Závidíš? Kup si trenky...
Jan Majer, Kaleidoskop, 16.10.2009
Závist je prý česká národní vlastnost. Není to pravda, závist nezná hranic.
Je to smutná emoce. V katolické terminologii závist zabíjí lásku v srdci člověka. Zůstaňme ale nohama na zemi. Závist umí hlavně vydělávat peníze. Velmi dovedně s ní pracují tvůrci reklamy i politické strany. Vyvolávání závisti a následný příslib ukojení tohoto bolestného pocitu je mocným nástrojem manipulace s lidmi.
Předseda sociálních demokratů Jiří Paroubek objevil v závisti svůj zlatý důl. Dnes má moc, má pohlednou ženu, jezdí nakupovat do Londýna. Tyhle dary ale nespadly z nebe. Paroubek jen na trhu využil svoji konkurenční výhodu: Dokáže probouzet a živit v lidech závist, podobně jako v nich Přemek Podlaha dokázal vyvolat touhu vypěstovat obří dýni. Kdyby byla závist opravdu geneticky spjata s českou povahou, jak se traduje, nemuseli by sociální demokraté investovat do předvolební kampaně závratné sumy. Poptávka po slibech typu „bohatým budeme brát a chudým dávat“ by byla zajištěna v dostatečné míře.
Ve skutečnosti však není naše společnost zamořena závistí a zoufalstvím natolik, aby to stačilo na volební vítězství. Sociální demokraté proto musejí za pomoci marketingových expertů vytrvale pracovat na tom, aby se co největší část národa cítila mizerně, aby lidé sami sebe vnímali jako ty slabé a věřili, že se mají špatně, protože jiní se mají příliš dobře.
Zneužívání lidských slabostí k získání vlivu a moci je prastará disciplína. Vyvolání a živení zášti je jedním z nástrojů, jež manipulátoři využívají odedávna. Dnes navíc pracují s nepřeberným množstvím poznatků z oblasti sociologie a psychologie.
Závist se obvykle definuje jako nezkrotná touha po majetku, jímž disponuje někdo jiný. Podívejme se na zbývajících šest těžkých hříchů: pýcha, lakota, hněv, smilstvo, obžerství, lenost. Který z nich napáchal v dějinách větší paseku než touha po majetku někoho jiného? Žádný. Když se vrátíme k německým penzistům z úvodu, shodneme se asi, že takový druh závisti není žádným hříchem. Naopak, taková závist nás může inspirovat k rozumným úvahám a moudrým rozhodnutím. Co musím udělat pro to, abych si v důchodu mohl každou zimu důkladně prohřát kosti na Kanárech? (Ano, Jiří Paroubek si na tuto otázku odpověděl po svém, ale jeho už pro dnešek nechme na pokoji.)
Kdo jen chorobně touží po tom, co mají druzí, místo aby se snažil téhož dosáhnout vlastní pílí a důvtipem, ten se odsuzuje do politováníhodné role v neradostném příběhu bez šance na happy end. Volte, koho chcete, ale nenechte si namluvit, že se budete mít líp, když jiní se budou mít o chlup hůř. Úspěch a štěstí druhých je výtečná inspirace. Chcete-li v penzi trávit každou zimu na plážích Tenerife, běžte si rovnou koupit koupací trenýrky. A začněte plánovat, jak svého cíle dosáhnete.
Foto: Profimedia.cz
