Claimer

Stezkou odvahy do pobočky

Banky prý hledají nové strategie jak obnovit užší kontakt se zákazníky a dostat je fyzicky do svých poboček. Píšeme o tom v chystaném prosincovém Finmagu. Ale když už se člověk dostaví, nestačí se divit.

Stezkou odvahy do pobočky

Má dlouholetá banka mě vyzvala, abych si šel na pobočku v místě svého bydliště vyzvednout novou platební kartu místo propadlé. Přijal mě úředník z oddělení informací, kartu mi vydal a pak postupoval dále podle programu „když už vás tu máme, tak jak bychom vás ještě využili?“.

V rychlosti mě vyzpovídal, zda nepotřebuji pomoci s penzijním připojištěním, nebo jestli netoužím po hypotéce, ale bez úspěchu. Nakonec jsem se přiznal, že uvažuji o spotřebitelském úvěru na dva roky a že bych si rád porovnal jejich podmínky s podmínkami jiné banky.

Zadal do počítače několik osobních dat a vytiskl mi předběžnou kalkulaci. Přitom se zmínil, že mi zaškrtává pojištění půjčky typu 1 (dlouhodobá pracovní neschopnost, úmrtí). Pak jsem se zeptal, jaké budu platit navýšení. Úředník vynásobil měsíční splátku počtem měsíců, navýšení se mi zdálo výhodné, dokud jsem si nevšiml, že nenásobí finální výši splátky, ale nějakou nižší cifru. Byla to cifra bez oněch měsíčních splátek za pojištění půjčky. „To pojištění je nepovinné,“ rychle se snažil zachovat tvář, protože když vynásobil splátky včetně pojištění, navýšení už moc výhodné nebylo.

Zamrazilo mě. Měl jsem být automaticky pojištěn poměrně vysokými částkami, ale přitom mít pocit, že mám velmi nízké navýšení. Při celkovém součtu dělalo pojištění půjčky polovinu celého navýšení. Napadlo mě zeptat se, co takové pojištění obnáší, jak vypadá plnění. „Tak to vám bohužel nepovím, nejsem odborník na úvěry,“ omluvil se a nabídl mi, že mi domluví schůzku s kolegyní z téže pobočky, která má úvěry na starosti. Navrhl jsem, že si vezmu její telefon a zavolám jí.

„Tak to nepůjde, tyto informace nemůžeme sdělovat po telefonu.“

„Vždyť se chci jen ptát na obecné podmínky.“

„Bohužel...“

Nakonec jsem si počkal na paní z úvěrů. Pojištění v případě dlouhodobé pracovní neschopnosti platí až do délky 12 měsíců pojišťovna té samé banky, dozvěděl jsem se. Přišlo mi to trošku jako uzavřený kruh, ale budiž. Ovšem opět nová informace – pojištění půjčky není ani povinné, ani nepovinné automaticky – rozhodne se o něm v rámci rozhodovacího řízení.

Pak jsem se zeptal, kolik bych doplácel, kdybych se v polovině spoření rozhodl částku doplatit a jakou část splátky by v té době činil úrok. Paní zaváhala. Na to prý nemá v počítači žádný program. Musela by to počítat měsíc po měsíci. „Víte, na takové věci se klienti obvykle neptají,“ klopila oči.

Zajímalo mě, jestli je to u splátek spotřebitelského úvěru stejné jako u hypoték, kdy se první měsíce (či roky) splácejí téměř jen úroky a dluh se umořuje minimálně. Nejprve jsem se dozvěděl, že nikoliv. Vzápětí mi paní dala za pravdu. Po krátkém přemýšlení se vrátila k první verzi, že nikoliv. Dokonce nějakým kouzlem z počítače vydolovala, jaký poměr úroku a umoření bude na začátku a na konci a omlouvala se, že spletla dvě věci do sebe.

„Takže když ty splátky vynásobím 24 měsíci, bude to vše, co vám zaplatím?“ opakoval jsem.

„Ano... a ještě poplatek 500 korun za vyřízení žádosti.“

„Aha, takže splátky krát 24 plus pět set?“

„Dá se to tak říct...“ připustila neochotně. Měl jsem pocit, že se dobíráme závažného bankovního tajemství. Chvíli zauvažovala, jak tuto možná negativní informaci zpozitivnět. Oči jí spočinuly na RPSN přesahující 21 procent. „Kvůli tomu poplatku je to RPSN tak vysoké,“ vyhrkla, „bez něj by samozřejmě bylo mnohem nižší.“

To jsem si opravdu oddechl. Další tajemství bych už asi neunesl, takže jsem poděkoval a šel po svých.

Doma jsem se podíval na malou kartičku, kterou mi dali zároveň s platební kartou. Pojištění platební karty pro případ ztráty. A pod tím anglicky: „The Insurance of Payment Cards against loos“. A ještě níže přeložili Varianta pojištění jako „variation of insurance“.

Na dokumentu jedné ze tří největších českých bank, člena nadnárodní bankovní skupiny, který dostávají tisíce klientů, byly ve dvou větách dvě chyby v překladu.

Máte také nějakou veselou historku z banky?

Komentovat
Tisknout Poslat Emailem
*
*
*
Zobrazit tiny url:


AUTOR Ivan Adamovič

Publicista a novinář původně zaměřený na kulturu. V roce 1995 spoluzaložil a řadu let řídil časopis Živel, působil také v měsíčníku Ikarie, byl šéfredaktorem webového deníku InZine.cz. Později vedoucí kulturní rubriky v Hospodářských novinách a Pražském Deníku.

Publicista a novinář původně zaměřený na kulturu. V roce 1995 spoluzaložil a řadu let řídil časopis Živel, působil také v měsíčníku Ikarie, byl šéfredaktorem webového deníku InZine.cz. Později vedoucí kulturní rubriky v Hospodářských novinách a Pražském Deníku.

Další články autora

Zobrazit všechny komentáře Skrýt všechny komentáře Komentáře / zobrazeno 7 z 7 komentářů
Váš komentář k článku

Pro psaní komentářů se musíte přihlásit. Pokud ještě nemáte svůj účet, tak se .

Přihlášení do systému

Další články z rubriky

Mediální dieta? Já vím

Chcete se ubránit „informační obezitě“? Mediální půst nepomůže, důležitá je pestrá strava a ověřování informací přímo u zdrojů, píše Clay A. Johnson.

Jak opravit rozbitou republiku

Lawrence Lessig tvrdí, že našel způsob, jak odříznout od vlivu lobbisty. To sice není úplně pravda, zato ale bystře popsal vlnu občanských protestů z nezvyklého úhlu pohledu – očima chlapíka od počítačů.

Mgr. Radovan Kaluža aneb Kurvasyncizdarjakcyp

Filmový dokument o slavném ostravském novozbohatlíkovi promarnil šanci podat generační výpověď. Místo toho nabídl mediální lynč, virtuální házení buráků po prosťáčkovi s placatým autem.

Mít vše sbaleno

Zdánlivě banální kniha o svádění nám toho o znalostní ekonomice a současné společnosti poví víc než některé ekonomické publikace.

Pojednání o podstatě a původu šmeliny národů

Jak vypadá svět, ve kterém stát škrtí oficiální podnikání, a zároveň nezvládá poskytovat základní služby? Ne tak bezútěšně, jak by se mohlo zdát.

Ekonomové zjistili, že… popularizovat ekonomii je těžší, než se zdá

„Popekonomie“ nevznikne smícháním vážné vědy a zlehčujících skopičinek. Troskotá na tom další česká kniha, která měla na víc.

Cešky tůchotce, toprá tůchotce. Takhle by kniha o marketingu vypadat neměla

Jaký je smysl knihy Senior – zákazník budoucnosti? Nejspíš ukázat mladým marketérům, jaké to bude, až jim začne odcházet rozum i zrak.

Osobní finance stravitelnější než indické placky

Vrtá vám nad daňovým přiznáním hlavou, kam se všechny ty peníze poděly, že jste je neuspořili nebo si jich aspoň pořádně neužili? Potřebujete indickou terapii.

Finanční krize aneb tentokrát je všechno jinak

V souvislosti s poslední krizí se mluví o tom, jak je bezprecedentní, odlišná od všech dosavadních. Kniha Carmen Reinhartové a Kennetha Rogoffa říká: Nikoli, všechno tu už opravdu bylo.

Rychlé a pomalé myšlení. Nobelista napsal návod k použití hlavy

Daniel Kahneman se dělí o vše podstatné, co zjistil při padesátiletém zkoumání chybující lidské mysli. I té vaší.







Newsletter


Diskuse

Všechny nejnovější komentáře

Tomáš Kocourek: Na téma zlata a jeho budoucího vývoje je na investičním webu zajímavý článek: http://www.investicniw... více
Co pořád všichni s tím zlatem máte?

Aleš Müller: V podnikatelské sféře by "neplatíš fakturu => přijdeš o řidíčák", bylo asi dost účinný způsob vymáhá... více
Brát neplatičům alimentů řidičáky? Slovenská zkušenost: tohle na dlužníky neplatí

Michal Jeřábek: Jinak samozřejmě, že centrální banka sabilizovala nezaměstnanost, protože nenechá banky zkrachovat. ... více
Co pořád všichni s tím zlatem máte?

Otakar Hokynář: Díky za pečlivě podloženou reakci. Moc pěkné a podstatně lepší než původní článek. V podstatě jste... více
Břidlicový plyn: česká cesta k prosperitě

Petr Salomoun: jen jestli u Vas neni stejny 'confirmation bias' jako u tech zastancu zlata proti kterym se profiluj... více
Co pořád všichni s tím zlatem máte?

Otakar Hokynář: Podobným způsobem jsem se rozčiloval, když pan Palata psal o protestech lékařů- a nebylo to vůbec te... více
Břidlicový plyn: česká cesta k prosperitě

Michal Jeřábek: Nejsem sice odborník na slovo vzaté (však počkejme na pana Altmana), ale: Když centrální banka ní... více
Co pořád všichni s tím zlatem máte?

Miroslav Hnilička: Nejsem od fochu, tedy jen tak laicky: oné deflace bych se tak moc neděsil. Jsou-li k ní důvody, ať ... více
Co pořád všichni s tím zlatem máte?

Jaroslav A. Polák: Jako životní zkušenost a experiment to je určitě super, ale jako řešení pro společnost samozřejmě ne... více
Rok bez peněz: Kdo z vás to má, že nic nemá?

Jan laifr: Priznam se, ze mne jako dlouholeteho projektanta zvedla ze zidle veta: "kde může jít o vadu projektu... více
Pavel Kohout: Stavební omerta