Země: Planeta fejků
Martin Vlnas, Kaleidoskop, 06.02.2010
Pokud bychom brali padělatelství spotřebního zboží (knockoff economy) jako samostatný byznys, bez mrknutí oka by převálcoval všechny své konkurenty.
Alespoň to tvrdí International Anti-Counterfeiting Coalition, nevládní organizace zabývající se ochranou duševního vlastnictví. Po krk mu nesahá ani globální obchod se zbraněmi nebo drogami.
Několik statistik na úvod:
- za posledních dvacet let se objem obchodu s padělaným zbožím zvýšil o 10 000 (!) procent,
- obrat z obchodu s padělaným zbožím podle OECD ročně dosahuje 250 miliard dolarů (viz graf) a neustále roste,
- International Anti-Counterfeiting Coalition ho pak odhaduje dokonce na 600 miliard dolarů a zároveň tvrdí, že si ukrajuje 6–7 procent z celosvětového mezinárodního obchodu,
- jen americké firmy přicházejí ročně kvůli obchodu s padělky o přibližně 200 až 250 miliard dolarů,
- Federal Aviation Administration odhaduje, že z 26 milionů součástek, které se každoročně použijí při konstrukci letadel, jsou dvě procenta padělaná,
- Food and Drug Administration pak tvrdí, že 10 procent z celkového objemu léčiv prodaného ročně ve Spojených státech je vyrobeno v padělatelských továrnách po celém světě.
zdroj: OECD
Třetí směna patří Abibasu
Již na první pohled je patrné, že tyto statistiky nevycházejí z tvrdých dat. Jde pouze o dohady. Zachycují však trend, s nímž by si dovolil polemizovat jen málokdo. Padělá se zkrátka všechno. Továrny v Číně, Bangladéši nebo v Kambodži jedou na třísměnný provoz, z něhož oficiální bývají maximálně první dvě směny, a přímo vedle nich pak rostou jako houby po dešti další ilegální továrny a obrovská tržiště plná „toho nejlepšího“, co může daná země nabídnout – pohledných dívek lákajících turisty lepší angličtinou, než mají recepční ve čtyřhvězdičkových hotelech, vysoustruhovaných Buddhů a samozřejmě padělků, po kterých upocení západní turisté skáčou jako holubu po flusu a nekompromisně smlouvají o každý cent. Takový je zkrátka dnešní globalizovaný svět.
Specifickou kategorií pak jsou padělky, které se názvem svým originálům jen blíží. Fantazie při vymýšlených „nových“ brandů přitom nezná mezí. Třeba variací na Adidas existuje téměř nekonečné množství: Avivas, Dadas, Daidas, Lodidas, Didasa, Odidoss, Sdidsa, Abibas, Adadis, Adadas, nudné Adidos či fenomenální Abcids, které musel jeho tvůrce porodit za opravdu velkých bolestí.
Podporuje Renée Ládina?
Zajímavé přitom je, že padělky nejsou jen doménou lidí, kteří si nemohou drahé (nebo předražené originály dovolit) nebo nákupem fejků bojují proti nadnárodním korporacím. Podle průzkumu právníků z Davenport Lyons si padělky kupuje každý pátý Brit s ročním příjmem převyšujícím 50 tisíc liber. Proč také ne? Vždyť s padělanými slunečními brýlemi, kabelkami nebo oblečením se podle britského The Daily Mail nechaly načapat i slavné tváře showbyznysu, jakými Renée Zellweger, Jennifer Lopez a Nelly Furtado bezpochyby jsou. Renée přitom za každý film inkasuje okolo 15 milionů dolarů a Jeniffer Lopez je podle Forbesu devátou nejbohatší ženou zábavního průmyslu. A o tom, že by portugalská superstar Nelly Furtado neměla na pravé Ray Bany, také není nutné příliš pochybovat.
Zisky z prodeje padělků přitom podle mnoha indicií putují k teroristickým skupinám či k diktátorským státům. S každou falešnou Viagrou, kterou Západ spolkne, aby prodloužil své libé prožitky, tak zároveň financuje hnutí Hizballáh. Bývalí členové Irské republikánské armády zase podle Reuters ovládají 80 procent severoirského trhu s padělaným zbožím a čím dál častěji se v souvislosti s fejky skloňuje i jméno al-Káidy a černokněžníka Ládina: atentátníci z Madridu si prý na bomby a drátky vydělali prodejem falešných výlisků popových ikon a stejně se živili i útočníci z 11. září. U podobných aktivit samozřejmě nemůže chybět ani severokorejský diktátor Kim Čong-il. Ten se proslavil především výrobou tzv. superbankovek , dolarových bankovek kvalitnějších, než jsou jejich americké originály. Kim je ale i zdatným chemikem – severokorejská Viagra je na tom prý, co se kvality týče, podobně.
Nůž do zad politice jednoho dítěte
Podstatně horší dílenské provedení však před nedávnem odhalila razie v továrně na fejkové kondomy Durex ve městě Shaoyang v provincii čínské provincii Chu-nan. Vše se přitom vměstnalo na zhruba 70 metrů čtverečních. „Kondomy se povalovaly v prachu na podlaze a nikdo se neobtěžoval s jejich sterilizací. Spermicidní lubrikant, rozuměj obyčejný zeleninový olej, pak upocení námezdní pracovníci, obsluhující linku oděni jen do půl těla, skladovali v barelech na naftu.“ Tak nějak popsaly scénu místní policejní orgány. Jediné, co bylo opravdu kvalitní, byly obaly.
Celkem policisté zabavili 1 620 000 – jeden milion šet set dvacet tisíc (!) – kondomů. Dalších přibližně 480 tisíc kondomů již stihla skupina prodat. Naštěstí jen na čínský trh. Ten je mimochodem čtvrtým největším na světě s ročním obratem okolo dvou miliard dolarů. Podle odhadů se na obratu podílejí padělky již nyní z jedné třetiny. Vypadá to, že čínská populace brzy začne opět utěšeně narůstat.
