Kolapsy v přírodě a společnosti: Čtení nejen k velké vodě!
Michal Kašpárek, Knižní recenze, 08.07.2010
Slunce může kolem roku 2013 ochromit lidstvo na měsíce - Krize nekončí, vracíme se do propasti - Iveta Bartošová ukázala nahé tělo... My, novináři, se vám, čtenářům, každý den snažíme vysvětlit, že se blíží konec světa a že byste sakra měli mít nachystaná evakuační zavazadla a zlaté odlitky pro rychlý útěk před další akutní hrozbou.
Editoři Petr Pokorný a Miroslav Bárta si té všudypřítomné posedlosti kolapsy a akutními hrozbami všimli a se čtrnácti českými vědci z různých oborů připravili knihu Něco překrásného se končí. Kolapsy v přírodě a společnosti. Technicky vzato jde o antologii, dílo bych ale spíš nazval příručkou. Právě tak říkáme útlým publikacím, které nás mají zbavit strachu z neznámého… vysvětlit nám, že cokoliv je před námi (zapojení pračky, skládání skříňky z IKEA, zánik civilizace), dá se při dodržení několika základních pravidel přežít bez úhony.
Úvod, pod nímž jsou podepsaní oba editoři, by se přitom měl tlouct do hlavy právě nám, novinářům. Posuďte sami: „Zánik je vždy provázen vznikem něčeho nového – víme od hrobníka a červů, že srdeční kolaps je tvůrčí děj (…) každým kolapsem se otevírají nové možnosti, často dalekosáhlé.“
Poselství je zřejmé. Média by neměla jen strašit; musí naopak vysvětlovat, nabízet další možné kroky. Jenže to už holt chce zavolat někomu, kdo věcem rozumí. A to je otrava!
Sedm vlastností kolapsu
V ne optimistickém, ne pesimistickém, ale vědecky neutrálním duchu se pak nese výčet sedmi klíčových vlastností kolapsů:
- Prudká změna
- Zánik něčeho významného
- Neprediktabilita a neočekávanost
- Nevratnost a hystereze
- Následek kumulace (vnitřního) napětí
- Změna zrnitosti (tzn. zásadní změny původně stabilních struktur)
- Kolaps jako archetyp
Díky bodům č. 3 a 4 tak v pátek odpoledne nenastává na pražské magistrále kolaps, ale jen obyčejná a pravidelná zácpa. A stejně se to má s 90 procenty všech dalších „kolapsů“, o nichž se mluví v televizi. Podobný nadhled si udržují všechny texty v antologii. „Po povodních v roce 2002 se v novinách diskutovalo, zda šlo o katastrofu či o normální součást přírodního dění. Ve skutečnosti je to jednoduché: šlo o katastrofu, tedy o normální součást přírodního dění,“ píše David Storch v textu, ve kterém vysvětluje, jak zdravé jsou pro lesy požáry a že z reálných dat získat ideální klesající přímku znázorňující úměry mezi četností přírodních katastrof a jejich rozsahem.
Vesničko má suburbanizová
Z esejů psaných lehkým perem vystupují svou aktuálností a závažností texty o ekologii – příspěvky Václava Cílka a Jiřího Sádla. Ten druhý popisuje kolaps zemědělské krajiny a jde dál a hlouběji než k tomu, co už všichni tušíme: Že zlí komunisté zatočili s malými políčky a že podobně zlí kapitalisté postavili nákupní centra. Vypráví ságu vesnického člověka, který se během posledních dvou staletí propracoval od lásky ke krajině až k okázalému nezájmu nebo rovnou zášti a teď se kouká na zpustlé polnosti a přemýšlí, kudy kam.
Právě tady se objevuje klíčová pasáž knihy, nástin různých interpretací současnosti. Náš názor na to, co se děje za okny, je podle autora možné uzavřít do jedné z těchto tří škatulek:
- Prostě kolaps, změna k horšímu, depresivní.
- Nic se neděje, pokrok trvá, braňme se ignorancí.
- Něco se děje, ale nevíme co, zkusme se s tím sžít.
„Do poslední kategorie patří také „kultivovaná nostalgie“ - možná nejúčinnější z dějinných smíření se s probíhajícími změnami,“ píší autoři v knize. Taky byste si kolem sebe přáli vidět (číst, slyšet) víc výskytů třetího přístupu?
Setři si slzy a usměj se uplakanýma očima
Kniha, pojmenovaná podle úryvku básně Jaroslava Seiferta, dobře rezonuje s tím, co si v knižních čtvrtích na Finmagu meleme pod fousy celý rok. Nemám rád přírodní metafory ve společenských vědách. Je ale milé vidět, že společenské, ekonomické i ekologické kolapsy přežívá nejlépe ten, kdo má nejmenší náklady na změnu, jak se píše v knize Rework nebo jak tvrdí Seth Godin.
Něco překrásného se končí je perfektní kniha k vodě, a nemusí být hned stoletá. Nedozvíte se v ní, kdy skončí ekonomická krize a jestli do roku 2030 roztají ledovce tu či onde, ani zda mají pravdu modří, nebo zelení proroci konce světa. Pochopíte ale, že náš druh už přežil pěknou řádku průšvihů, a že právě schopnost čelit změnám, katastrofám a kolapsům z nás dělá to, čím jsme. Což je nakonec skvělé mentální brnění. Ideální nástroj, abyste se nezbláznili, až příště otevřete noviny nebo si pustíte televizi.
Foto: profimedia.cz
