Nechte to plavat! „Soustředění“ je kniha o produktivitě, která na vás nebude řvát

Michal Kašpárek, Knižní recenze, 07.07.2011

Po desítkách knih o tom, jak zvládat víc a víc práce a vydělat víc a víc peněz, přichází jedna půvabná. Leo Babuata v ní říká: stačí se vyhýbat nepodstatnému.

Od zimy jsem na sobě podnikl několik experimentů a zjistil jsem pár věcí, které by mě před rokem ve snu nenapadly:

• Dvouhodinová procházka každý den toho pro produktivitu práce udělá víc než vymazlený moleskin a GTD aplikace na iPhonu.
• U počítače nemusím sedět 12–16 hodin denně. Důležité věci lze většinou vyřídit za čtyři hodiny, ty nedůležité se prostě nevyřídí.
• Nežijeme v nevolnictví. Každý si může svobodně vybrat, kolik věcí potřebuje k životu a kolik povinností si kvůli tomu na sebe nabere. Chce to odvahu, nicméně jakmile se vymaníte z kruhu „Mam tolik práce, že mi nezbývá čas na život!“ – „Tak pracuj míň.“ – „To bych ale zase nemohl žít tak jak žiju!“, všechno je jednodušší.

A kdybych na tohle všechno nepřišel sám, dost by mi pomohla nová kniha Leo Babuaty, Soustředění: Jak nalézt klid a jednoduchost v hektické současnosti. Česky vyjde za pár týdnů v nakladatelství Melvil, „což znamená, že je momentálně důležitá a je nutné mít ji načtenou, aby člověk měl relevantní názor při rozhovorech v komunitě.“ (© Marek Prchal)

Potměšilý poltergeist v kanceláři

Duch Leo Babuaty loni po českém vydání knihy Zen a hotovo obcházel tuzemskými kancly a provolával revoluční hesla: Zahoďte drahé organizéry, stačí vám bloček s jednoduchým seznamem úkolů! Nepracujte na více věcech najednou, namísto toho se plně ponořte do jediné činnosti! Dokončujte vše, do čeho se pustíte, a nestyďte se za to odměňovat!

V Soustředění už Babuata nic neprovolává. Stal se z něj potměšilý poltergeist. Vznáší se půl metru nad zemí s igelitovým pytlem a hází do něj všechno, „co by se vám mohlo ještě někdy hodit“. Odpojuje síťové kabely z pracovních počítačů, vypíná elektřinu a z těch notýsků, které jste si kvůli němu koupili, vyškubává stránku se seznamem kariérních cílů.

Proč vás tak trápí? Abyste pustili z hlavy všechen bordel a mohli se „pustit do něčeho úžasného“.

„Něčím úžasným“ se zaklíná kdekdo, od Setha Godina po Umaira Haqua. Školy nemám, ale jestli tomu dobře rozumím, mělo by to znamenat, že máte dělat věci, které jsou důležité pro vás osobně i pro okolí, ne činnosti pro činnosti. To tedy mohl říct řetěz a tele mohlo zůstat zticha. Naštěstí Babuata většinu knihy nefilozofuje, ale prakticky vysvětluje, jak bojovat se šumem.

Přijímám Chaos jako svého spasitele a pána

Nastojte sedmero nejzajímavější rad:

• Omezte proud informací, který se na vás valí. Uvědomte si, že neustálá kontrola e-mailů je závislost. Stejně jako cigarety „má formu návyku díky okamžité pozitivní zpětné vazbě, zatímco negativní zpětná vazba je odložená“. Vzpomněl jsem si tu na – jinak povedený článek – Proč miluju Twitter. V tom stojí: „O zemětřesení v Japonsku jsem věděla hodinu před tím, než zprávu uveřejnila česká média, jen díky tomu, že se zpráva lavinovitě šířila na Twitteru.“ Co by se vlastně stalo, kdybyste se o tsunami a Fukušimě dozvěděli ne o hodinu, ale o měsíc později? Leda by se vám pár lidí vysmálo – nevědouce, že byste to byli vy, kdo se může smát jim.
• Vzdejte se cílů. „Netrápím se tím, kde budu [profesně] za rok nebo dokonce za půl roku, ale tím, kde jsem teď.“ Stačí si na list papíru napsat, co považujeme v životě za důležité. Pak následuje:
• Začněte se vyhýbat nepodstatnému. Po stovkách hodin strávených v zasedačkách myslím, že právě na tomhle nejvíc lidí pohoří. „Hele, a co kdyby ten font v boxíku měl deset a půl bodu místo desíti?“ Ještě teď se mi svírá srdce.
• Střídejte soustředění a odpočinek. Ray Bradbury už v Zenu a umění psát radil: žijte a pracujte jako ještěrka, buď upalujte, anebo klidně stůjte. Žádné šourání sem tam. A ještě si připomeneme radu Stevena Pressfielda: pracujte – a přemýšlejte o své práci. Nikdy ale zároveň!
• Radujme se ze života jako z průběžné změny, chaosu a krásy. Boj s entropií nelze vyhrát. Lidi okolo nezačnou nějakým zázrakem být spolehliví, auto se nepřestane porouchávat, počasí se neumoudří. Nikdy. Změnit můžete jen to, jak se k chaosu sami stavíte.
• Rozptylování je důležité. „Může odvést naši mysl od obtížného problému, což často způsobí, že naše mysl na problému bude dál pracovat někde v pozadí, v našem podvědomí, nenásilně.“ Bod za netechnické vnímání produktivity!
• Vyhraďte si deset minut denně na zjednodušování svých závazků, toho, co děláte, i toho, co proniká do vašeho života. Je to svým způsobem investice do budoucna, jako když si dáváte stranou každý měsíc spoření.

Poslední záchrana: kouzelné tlačítko

Přiznejme si to, Soustředění: Jak nalézt klid a jednoduchost v hektické současnosti trochu smrdí new age spiritualitou. Židovský šábes se v té knize potkává s obřadem pití čaje, jóga s Mít vše hotovo, Lao C’ s Pablem Picassem, textový editor OmmWriter s meditačním polštářem Zafu.

Zbytek ale Babuatovi žeru – až jsem si připadal, že mě s kamarády minulý víkend poslouchal z křoví u táboráku. Dvacet let nás školy připravovaly na fungování ve světě, který má řád, je předvídatelný a pochopitelný. Pak jsme dostali svoje první outlookové účty. Záhy svoji první opravdovou bolest hlavy, první opravdové vyčerpání a ti nejpilnější z nás zvládli před třicítkou i svoje první vyhoření a pár měsíců domácího léčení v péči doktora Lahváče.

Chce to odvahu, nechat některé věci plavat, jiné rovnou odmítnout, dalším dát malou prioritu. Babuata ale nabízí naději: zvládli to ještě mnohem vytíženější, zodpovědnější a důležitější lidé, než jste vy. Pokud je vám i tohle málo, nepomůže vám už ani kouzelné tlačítko.

Leo Babuata: Soustředění: Jak nalézt klid a jednoduchost v hektické současnosti. Vyjde v nakladatelství Melvil v roce 2011. 186 stran. (přečteno v podobě tiskového náhledu)