ, a ne jediný toho druhu, zcela „obyčejného“ člověka. Byl obžalován z vraždy, které se nedopustil a ke konečnému zprošťujícímu rozsudku se doslova dopotácel po více než deseti letech. Letech opakovaně trávených ve vazbě a v beznaději. Policie však po dlouhou dobu vykazovala „objasněný případ“. Těžko lze takovýto „justiční omyl“ jakkoli komentovat.

Dostal jsem se do určitého pesimistického tónu. Ale není se co divit, k soudu ve své vlastní věci žádný normální člověk nechodí rád. Vysvětlovat práva a povinnosti účastníka řízení v obecném tónu, bez konkrétní kauzy není odpovědné, protože prostě každá věc má své a je lepší, když vysvětlení poskytne konkrétní advokát, k němuž má klient důvěru.

Většina světových filozofií směřuje k nastolení vnitřního klidu člověka, vyvarování se střetů a zátěžových situací. Každý proces je pro jeho účastníka břemenem, které mu ztěžuje život. To jsem chtěl zdůraznit ve své odpovědi na otázku, co říci na adresu všech těch, kteří se procesu účastní. Protože tato skutečnost, právem prakticky nezohledněná, bývá skutečností nejdůležitější.


Základní slova na Finmagu

Právo a svoboda

Právo a společnost

Právo a proces

Daňové přiznání online

Ohodnoťte článek

-
1
+

Sdílejte

Diskutujte (1)

Vstoupit do diskuze
Irena Válová

Irena Válová

Překladatelka, novinářka, analytička médií, mediální poradkyně.

Aleš Pejchal

Aleš Pejchal

JUDr. Aleš Pejchal, soudce Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku.Právnickou fakultu Univerzity Karlovy absolvoval v roce 1976, tématem jeho diplomové práce byl historický vývoj občanského zákonodárství.35... Více

Související témata

advokátnestrannostprocessoudcespravedlnoststátní zástupcesvobodavazbazákladní slovažalovanýžalující
Daňové přiznání online

Aktuální číslo časopisu

Předplatné časopisu Finmag

Věda je byznys –⁠ byznys je věda

Koupit nejnovější číslo