Beztrestnost úvěrových pirátů

Tomáš Prouza, Peníze, 07.02.2012

Roste počet předlužených, roste počet bankrotů, roste počet rozsudků proti těm, kteří cizopasí na lidech v dluhové pasti nebo na jejím okraji. Zajímá to skutečně někoho?

Dvě zprávy z minulého týdne. Ústavní soud zrušil osmitisícovou odměnu pro exekutora, který nevymohl ani korunu (protože dlužník splatil svůj dluh ještě před exekucí). Podle České obchodní inspekce došlo k porušení zákona při každé druhé kontrole nabízených spotřebitelských úvěrů.

Dobré zprávy? Podívejme se pořádně

Oboje (spolu se stále hlasitějším voláním po účinném úklidu mezi exekutory) zní jako dobrá zpráva – ale jen do chvíle, než se podíváme pod povrch. Začněme Ústavním soudem. Rozhodnutí je to bezpochyby správné, ale proč musel rozhodnout až Ústavní soud? Jaký dopad bude mít zjevně nespravedlivý rozsudek dopad na kariéru soudce z Nového Jičína, který bez přemýšlení přiklepl exekutorovi odměnu za nulovou práci? A nemělo by se ministerstvo spravedlnosti, které poslední dobou tak rádo mluví o omezení pravomocí a odměn exekutorů, zkusit podívat na to, jak fungují soudy při přiznávání odměn exekutorům?

Pořádek zřejmě zkouší udělat Česká obchodní inspekce. Alespoň to tak vypadá podle novinových titulků. Jenže to byste se neměli zajímat o detaily. Zjistíte totiž, že ČOI v oblasti spotřebitelských úvěrů (kterých se poskytnou stovky tisíc ročně) loni provedla pouhopouhých 290 kontrol. A průměrná pokuta činila deset tisíc (!) korun, což je pro kohokoliv, kdo se živí nekalým poskytováním úvěrů, naprosto směšná částka. A jak je navíc u obchodní inspekce dobrým zvykem, jména hříšníků se nezveřejňují. Že by nemělo smysl veřejnost varovat před těmi, kdo se je pokouší podvést?

... a žralokům klid na práci

Dokud nebude v Čechách fungovat účinný sankční režim na ty, kteří zneužívají tísně a neznalosti klientů, i na ty, kteří se z hledačů spravedlnosti změnili na automatické schvalovače čehokoliv, co jim kdo předloží, poroste počet předlužených mnohem rychleji, než by měl.

V teple vyhřáté kanceláře je jednoduché mávnout nad tím rukou a říct si, že si za dluhy mohou lidé sami. Ano, v řadě případů je to pravda. Ale existuje i řada případů, kdy vina není až tak jednoznačná nebo kde k pádu do dluhové pasti mnohem více než osobní nezodpovědnost přispěl systém, který umožňuje během pár chvil ztrojnásobit dlužnou částku nebo beztrestně obelhávat ty, kteří se ve financích nevyznají. A kdyby Česká obchodní inspekce skutečně plnila svou úlohu a s jednou kontrolou denně pouze nepředstírala dohled nad spotřebitelskými úvěry, mohla by z uložených pokut financovat velmi slušnou vzdělávací kampaň proti zadlužování. Ale to je asi na českou státní správu příliš kreativní myšlenka…