Když se černá labuť rozhodne ničit

Michal Kašpárek, Knižní recenze, 07.01.2010

Před objevením Austrálie byli Evropané přesvědčeni, že jsou všechny labutě bílé - a to přesvědčení bylo tak silné, že příklad s barvou labutí se po staletí používal v logice. Pak ale cestovatelé objevili černě opeřený druh, který staletými předsudky ornitologů i logiků otřásl.

Poslední publikace ekonoma a filosofa Nassima Nicholase Taleba (na fotografii) The Black Swan (Černá labuť) si metaforu černé labutě půjčuje. A se sarkastickým, velmi chytrým humorem ji aplikuje na současný svět okolo nás, především na „drobný byznys“ a makroekonomii. O ekonomii si totiž všichni, počínaje hospodskými mudrlanty, přes novináře až k politikům, myslí, že ji rozumí. Ona nás ale vždy dokáže vypéct a naprosto změnit pravidla hry.

Každá událost označitelná za černou labuť má podle Taleba jen tři charakteristické znaky. Zaprvé, leží mimo rámec toho, co se dosud dělo, a co je tedy představitelné. Zadruhé, černé labutě mají obrovský dopad. A zatřetí, jakmile se černá labuť přihodí a lidé si na ni a její následky zvyknou, jeví se zpětně jako absolutně samozřejmá a zcela předvídatelná. Což opět vede k nesprávnému pocitu, že rozumíme světu, a že nás už ničím nepřekvapí - než ale jednou...

V knize nejčastěji zmiňovaných černých labutí se asi většina z vás sama dovtípí: nepředvídatelnost událostí 11. září 2001 a současné ekonomické krize a jejich dalekosáhlé následky jsou jasné každému bystrému čtenáři.

Mediokristán a Extremistán

Podle Taleba jsme jako druh evolučně mnohem více uzpůsobeni srozumitelnému světu malých kmenů a tlup než turbulentnímu a nepředvídatelnému globálnímu prostředí. Na současný svět („Extremistán“) ekonomové, obyčejní obchodníci i média roubují pravidla starého světa („Medokristánu“). Jak strašlivé neporozumění to je, pochopíme snadno ze srovnání:

S hrozivě špatnou interpretací jevů okolo nás se můžete setkat pokaždé, když vkročíte do hospody anebo zapnete televizi. Vzpomeňte si na nadšené reportáže o tom, že je obchodování na internetu zlatý důl, které byly postavené na příkladech superúspěšných podnikatelů, jenž lze v českém prostředí spočítat na prstech. Tyto báchorky pak pro spoustu lidí znamenají jasný způsob jak zbohatnout, i za cenu riskantního zadlužení se a vstupu na mimořádně konkurenční trh.

Důležité je ale zmínit ještě jednu věc: černé labutě nemusejí vždy znamenat tragédie - přestože tragické černé labutě se jaksi lépe pamatují. Konec komunizmu a přechod na tržní hospodářství před 20 lety byl ukázkovou černou labutí, díky níž desetitisíce lidí dosáhly na majetek, o kterým se jim nesnilo, a dík které prosperuje dříve chudý kout Evropy.

Kniha, která vás zbaví optimizmu

Číst Taleba není snadné. Šroubovaný jazyk plný filozofických termínů, nadbytek smyšlených postav, na kterých ilustruje svoje názory, přeskakování z ekonomie k přírodním vědám, pak k umění a nakonec do historie - to všechno činí z The Black Swan hůře stravitelnou publikaci. Ještě těžší než ji číst ale může být najít v sobě potom znovu správné optimistické odhodlání dělat svou práci všem překážkám navzdory.
Přes to všechno můžeme jen doufat, že se brzo najde překladatel, který tuto knihu - podle New York Times jednu z dvanácti nejvlivnějších poválečných publikací - přeloží do češtiny a udělá jí reklamu. V poličkách knihkupectví, které i teď přetékají zaručenými návody, jak zaručeně investovat a vydělat úžasný balík díky tajným fíglům těch, kteří „pochopili trhy“, je jí zapotřebí jako ničeho jiného.

Photo: nrkbeta

Titulní fotografie podléhá licenci Creative Commons