Ekonomové zjistili, že… popularizovat ekonomii je těžší, než se zdá

Na recenzi knihy Lukáše Kovandy Proč je vzduch zadarmo a panenství drahé jsem kývl za dvou podmínek. Za prvé, že hned na začátku zmíním střet zájmů: Lukáš nově vede časopis Profit, který teď začíná přetiskovat moje texty z Finmagu. A za druhé, že kvůli tomu budu přísnější než obvykle.

Bál jsem se, že budu mít problém druhé podmínce dostát: jsem fanda autorovy série rozhovorů s předními ekonomy a na žánr popekonomie obvykle nahlížím shovívavě. Ty knihy nemusí být bezchybné. Stačí, že ekonomické myšlení masám přibližuje „aspoň něco“.

Problém necelých čtyř desítek Kovandových zamyšlení nad tím, jak může ekonomie vysvětlit některé podivuhodnosti všedního života, ale spočívá právě v tom, že autor a nakladatelství prošustrovali příležitost konečně jednou překonat laťku „aspoň něčeho“. Mohli nabídnout českým čtenářům skvělé popekonomické čtení. Místo toho pohořeli na zbytečných chybách.

Správně: ekonomické myšlení neznamená automaticky cynismus

„Ekonomické myšlení“ má podivně pejorativní nádech. Několikrát jsem to slyšel jako výtku. Znamenala nejspíš: „Nemáš srdce!“ Kovandovi se ale daří gumovat rovnítko často vpisované mezi ekonomické myšlení a sociální darwinismus.

Představuje třeba práci Eduarda Fajnzylbera a jeho kolegů, kteří upozorňují na nedomyšlenost automatického odběru plodové vody matkám nad pětatřicet let. Jak asi víte, toto vyšetření, které odhaluje genetické vady plodu, může vést k samovolnému potratu. A zatímco pravděpodobnost oněch vad s věkem matky roste, lékaři mylně předpokládají, že „cena za potrat“ zůstává stále stejná. Nezůstává: „[S]amovolný potrat ‚dvacítky‘ má úplně jiný význam než samovolný potrat zralé třicátnice, které již nezbývá tolik času, v němž se ještě může pokusit o nové dítě (…).“

Ekonomické myšlení nám takto pomáhá prorazit zkratkovité a povrchní soudy o hodnotě věcí, o lidské povaze i o fungování společnosti. Kovanda názorně představuje řadu ekonomických jevů a psychických klamů: ekologickou mýlku (tendenci „přisuzovat jednotlivým členům určité skupiny vesměs její průměrné charakteristiky“), Pelzmanův efekt (možnost „zvrtnutí“ i bohulibých snah o regulaci lidského chování), mezní užitek či peněžní iluzi. A ještě na tucet dalších konceptů, se kterými by se v ideálním případě měli lidé setkat ještě na střední škole – a nesetkávají. Co je tedy s Proč je vzduch zadarmo a panenství drahé špatně?

Kdo chce víc, nemá nic

Kniha trpí rozdvojením osobnosti. Chtěla by být popularizační i odbornou zároveň. Proto nakonec není ani jedním. Když jsem viděl obálku s podtitulem „kapitoly z populární ekonomie“ a docela vtipnou ilustrací, zaradoval jsem se, že z recenzního výtisku ugumuju svoje poznámky a poslouží jako dárek ekonomií nepolíbeným příbuzným. Jenomže to jsem si brzo rozmyslel:

„Země, které mají dostatečně rozvinutý trh (jako třeba USA), se těší efektivní (tržní) alokaci – uplatňuje se zboží s dobrým poměrem cena/výkon, a nikoli (vynuceně a neefektivně) zboží, jež třeba vyrábí firma klientelisticky a s přídechem zlodějiny napojená na momentální vládnoucí garnituru (jak tomu bude spíše v Tanzanii, kde trh v porovnání s USA není tak funkční).“

Pokud kniha někdy padne do rukou učiteli češtiny, získá v ní munici k sadistickému týrání žáků větnými rozbory. Jediná věta na celý odstavec, s třemi závorkami a jinými vsuvkami, totiž není vzácností. Dalšími prohřešky proti trpělivosti čtenářů je nadužívání slov „minimalizovat“ a „maximalizovat“, místo kterých se v souvislosti s náklady a ziskem přece česky říká: „co nejmíň utratit“ a „co nejvíc vydělat“. S odbornými výrazy se pracuje vůbec nevhodně. Na konci každé kapitoly se sice dočkají vysvětlení v samostatném boxu, neznám ale žádné laiky, na které by termíny „konkávní užitková funkce“ nebo „aproximace“ fungovaly jako návnada k rychlému přelouskání dalších dvou stránek.

Popularizací se tak asi myslí hlavně zaměření na bulvární témata: „trh“ se sexuálními partnery, změny spotřebitelského chování během menstruačního cyklu, gynoplastiky… Až by si to zasloužilo ještě jednu kapitolu, o inflaci sexuality. Vedle odborných výrazů pak působí nuceně a nepřirozeně pokusy o lehčí tón, při kterých se z žen stávají „ženštiny“, pečující o „rodinný krb a chotě“.

Američtí ekonomové zjistili, že…

Autor drtivou většinu kapitol staví na odborných pracích ekonomů a dalších vědců. Pravda, i složité závěry se mu obvykle daří vyložit stručně a jednoduše. Pro popularizaci ekonomického myšlení by ale udělal o hodně víc, kdyby netutlal informace o metodologii. Krása ekonomie a všech ostatních humanitních věd totiž nespočívá v tom, že by dokázaly prostě a nezpochybnitelně odpovědět na složité otázky. Naopak: zpochybňují zažité zkratky, ukazují, jak jemně a složitě jsou utkané všechny krajky mezilidských vztahů. Neplatí to snad jen pro ortodoxní marxisty a hayekovce, kteří mají to štěstí, že se jim popis světa vejde na jeden list papíru.

Pozorovat, jak ekonomové pokládají otázky, jak na ně hledají odpovědi a jak se přou o interpretacích, bývá totiž často inspirativnější než se jen dočíst, na co že přišli.

Kniha vám ale tyhle krásné stopařské zážitky, ve kterých dobrodruha za pravdou táhne psí trojspřeží matematiky, logiky a fantazie, nezprostředkuje. Popekonomie tu mnohdy klesá ke klišé „vědci zjistili, že“. Pozorného čtenáře tak nad textem budou často napadat alternativní interpretace výsledků zkoumání. Jan-Emmanuel de Neve například tvrdí, že šikanované děti v dospělosti tíhnou k levicovým názorům. Co když za to ale nemůže snaha o ochranu slabých, ovlivněná frustrujícím zážitkem z dětství? Co když je prostě mezi šikanovanými školáky víc chudých než bohatých – a tedy víc potenciálních voličů levice? Jenže Kovanda tuhle ryze ekonomickou zvídavost nepomáhá pěstovat; aspoň ne v takové míře, jako to dělal například Daniel Kahneman v podobné knize Thinking, Fast and Slow.

Občas jsou bohužel povrchní a těžko obhajitelné i závěry samotného autora. O kariérních vyhlídkách například píše: „Nejchmurněji dopadají bisexuálové. Ať už muži či ženy, vydělávají méně než heterosexuálové i homosexuálové. Badatelé však netuší proč. Zřejmě se váhavost nad vlastní sexuální orientací přelévá i do váhavosti nad tím, kam se orientovat v profesním životě.“ Váhavost nad vlastní orientací přece nesouvisí s orientací samotnou. Mí bisexuální známí nejsou nerozhodnutí, zda kluky, či holky – jsou rozhodnutí, že oboje, a mají v tom jasněji než někteří heteráci. A i kdyby nakrásně byli váhaví, může za nižší mzdu tahle váhavost, nebo třeba nějaká forma sociálního vyčlenění z dvou velkých „normálních“ skupin?

Největší ekonomická záhada: proč je třetina stránek prázdná?

Nakladatelství BizBooks mě podruhé během jednoho týdne zarazilo redakční prací slabou i na žánr ekonomické literatury. Nejvíc mě udivily prázdné stránky, někdy rovnou dvě, nepochopitelně oddělující kratičké kapitoly. Devětačtyřicet z celkových 184 listů knihy je úplně nebo z větší části nepotištěných. Některé pasáže fungují jako konkrétní báseň o plýtvání: 125: malý boxík, 126: prázdná, 127: karikatura, 128: prázdná, 129: text, 130: malý boxík. Ve kterém vesmíru je tohle ekonomické?

Podobně nepochopitelné je i to, že na víc než půlce stran chybí číslování. Čtení nepomáhají ani dlouhé řádky, začínající příliš blízko švu knihy. A alespoň pokud by se kniha někdy dočkala cizojazyčného vydání – z české popekonomické literatury se to podařilo například Tomáši Sedláčkovi a jeho Ekonomii dobra a zla – doporučuji trochu ubrat na rasových stereotypech. Jedna věc je příliš bazírovat na politické korektnosti – druhá ale „osvěžit“ pasáže o spotřebním chování různých etnik karikaturami negrů ve stylu „black face“, upomínajícím éru divokých lynčů.

Ještě že v knize není zmínka o Goldman Sachs, kterou by kreativní grafik mohl doplnit obrázkem Žida Süße.

Velká škoda, že to dopadlo takhle. Autor rozumí ekonomii i novinařině natolik, aby složité koncepty dokázal čtenářům vyložit nenuceně jednoduše. Nesourodý sloh, dlouhé věty, nadužívání odborných výrazů a mrzká redakční práce bohužel sráží ambiciózní Proč je vzduch zadarmo a panenství drahé k českému knižnímu průměru.

Před přijímačkami na vysokou školu nebo zkouškou z ekonomie na neekonomickém oboru budou asi kostrbaté definice stravitelnější než skripta a právě pro takové příležitosti můžu novinku doporučit. Jestliže ale hledáte čtivou a srozumitelnou knihu, která by v hlavách vašich přátel či příbuzných mohla zažehnout plamínek ekonomického myšlení, musíme spolu hledat dál.

Lukáš Kovanda: Proč je vzduch zadarmo a panenství drahé. Vydalo nakladatelství BizBooks v únoru 2012, 184 stran, 249 Kč.