Ravi Batra: Elity na pochodu!
Michal Kašpárek, Knižní recenze, 03.03.2011
Texaského ekonoma ovlivněného hinduismem jsme tu ještě neměli. Ravi Batra ze starého náboženství vtipně vyvozuje pořadí, v jakém se u moci střídají elity, od Ameriky přes Česko až po Čínu. A jde mu to náramně.
Ekonom indického původu Ravi Batra si udělal jméno několika přesnými tipy. V 70. Letech odhadl, že do konce 20. století padnou komunistické režimy východního bloku. Na začátku devadesátých let zase tvrdil, že se největším nepřítelem USA brzo stanou islámští fundamentalisté. A v posledních dekádách mu vycházela i jeho stará předpověď, že se ve Státech budou rozevírat nůžky mezi bohatými chudými.
V jeho posledním díle najdete pár zajímavých postřehů k probíhající ekonomické krizi a k sérii revolucí v arabském světě. Vtipné na to je to, že kniha The New Golden Age vyšla už v roce 2007. Tedy v době, kdy se lidi v Americe rvali o předražené nemovitosti a v Libyi si Nicolas Sarkozy vyměňoval s Kaddáfím něžné polibky.
Abych vás napnul ještě víc: už v těch 70. letech Ravi Barta tvrdil, že americký režim projde výraznou proměnou ve stejnou dobu jako ten sovětský. V The New Golden Age říká, že nemáte hledět na dvacetileté zpoždění oproti původní předpovědi. Konec starý časů měl být podle Barty v roce 2007 za rohem – a události nastavší po vydání knihy zatím potvrzují jeho slova.
Historie se pohybuje v trojúhelnících
Ravi Batra se ve svých úvahách odpichuje od díla svého učitele প্রভাত রঞ্জন সরকার (latinkou to je Prabhát Raňdžan Sarkár, to ale nevypadá tak hezky). Ten vcelku příhodně rozdělil lidi žijící ve všech společnostech, nejenom té indické do čtyř hinduistických „varen“, sociálních tříd:
- Šúdrové – dělníci. Nic moc neumí, ničemu nerozumí, nic nevlastní. Skoro každý systém je využívá jako otroky, i když ne vždy se jim tak říká.
- Kšatrijové – válečníci. I tihle lidé se živí rukama a dáváním svého těla všanc, přece jen ale nejde o obyčejné roboty - zapojují do své práce hlavu a odvahu: jsou to vojáci, policisté, hasiči, ale také zruční řemeslníci.
- Bráhmani – kněží. V západním kontextu to jsou i intelektuálové, umělci a akademici.
- Vaišjové – obchodníci. Ti žijí nakupováním a prodáváním, zkrátka pro peníze.
Sarkar navrhl a Batra rozpracoval pozoruhodný Zákon sociálního cyklu. Ten praví, že se v každé společnosti střídají přesně v tomto pořadí tři (resp. čtyři) éry. Liší se tím, do které sociální skupiny patří vládnoucí elita a protežované skupiny obyvatel:
- Éra válečníků, tedy éra lidí ovládajících národy hrubou silou. Kriminalita je v těchto epochách relativně nízká, rodiny se berou za základ státu a s tím souvisí i kult žen-matek. Všudypřítomný je důraz na fyzickou kondici. Náboženství uctívají bohy krásy a síly. Vláda je absolutistická a centralizovaná. Ekonomika prosperuje. Pochopitelně se pořád o něco válčí, byť třeba jen symbolicky. Příklad? Socialistické Československo nebo dnešní Čína.
- Jakmile lidi znechutí tyranie válečnické elity, přijde revoluce a éra kněžích či intelektuálů, držících se u moci svými myšlenkami. Namísto svalů se začne velebit duch – buď konkrétní náboženství, nebo naše alternativa náboženství v podobě sekularizovaného akademického či uměleckého myšlení. Vláda je decentralizovaná. Lidé se nestarají o hmotné statky. Rodiny pořád drží při sobě, jen muži intenzivně vyhledávají náruč prostitutek. Ekonomice se moc nedaří a veřejný život je stále silněji regulován. Příklad? Batra za něj dává současnou Českou republiku, už jen proto, že oba naši prezidenti byli intelektuálové. (Doslova zmiňuje, že obdivovatelé Václava Klause o svém idolu mluví jako o „profesoru Klausovi“.) Nakonec lidem dojde trpělivost i s inťouši – a po převratu nastane:
- Éra obchodníků, kdy stát ovládají jeho nejbohatší obyvatelé. Kdepak duchovno – tady vládnou peníze. Rodiny se štěpí. Kriminalita narůstá. Ubývá věřících. Zato roste životní úroveň a dostupnost pornografie. Přesně v takovém stadiu byly v době napsání knihy Spojené státy americké. Jenomže jednoho dne se podle Batry vzbouří ti, kteří na to všechno nemají, a společnost se vrátí k éře válečníků.
- Pro úplnost dodejme, že mezi obchodníky a válečníky zcela výjimečně vládnou dělníci.
Tak to má jít pořád dokola – Batra to ilustruje na příkladech z historie Evropy, arabského světa, USA i Sovětského svazu (carové a komunisté – vojáci, Gorbačov – inťouš, Jelcin – obchodník).
Hodinky si podle převratů nenařídíte
Než ale začnete vyděšeně běhat po pokoji v domnění, že nějaký geniální šílenec konečně objevil vzorec a zákonitosti dějin lidstva, pamatujte na dvě věci:
- Ne vždy to sedí. Postavení žen je prý nejlepší v éře válečníků – zkusmo si tedy srovnejte jejich roli a možnosti uplatnění v socialistickém Československu se současným Českem.
- Nikde se tu nehovoří o pravidelném rytmu krvavých revolucí. V Rusku vojáci vládli 400 let, v Americe se zase vládnoucí skupiny vždy měnily bez krveprolití v ulicích. A takový JFK byl voják a intelektuál zároveň. Spíš Zákon sociálního cyklu berte jako model, který vás může přivést k zajímavým postřehům.
- A především: Jak říká Karl Popper, „budoucnost je otevřená“. Nassim Taleb k tomu dodává, že jen šarlatáni mohou být přesvědčeni o tom, že v tomhle nejistém světě jistojistě vědí, co bude zítra. Berme proto Batrovy teorie s odstupem.
Přelomová dovolená v Toskánsku
Teď tedy k předpovědím, kterými jsme začali. Batra v této knize vydané před čtyřmi lety tvrdí, že americké voliče brzo zfrustruje špatná ekonomická situace, prasknutí realitní bubliny a ceny pohonných hmot. Předpokládá, že si zvolí levicového, rovnostářského vůdce, který mimo jiné provede reformu zdravotnictví v evropském střihu – kterého prezidenta s odstátýma ušima v tom poznáváte?
Právě odtud mimochodem pochází název knihy: Nová zlatá éra. Batra je přesvědčený levičák a doufá, že progresivní zdanění a další kroky pomůžou sociální nůžky ve Spojených státech zase trochu šmiknout k sobě. Polemikou s těmito názory se teď nebudeme zabývat – Zákon sociálního cyklu je daleko originálnější.
Jestliže stejně jako já na Twitteru napjatě sledujete revoluce v muslimských zemích, pak vás asi bude zajímat, kam by podle popsaných pravidel měly jednotlivé společnosti směřovat:
Egypt, Tunisko, Libye, Sýrie a Súdán byly dosud ovládané vojenskými režimy – v duchu Batrovy teorie by tu tedy měli po revolucích vládnout intelektuálové. A jak autor na jiném místě poznamenává, v těchto zemích to dosud vždy znamenalo ortodoxní duchovní.
Zato Bahrajn, Saúdská Arábie, Spojené emiráty, Kuvajt, Libanon, Maroko a Malajsie jsou teď ovládány obchodníky – pokud se tu něco zlomí, pak by to mělo být směrem k vojenským diktaturám či jiným autoritářským režimům.
Pro úplnost – pokud Česko ještě k obchodnické éře nedorazilo, a podle mě byla milníkem slavná Topolánkova dovolená v Toskánsku, pak tam podle Batrovy teorie kráčí. V našem podání tedy k Šumavě plné sjezdovek a k politice prorostlé lobby a korupcí. Pak se podle Batry vobyčejný lidi naštvou a čeká nás jejich přísná ruka, v horším případě pěst. A po nich nový prezident-dramatik a nový pan profesor. Budoucnost je podle Poppera sice otevřená, já si teď ale stejně raději zajdu do kuchyně přihnout něčeho ostřejšího.
Ravi Batra: The New Golden Age: The Coming Revolution against Political Corruption and Economic Chaos. Vydalo nakladatelství Palgrave Macmillan v lednu 2007, 256 stran, 20 dolarů.
