Anketa: Spotřební daň na víno? Co radši zrušit ministerstvo školství?

Pokud vláda zavede novou daň na víno ve výši deset korun na litr, určitě tím pan Kalousek nevybere navíc dvě miliardy ročně, jak plánuje. Daně nejsou násobilka. Pokud je u nás roční spotřeba vína 200 milionů litrů, neznamená to, že se při desetikorunové dani vyberou dvě miliardy korun. Jednak bude více lidí nakupovat od vinařů víno načerno – bez daně, a jednak část zákazníků s nízkými příjmy nahradí spotřebu vína pivem, kde bude daň v přepočtu na objem alkoholu nižší. Pravdou je, že dnes, kdy na víno spotřební daň uvalena není, je řada spotřebitelů uměle směřována ke konzumaci vína na úkor piva. Uvalení daně deset korun by ale znamenalo opačný extrém.

ALEŠ TŮMA

ekonom, analytik společnosti Partners

Snaha vyrovnat státní rozpočet je naprosto chvályhodná a všechna čest panu ministrovi, že se nebojí dělat nepopulární kroky. Ale co kdyby stát místo zavádění nových daní konečně přestal plýtvat? Teoretický příjem z nové daně má být do dvou miliard ročně. To jsou drobné. Na různé nesmysly stát rozhází víc peněz pravděpodobně každý týden. 

Když jsme u vína, zrušit by se mohl třeba vinařský fond, který jen dotuje jedny vinaře na úkor jiných. Nebo co takhle zrušit bez náhrady ministerstvo školství, jehož hlavní náplní práce je zatěžování učitelů byrokracií a vymýšlení projektů na rozházení miliard z „evropských“ peněz? Vzdělanosti národa by zrušení ministerstva jedině prospělo. A pak bychom si na to všichni mohli připít vínem. Mimochodem při odhadu čistého efektu nové daně by pan ministr měl vzít v úvahu i náklady na léčbu těch, kteří po zdražení vína přejdou na Okenu.

PATRIK NACHER

provozovatel serveru www.bankovnipoplatky.com

Jako abstinent jsem zcela nezaujatý, ale návrhy páně ministrovy z poslední doby mi přijdou dosti nevyvážené (nechtěl jsem napsat ujeté). Na straně jedné je Miroslav Kalousek štědrý až běda – půjčka MMF, rádoby církevní restituce, předražená ekozakázka apod. O korupci se stále jen žvaní, ale nic se s ní nedělá. Proto je potřeba někde ty peníze vzít, a tak na straně druhé vymýšlí pan ministr, jak a komu co zdanit – zvýšení sazby DPH, snížení daňových paušálů pro OSVČ a nyní ona spotřební daň na víno. Když už nic jiného, tak každý podobný nápad jen zvyšuje příklon k daňovým únikům.

JAN TRAXLER

ekonom, ředitel FINEZ Investment Management

Prostě chudák hledá, kde se dá. Ale jinak je přece nesmysl, abychom ze svých již značně zdaněných příjmů kupovali zboží, které má v ceně přirážku daně z přidané hodnoty a spotřební daně. A ještě by to chtělo přihodit zase nějakou ekologickou daň. Celý daňový systém je zbytečně složitá pavučina, která akorát svádí k podvodům. Kde jsou ty časy, kdy se vybíral jen desátek a ještě si pro něj výběrčí daní sám přijel na koni.

LUKÁŠ KOVANDA

ekonom a publicista

Jsem proti. Každá daň deformuje trh, a tak pro mě není argumentem, že z piva a tvrdého alkoholu se daň už přece také platí. Hovoří-li ministr financí lišácky o tom, že zavedením spotřební daně na víno, by se podmínky na trhu s alkoholickými nápoji „narovnaly“, mýlí se – došlo by jen k jejich dalšímu pokřivení. A představuje-li si ministr financí, že by vybral na dani z vína dvě miliardy korun, mýlí se taktéž. V souladu s tím, co praví prověřená ekonomická teorie, konkrétně takzvaná Lafferova křivka, budou vinaři prostě víc vína prodávat pod rukou a to, co dosud danili, zapřou (leda že by stát namontoval na vinice kamery, aby monitoroval, zda produkce moku odpovídá objemu sklizně – to by ale byla hodně nákladná buzerace). V konečném důsledku tak bude daňový výběr mnohem nižší, než si ministr slibuje. Nemluvě o tom, že nejvyšší obsah alkoholu mají spíš levnější vína, zatímco dražší – třeba slámová či ledová – jej mají nižší. Zdaněním by tak byla disproporčně zasažena levnější vína (a jejich výrobci). Proč raději stát neoptimalizuje svůj boj proti těm, co často zcela nemístně „optimalizují“ odvody již existujících daní? Místo zefektivnění výběru stávajících daní se hledají další a další „oběti“, jež by bylo možno ještě zdanit. To však není dlouhodobě udržitelná strategie – jednou prostě tyhle oběti, vinaři, pivaři a kdo ví kdo dál, dojdou a stát bude muset chtě nechtě daňový výběr prostě zefektivnit – i za cenu toho, že tak ochudí mnohé parazitující „podnikatele“, kamarádíčky, kteří nyní tyjí právě z nemístných „optimalizací“, podivných daňových úlev, výjimek či dokonce obřích daňových odpustků.