Claimer

A jak byste si to představoval, pane kliente?

Banka: přítel, či nepřítel? Na tuto otázku má většina lidí zřejmě jasnou odpověď, totiž že b) je správně. A není se čemu divit. Nutno dodat, že proti tomu banky mnoho nedělají. Proč také, když jim nepřátelské chování tolerujeme a vědomě či nevědomě je v něm podporujeme.

A jak byste si to představoval, pane kliente?

Ano, banky mezi lidmi nemají příliš dobrou pověst, ale vypadá to, že si z toho hlavu nedělají. Proč také? Vždyť běžný účet dnes přece musíme mít všichni. Stejně jako důstojné bydlení. A pak je tu ještě milion menších „nezbytností“, bez nichž dnes přece nemůžeme vést plnohodnotný život. „Nebojte se, i na ně vám půjčíme,“ vtloukají nám do hlav bankovní domy v televizi, cestou do práce na billboardech, v rádiu i na oblíbených internetových stránkách. A my, pohodlní až běda, jdeme a půjčujeme si. Procenta neprocenta, poplatky nepoplatky. Že bychom se předtím alespoň podívali na internet, zda to jinde nejde levněji, to nás ani nenapadne…

Můžeme se ale pak divit bankám, že v tomhle prostředí nezlevňují a neusilují o blaho klientů jinak než reklamní masáží a novou kreditkou ve schránce? Proč by měly? Nakonec by na tom tratily jen bankovní domy samy. Bylo by méně peněz na reklamu – na přesvědčování stáda, méně na výzdobu poboček a možná by dokonce nebylo dost ani na zarámování diplomů „Banka roku“ nebo „Klienti si nás zvolili jako nepřátelštější“. Strašná představa…

Na první pohled to vypadá jako začarovaný kruh. Tentokrát je ale cesta ven překvapivě snadná!

Přestaňme být líní!

Dlouhodobě razím názor, že jediný, kdo s tím může něco udělat, jsme my, „obyčejní spotřebitelé“. Dnes a denně se setkávám s lidmi, kteří si stěžují na nehorázné poplatky. V téhle situaci vždy následuje má oblíbená otázka: „A jak byste si to tedy představoval vy, pane kliente?“ Odpovědi jsou všechny stejné: „Chtěl bych účet bez poplatků nebo alespoň s přijatelnou poplatkovou strukturou, kvalitní internetbanking, dostupné bankomaty a komplexní a rychlý servis, pokud se stane něco nenadálého.“ Žádné překvapení se nekoná. To přijde až nyní. Když se totiž klientů následně zeptám, zda si myslí, že něco takového, o čem sní, už dnes na českém trhu existuje, odpoví mi většinou bez váhání ANO.

V čem je tedy problém? Proč již nejste u takové banky, která vám tyhle služby nabízí?“ ptám se jich konsternována vzápětí. „No víte, mně se kvůli tomu nechce lítat do banky. S tím bude určitě spousta papírování, a než bych přenastavil všechny příkazy... pak si ještě pamatovat nový PIN...“ vykrucují se klienti. A právě tady je kámen úrazu.

Problém totiž ve skutečnosti není v „drahých“ bankách, ale v lenosti nás uživatelů. Ano, určitě se změnou účtu nějaká ta administrativa spojená bude, nicméně žijeme v 21. století a například trvalé příkazy dnes od sebe banky už umějí převzít na základě jediného formuláře. I PIN si již můžete změnit prakticky v každém bankomatu. Ve finále je to jen o tom se rozhodnout. Zvednout se ze židle. Vystoupit na chvíli ze stereotypu. A je to! Pokud budeme jen nadávat a nic s tím nedělat, nikdy se nic nezmění.

Tolik práce a tak málo muziky?

Existuje ale ještě jedna skupina lidí. Lidé, kteří vám na otázku, proč jste ještě nezměnili svou banku, bez milosti odpoví: „Tolik práce kvůli mizerným dvěma stovkám měsíčně? “ Jakmile slyším něco podobného, vstávají mi vlasy na hlavě. Kdo z nás si může v době krize dovolit podobný luxus? Nikdo. Ještě zvláštnější je ale to, že tenhle argument jentak neuslyšíte od člověka bohatého. Setkávám se s ním většinou u lidí, kteří peněz na zbyt rozhodně nemají. Není to ale právě proto, že myslí tímhle způsobem?

Jak již naznačil článek Jak ušetřit stovku?, bankou to vše jen začíná. Zbytečných poplatků jsou kolem nás bohužel desítky a stovky. Přitom stačí měsíčně ušetřit 300 korun a za tři roky máte, kromě dobrého pocitu, že nevyhazujete peníze oknem, našetřeno na slušnou dovolenou…

Zkrátka a jasně. Pokud někomu nevadí platit 200 až 300 korun měsíčně za používání běžného účtu, je to jeho volba. Pak si ale nestěžujme na banky, že mají vysoké poplatky. Proč by je také vysoké neměly, když jim je vesele platíme dál, přestože zajímavější možnosti tu rozhodně jsou?

Tak s tím pojďme něco udělat! Poplatkovou strukturu bankovních účtů je možné porovnat např. zde.

Autorka je finanční poradkyní společnosti Partners. Působí v Praze, Kolíně a Čáslavi.

Kontaktovat ji můžete na telefonním čísle +420 724 241 722.

Foto: Profimedia.cz

Komentovat
Tisknout Poslat Emailem
*
*
*
Zobrazit tiny url:


AUTOR Petra Dusová

Vystudovala Obchodní akademii, poté management a personalistiku na VOŠ. Po studiích v roce 2007 nastoupila do společnosti Partners a začala se naplno věnovat finančnímu poradenství. Dnes působí zejména v Praze, Kolíně a Čáslavi.

Vystudovala Obchodní akademii, poté management a personalistiku na VOŠ. Po studiích v roce 2007 nastoupila do společnosti Partners a začala se naplno věnovat finančnímu poradenství. Dnes působí zejména v Praze, Kolíně a Čáslavi.

Další články autora

Zobrazit všechny komentáře Skrýt všechny komentáře Komentáře / zobrazeno 12 z 12 komentářů
Váš komentář k článku

Pro psaní komentářů se musíte přihlásit. Pokud ještě nemáte svůj účet, tak se .

Přihlášení do systému

Další články z rubriky

Patrik Nacher: Jak se do toho začne plést stát, žádná banka nevyjde klientům vstříc

Server, který provozuje, proslavila anketa o nejabsurdnější bankovní poplatek. Velké banky ji bagatelizovaly, ukázala však, že i drobní střadatelé můžou být slyšet. PATRIK NACHER v exkluzivním rozhovoru popisuje, jak se mění postavení českých bankovn...

Snižte mi paušály a zvyšte daně. Ale ušetřete mě těch muk s razítky!

Srdceryvný dopis malého podnikatele velkým pánům. Koho nedojmou statistiky české byrokracie, na toho uvnitř čeká roztomilé video malých lenochodů.

Rána pod pás z ministerstva financí: Sjednocení DPH na 19 procentech! Už od půlky roku

Od navýšení snížené sazby daně z přidané hodnoty uběhlo jen několik dní a už se otevřeně mluví o tom, že pro letošek nebude konečné! Voliče je totiž uprostřed volebního období třeba sedřít z kůže – možná do příštích voleb zapomenou, jaké kejkle „prav...

Chcete prodat? Nevysvětlujte, hlavou lidé nekupují!

Při rozhodování – včetně rozhodování o tom, co koupíte či nekoupíte a u koho to případně koupíte, hrají významnou roli emoce. Vlastně hrajou významnější roli než racionalita a rozumové argumenty. Jak a proč na emoce nejlíp zacílit?

Brněnští (a)sociální demokraté šetří: třicet korun u doktora ne, šest tisíc za jesle ano

O solidaritě s nejslabšími se to hezky mluví při sněmovních obstrukcích. Když dojde na činy, regionální politici ČSSD umí s potřebnými vytřít stejně efektně jako pravicová vláda.

Šéf Transparency International: V parlamentu se strhly lobbistické orgie

Za lobbistické orgie označil David Ondráčka, šéf české pobočky Transparency International, schvalování zákona o veřejných zakázkách. O frustraci, která vládne Česku, i o naději, že jednou korupční hydra přece jen nějaké hlavy ztratí, čtěte v druhém d...

Videohry, ve kterých to děti musí s penězi umět líp než s laserovou puškou

Škola hrou? Ve finančním vzdělávání to platí teprve krátce. Podveďte své děti! Dávejte jim lekce v zacházení s penězi, zatímco si budou myslet, že paří.

Dva romské problémy

Romské téma je emocionálně nejvypjatější téma v České republice. V bouři emocí zaniklo, že neexistuje jeden „romský problém“, ale existují „romské problémy“ dva. První je problém majoritní společnosti s Romy. Druhý je problém Romů.

Chystá se velká bankovní loupež

Loupit se chystají nové banky na českém trhu, loupit budou stávající zákazníky velkých bank. Loupit musí, protože noví zákazníci nerostou na stromech.

David Ondráčka: Kdo nemá „protikorupční aktivitu“, jako by nebyl

V exkluzivním rozhovoru s šéfem české pobočky Transparency International se dozvíte, kvůli čemu u nás pracují kontrolní orgány špatně, jak probíhala spolupráce s Radkem Johnem a proč by lidé jako Aleš Řebíček či Pavel Drobil neměli zůstávat v klidu.







Newsletter


Diskuse

Všechny nejnovější komentáře

Ferdinand Mácha: A kde je teda ta hranice mezi informací a autorským dílem? Podle mě okopírováním plného znění i s c... více
Patent není medaile za překážkový běh, ale další překážka

Jiří Marek: Je to opravdu tak. Osobně jsem prožil něco podobného, ale neuměl bych to tak výstižně sumarizovat. S... více
Vzpomínky podnikatele: Podnikáš? Zaplatíš!

Fery Marra: To, zda jde o vtip, či smutnou realitu, je třeba si to vyzkoušet. Nic víc. více
Vzpomínky podnikatele: Podnikáš? Zaplatíš!

Gabriel Pleska: Pane Mácho, já ten článek na Lupě dočetl dál. A přečetl jsem i to, co je pod mezititulkem: „Informac... více
Patent není medaile za překážkový běh, ale další překážka

Ferdinand Mácha: Eh, to měla být reakce na text, který poukazoval na nedodržování autorského zákona... Omlouvám se z... více
Patent není medaile za překážkový běh, ale další překážka

Ferdinand Mácha: Tím chci říct, že dodržování znění zákona je nepřiměřeně obtížné. Sám si už vytvořte úsudek, jestli ... více
Patent není medaile za překážkový běh, ale další překážka

Ferdinand Mácha: Redakce Lupy: Vy naopak musíte získat explicitní souhlas, pokud chcete jeho dílo převzít. Odpově... více
Patent není medaile za překážkový běh, ale další překážka

Ferdinand Mácha: Ale myšlenku, že vynálezce nebo výrobce má dostat náležitou odměnu, snad nikdo nikde nezpochybňuje? ... více
Patent není medaile za překážkový běh, ale další překážka

Ferdinand Mácha: Nejspíše jsem viděl jiný úhel, protože jsem ten, kdo vyrábí SW. Jakožto výrobce vidím do použitých ... více
Patent není medaile za překážkový běh, ale další překážka

Jan Dřetlouch: Na weekend mizím, takže telegraficky: pokud je mi známo, PR algoritmus Googlu se neustále vyvíjí a j... více
Patent není medaile za překážkový běh, ale další překážka