Zase jeden konec světa
Ivan Adamovič, Knižní recenze, 12.11.2009
Svět zvedá hlavu skloněnou finanční krizí a už se na nás valí další katastrofa, zatím jen z pláten kin, ale kdo ví? Dnes má českou premiéru katastrofický snímek 2012.
Jedna z prvních větších vlaštovek apokalyptické mánie, kterou můžeme v nejbližších letech očekávat, nese rok konce již v samotném názvu. Někdy od poloviny 90. let se stále častěji hovoří o tom, že mayský kalendář končí v roce 2012. Což může znamenat dvě věci: zvěstování o konci světa, nebo prostě dál mayské matematiky přestalo bavit počítat. Myšlenky o konci či alespoň radikální změně se chopili věrozvěsti new age. Před patnácti lety byl rok 2012 docela dobrý časový horizont na náležitou duchovní přípravu.
Přibývaly další „důkazy“. V onom roce se prý planety seřadí do jedné řady, což nemá v historii sluneční soustavy obdoby, leda snad v éře, kdy hromadně vyhynuli dinosauři. Věrozvěsty nakoplo také prohlášení NASA, že na rok 2012 je očekáváno vyvrcholení jedenáctiletého cyklu sluneční aktivity, což může být spojeno s velkými erupcemi na Slunci. A tak dále.
Roland Emmerich se po natočení mrazivého Dne poté nechal slyšet, že s katastrofickými filmy končí. Pak mu ale kolega Harald Kloser předhodil koncept 2012 a Emmerich se odhodlal jít znovu do akce. Provedl si přes internet rešerši a byl ohromen tím, jak velké téma to je. Och. Velikost, ta nikdy nebyla Emmerichovi cizí. Kromě toho si tvůrci uvědomili, že ve scénáři je „řada filozofických a politických prvků, které dodávají katastrofickým prvkům hloubku,“ jak poznamenává Emmerich a pěkně tak na stříbrném podnosu servíruje novinářům, jak mají film chápat.
O co jde? V roce 2012 opravdu vzrostla solární aktivita natolik, že – nastojte – neutrina, tyto těžko polapitelné částice s téměř nulovou hmotností, zmutovala a začínají kolidovat s hmotou, kterou procházejí. Jelikož je Země vystavena značnému proudu neutrin ze Slunce, začne se chovat jako mikrovlnka. To vede k zahřívání zemského jádra a narušení zemské kůry.
Chytří vědci si to uvědomí a uvědomí si také, že s tím nic nenadělají. Jedinou nadějí lidstva je vybudovat několik gigantických arch, kde alespoň vybraní (rozuměj movití) jedinci přežijí. Spousta příležitostí jak si za velké peníze dělat legraci z těch, kteří mají velké peníze. Hlavní hrdina ztělesněný Johnem Cusackem má však ještě náročnější úkol – stmelit rozpadající se vztah. Zkrátka filozofický a politický potenciál tu vystačí na dlouhé hodiny rozborů na hodinách občanské nauky škol základního stupně.
Pokud zabrousíte na webu hlouběji, najdete další, někdy velmi bizarní souvislosti s rokem 2012. „Ekonomikou 2012“ například autor jednoho amerického křesťanského webu nazývá svůj revoluční návrh, jak nastolit dobro na zemi. Autor si uvědomil, že stejně jako v duchovní oblasti se lidé snaží překonat svou oddělenost od celku, stejný úkol čeká na ekonomy. To, co nás rozděluje, jsou přece peníze. Pojďme je tedy nikoliv zrušit, ale zacházet s nimi jako dávní husité. Pojďme všechny bankovní účty sloučit do jednoho Univerzálního účtu, k němuž bude mít přístup každý! Bude to účet s neomezeným čerpáním, protože moje výdaje přinesou zisk mému bližnímu a peníze se vždy vrátí na stejné místo. Zkrátka naplní se Matoušova biblická slova „požádej a bude ti dáno“.
O zimním slunovratu 2012 Slunce přesně zakryje střed naší Galaxie, píše publicista Lawrence Joseph v knize Apokalypsa 2012. „Ať už k nám proudí z tohoto centra cokoliv,“ píše Joseph tajnosnubně, „v tu chvíli to bude naším Sluncem odstíněno, poprvé po 26 000 letech.“ Také se vám z té představy ježí vlasy na hlavě?
Fanoušci new age věří, že rok 2012 bude spíše rokem duchovní obrody. A když ne duchovní, tak ekonomické, dodává ekonom Christopher Thornberg, který přináší radostnou zvěst, že od roku 2012 půjde ekonomika nezadržitelně nahoru. Věrohodnost tvrzení mírně kalí fakt, že slova padla na každoroční konferenci amerických developerů.
