Viagra, hovno a společenský řád
Michal Kašpárek, Knižní recenze, 24.06.2010
Globálně-kapitalistický svět plný usměvavých lidí, kteří si ve svobodné společnosti mohou plnit jakékoliv sny, nemá zuřivějšího ani inteligentnějšího nepřítele, než je dvaašedesátiletý Slavoj Žižek.
Marxistický psychoanalytik působící na Lublaňské univerzitě si našel globální publikum až během posledních dvaceti letech, kdy píše a přednáší v angličtině. Nemůže za to jen komický přízvuk a fekální témata, které snadno utkví v paměti. Žižek má ze své extrémně levicové pozice tak velký odstup od "normálního světa", že vás jeho postřehy zaujmou, i když si nenecháte ujít žádnou autogramiádu Václava Klause v okruhu 100 kilometrů.
Musíš souložit, protože můžeš
S Žižkovou jízlivostí a výborným pozorovacím smyslem se nejrychleji seznámíte v eseji "You May!" ("Můžeš!"). Publikoval ji v roce 1999, pár let po tom, co svět získal slavnou modrou pilulku pomáhající mužům ke štěstí. "Teď, když se o erekci postará Viagra, už chybí výmluvy. Měli byste souložit kdykoliv můžete, a pokud tomu tak není, měli byste mít výčitky," píše v ní Žižek. No není to přesný popis jednoho z nejzáludnějších mechanismů dnešní západní společnosti?
Necítíte i vy občas výčitky za to, že málo cestujete, když jsou letenky tak levné a všechny hranice otevřené? Nestydíte se za to, že děláte tak málo pro svoje zdraví, když toho můžete dělat tak moc? A nečtete vlastně Finmag kvůli tomu, že cítíte povinnost využít všechen svůj kapitál co nejlíp, i když se vlastně už teď máte dobře?
Kapitalizmus postupně přechází z metody cukru a biče na metodu předávkování cukrem - Žižkovy postřehy připomínají rozdávání omamné somy v díle Aldouse Huxleyho. "Totalitní moc jde ještě dál než tradiční autoritářské systémy. Neříká 'Dělej svou povinnost, ať už se ti to líbí, nebo ne,' ale: 'Musíš dělat svou povinnost, a navíc tě to musí bavit.' Takhle funguje totalitní demokracie: nestačí, že lidé následují svého vůdce, navíc ho musí milovat. Povinnost se stává potěšením." Nelze si nevzpomenout na inzeráty lákající na práci plnou výzev, v mladém kolektivu, v moderním kancelářském komplexu s posilovnou - když tam pak po měsících nebo letech zjistíte, že ve své práci nevidíte smysl, pravděpodobně z toho začnete obviňovat sebe, nikoliv systém. Dokonalé.
Místo grafů výkaly
Žižek je, narozdíl od svých marxisticky orientovaných kolegů-filozofů, pozoruhodný showman, nebo možná lépe, performer. Před dvěma lety přednášel (užaslým a nechápajícím) vývojářům a manažerům Googlu mimo jiné o tom, jak se národní ideologie promítá do podoby toalet. Připomeňme si, že Němci mají doma nejčastěji mísy s vyvýšenou plošinkou vzadu a dírou vpředu, Francouzi to mají naopak, takže výměšek jde rovnou do odpadu, a Angličané svou potřebu vykonávají do vodní hladiny.
"Tohle je klíč! Francie je revolucionářská - hovno ihned zmizí. Zlikvidují ho nejdřív, jak to jde. Vy, Anglosasové, jste pragmatičtější - necháváte ho plavat, aby se ukázalo, jaké je. Němci, metafyzici a básníci, o něm přemýšlejí a uchovávají ho."
Už vám asi dochází, že Žižek nepoužívá žádné objektivní sociologické metody - v jeho knihách nenajdete tabulky ani grafy, jen rozumování, ve kterém se to hemží Kantem, Hegelem a psychoanalytikem Lacanem. A samozřejmě řadou anekdot:
Jeden vědec jde na návštěvu ke druhému a zaujme ho podkova nad dveřmi. "Zbláznil jsi se? Copak v to věříš? Vždyť jsi vědec!" - "Nezbláznil jsem se, jako vědec v tyhle věci nevěřím." - "Tak proč tam tu podkovu máš?" - "Lidi mi říkali, že to bude fungovat, i když v to nevěřím."
"Žijeme v cynické éře," glosuje to Žižek. "Praktikujeme naši víru, aniž bychom jí věřili. A to je na ideologii fascinující."
Psychoanalytik s pořádně nepohodlným gaučem
Žižkovy texty se skoro nedají číst, pokud za sebou nemáte pár semestrů na společenskovědních fakultách. Některé dokonce nápadně připomínají výstupy z generátoru postmoderních esejů (zmáčkněte na odkazované stránce párkrát klávesu F5 a pochopíte). A filmy a videa nejsou o moc srozumitelnější, i když pobaví i filozofií nepoznamenané. (V této souvislosti doporučuju výborný stylizovaný dokument Zvrhlíkův průvodce kinematografií.)
Proč ale zatnout zuby a seznámit se s jeho dílem? Protože ostatní levicoví intelektuálové zapomněli, že destrukce kapitalizmu by měla být v první řadě legrace. A samozřejmě nejen proto: Žižek jde mnohem dál než socialisté, kteří se spokojí s bučením na rovnou daň a neregulovaný mezinárodní trh, přičemž občas ukážou nějaké to srdceryvné číslo, jako je počet lidí žijících za méně než dolar denně. (Paradoxně jsem v žádném Žižkově textu nebo přednášce nenarazil na jediný argument, který by mě přinutil začít si myslet, že by bylo lepší vyměnit současné liberální uspořádání za marxistickou utopii.) Slavoj Žižek využívá svůj obrovský kulturní přehled a znalost psychoanalýzy k tomu, aby publiku ukázal, jak hluboko máme vštípené všechny názory, které z nás dělají, to co jsme - a že ideologie o sobě stejně jako ďábel tvrdí, že neexistuje. Číst Žižka znamená dozvídat se toho dost nového (a nečekaného) o sobě samotném i o společnosti a jejích institucích - byť pro to poznání polezete do záchodových míst, na weby prodávající Viagru a do Leninových spisů.
Foto: LIVEfromtheNYPL' photostream
