Rowlingová o přínosech neúspěchu
Ivan Adamovič, Knižní recenze, 21.05.2009
Vždy jsem si říkal, že Harry Potter je kniha o školství. Představoval jsem si, že britská spisovatelka J. K. Rowlingová do něj vložila zkušenosti s vlastní školní docházkou. Nikdy jsem si ale neuvědomil, že je absolventkou prestižní Harvardské univerzity. Až do chvíle, než jsem našel na internetu její loňský projev k čerstvým harvardským absolventům.
Nedost na tom, že se jedná o ukázku projevu na té nejvyšší úrovni – smysluplného, vtipného i dojímavého. Rowlingová se zajímavě zamýšlí nad významem neúspěchu. Jak známo, dnes nejbohatší spisovatelka světa si s neúspěchem užila své.
Po absolvování školy se vdala, ale vybrala si špatně. Skončila s dcerkou jako svobodná matka a po sedm let zažívala na vlastní kůži tu největší bídu, jaké může člověk v civilizované zemi dosáhnout. Zažila ten největší neúspěch, jaký si dokázala představit, a tušila, že zklamala i své rodiče, kteří byli sami z nuzných poměrů a vkládali naděje do její budoucnosti.
Rodiče, kteří její studia podporovali, nelibě nesli, že příliš často místo v učebně trávila den sepisováním nějakých příběhů. Její psaní pokládali za výstřednost, která jim půjčky sotva někdy splatí.
Jenže, jak vědí znalci elementární psychologie, když dosáhnete dna, získáte půdu pod nohama. Odrazový můstek. Rowlingová přemýšlí, co užitečného by ve věku 42 let řekla svému 21-letému já a bylo by to asi toto: „Neříkám, že prohra je nějaká zábava. Ale dá vám jednu důležitou věc: očistí vás od všeho nepodstatného. Přestala jsem si nalhávat, že jsem něco jiného, než kým doopravdy jsem, a začala jsem investovat veškerou svou energii do jediné činnosti, která pro mě měla nějaký smysl. Kdybych tehdy bývala uspěla v čemkoliv jiném, možná bych nikdy nenašla v sobě dost odhodlání uspět v tom, k čemu, jak věřím, jsem byla předurčena.“
Pro nás Čechy je pak v projevu Rowlingové ještě jeden důležitý moment. Pokud se vám zdá, že její tažení proti zamřížovaným lůžkům v českých léčebných ústavech je plané gesto mediální hvězdy, přečtěte nebo poslechněte si její vzpomínky na práci pro Amnesty International. Tehdy přicházela denně do styku s lidmi, kteří byli ve své domovině zbavováni práv, vsazováni za mříže a mučeni. Projev najdete tady.
